Charakter Norů i země, ve které žijí, formovaly tisíce zim.

Zima mění vše, přináší velké možnosti a také spoustu potíží. Kolem nás i v nás „uklidí stoly“ a rozprostírá nové krajiny. Je životu nebezpečný nepřítel, má v sobě nesmírnou sílu, která dovede lámat kamení, skály i velehory. Umí zabíjet, má sílu, kterou my lidé neovládneme, natož abychom ji pokořili. Přírodní síly jsou každoroční výzvou, ohrožují životy i majetek a nutí lidi k tomu, aby nalézali kreativní řešení. Pro vědomosti a kompetence získané za těch x zim se z legrace používá pojem „snowhow“, odvozený od slova „knowhow“. Co zimy dělaly s Nory a co dělají Norové se zimou? Když se dostaví, jak jí čelí? Zajímavý dokument norské veřejnoprávní televize se snaží zachytit, jak to všechno probíhalo.

Norové se prostě musí různým způsobem vypořádat s podmínkami, které na ně nalíčí zima, jenž zasahuje do jejich životů. I v chladné zimě je spousta světla, života a tepla, a pro ty kreativnější z nás také fůra možností. Že zima přijde, ať již plíživě a potichu, „galantně“, či úderem, s nadmírou sněhu a třeskutými mrazy, popř. oblevami, povrchovou vodou všude kolem a silnými poryvy větru, na to se můžete spolehnout. Stejně tak víme, že vždy skončí. Přesto mnozí vnímají jako zázrak, když sníh roztaje a propukne jaro. Uvolní se zadržované síly, zpestří se život starým i mladým, vzklíčí naděje. Ale nenechte se zmást tím jarem: zima je hned za rohem.

Zima z Norů udělala lidí, kterými dnes jsou, ovlivnila jejich myšlení a podle onoho dokumentu dokonce i tělesné pohyby. Málokdo v Evropě se naučil žít a téměř splynout se zimou tak jako Seveřané, kteří se pro zbytek Evropanů stali vlastně symboly lidí, kteří takřka povinně musí mít zimu rádi a snášejí ji nepochybně lépe než kdokoliv jiný. Často dostávají dotazy, proč chtějí žít vydáni na pospas nehostinnému až krutému počasí a často i dlouhým zimám.

Jestli se najde něco, co dokáže Norům rozvázat jazyk, tak je to počasí. Hlavně ti starší od nepaměti vyprávějí o tom, jak zažili zimy bohaté i chudé na sníh, byli doma zasněženi, silnice v okolí neprůjezdné. Či jak spatřili v lednu zelenat se trávníky a krokusy kvést, rozkvetlé břízy v půli dubna a někdy až v půli května. Vzpomenou si na to, že na konci dubna bylo i přes dvacet stupňů, a neopominou zmínit roky, kdy bylo studené počasí až do začátku června. Zažili několikrát o státním svátku 17. května sněhové přeháňky, deštivá léta, jimž se slunce a teplo vyhnulo obloukem, ovšem také dlouhá horká léta, zažili podzimní bouře i podzimy s pěkným počasím až do zimy.

Všechna ta léta se jen konstatovalo, že zima, jaro, léto či podzim v dotyčném roce prostě jen takové bylo a nikdo na to zvlášť nereagoval. To bylo něco, čeho jsme si byli vědomi. Pak se ovšem začala masmédia zabývat každým detailem. Jakýkoliv teplotní výkyv se začal připisovat změnám klimatu. Začalo nám být vštěpováno, že jde o něco nepřirozeného, co způsobuje náš životní styl.

Psychické problémy vedou k tomu, že Norsko drží naprosto bezkonkurenčně smutný primát, pokud jde o počet sebevražd nebo pokusů o ni na počet obyvatel. Deprese obyvatelstvo pohlcují a stávají se vážnou hrozbou. Aby tělo fungovalo, je závislé na světle. Sluneční světlo řídí náš denní rytmus, jenž souvisí s hormony, které se vytvářejí podle množství světla. Nedostatek světla vede k nerovnováze, k výskytu některých chorob. Sem patří například mrtvice, srdeční choroby, některé typy rakoviny, Alzheimerova choroba, poruchy spánku atd. Tma ovlivňuje náš spánkový rytmus – většina lidí je ráno ospalá, unavená. Bohužel se tak ale necítí, když se chystají jít spát. Mnozí mají problém s usínáním, takže trpí spánkovým deficitem. Jedna rozsáhlá studie zprostředkovaná norskou televizí TV2 dokonce ukázala, že každý druhý Nor, který navštívil svého obvodního lékaře, měl ke své chorobě ještě chronickou insomnii, tedy poruchu spánku. To je v rozporu s domněnkou většiny obvodních lékařů, kteří měli za to, že se tento problém vztahuje na zhruba deset procent obyvatel. Lékaři se často na kvalitu spánku ani nezeptají, takže tito lidé přicházejí o léčbu, která by jim pomohla spánek zkvalitnit. Útěchu nacházejí v pojídání sladkostí a dalších nezdravých pochutin. Někteří se izolují, protože nemají sílu chodit za jinými lidmi, což může vést ke sklíčenosti.

Zimní deprese postihuje více žen než mužů a v severním Norsku něco přes 10 % celého obyvatelstva. Mnozí potřebují terapii bílým světlem o síle 10 000 luxů, která zhruba odpovídá přirozenému světlu za dne, aby se vyléčili z depresí. Užívání lamp vysokého světleného spektra stimuluje mozek. Leckdy pomůže i to, že si člověk pořídí psa a musí s ním jít každý den ven. Není se čemu divit, když vidíme, že mnozí lidé v zimě nevypínají světlo ani v místnostech, kde se nenacházejí, ani nezatahují záclony, pokud nějaké mají. Většině lidí nevadí, když se na ně okny někdo dívá. Místo záclon často uvidíte za skly oken visící lampy. Někteří lidé hodně trénují anebo k jiným aktivitám využívají to málo světla, které venku je. Lidé v Norsku totiž nepotřebují léto, aby si užili třeba takové grilovačky. Podél norských silnic běhá až docela slušný počet lidí, kteří se rádi udržují v kondici. Hodně lidí do práce běhá nebo jezdí na kole, kolečkových bruslích nebo lyžích. Zaměstnavatelé kupují svým zaměstnancům permanentky do fitness center anebo jim poskytují bonusy za dojíždění do práce na kole. Několik norských médií informovalo, že depresivní osoby prakticky uzdravilo tělesné cvičení, které má ve výsledku podobný účinek jako antidepresiva.

Tam, kde se očekává sníh, se podél silnic zatloukají tyče ze dřeva, plastu, či bambusu s reflexním páskem na horním konci. Mají sloužit těm, kteří pluhem odhrnují sníh, aby věděli, jak daleko ke krajům mají sníh odklízet. Ručně, tedy bez frézy odklízet sníh, je vyčerpávající. Někdy je i to jeden z faktorů při rozhodování, zda ve stáří či s chatrným zdravím člověk zůstane bydlet tam, kde bydlí. Obavy vyvolává i množství sněhu na střechách domů i chalup, neboť pod tíhou sněhu hrozí zřícení. Jsou činnosti, které se dělají lépe v zimě než jindy a které ušetří potíže tisícům lidí, jako třeba ořezávání stromů podél elektrického vedení. Neprořezaná vegetace může způsobit poruchy v rozvodné síti. Ořezává se pomoci vrtulníků, pod nimiž visí řada okružných pil.

I když se říká, že se Norové narodili i s lyžemi, tak ani v Norsku všichni nelyžují, ani s čelovkou po tmě. Někdo se baví jízdou na sněhových skútrech, někdo nocováním v jámě, kterou si vykopal ve sněhu. Někdo vyseká díru do ledové vrstvy na jezeře, přidrží plamen a sleduje oheň, který zprudka vzplane díky nahromaděnému metanu, který vzniká při zahnívání rostlin na dně. Rozšířeným koníčkem je také rybolov na zamrzlých jezerech.

O nástrahách motoristů jsem již psal mnohokrát, ovšem věděli jste, že právě na severu výrobci pneumatiky testují? Nízké teploty také znamenají rekordní množství práce pro lidi, kteří motoristům na (často kluzkých) silnicích pomáhají a zachraňují jejich havarovaná auta. I plně nabité elektromobily jsou totiž kvůli vybitým bateriím nepojízdné. Na to, aby baterie vydržela déle, se doporučuje mít ještě externí nabíječ, případně projet se jen tak, aby se rozjelo nabíjení.

Když Norové vstupují do zimy, vstupuje zároveň zima do nich. Za těch tisíce let, co je Norsko obýváno, se jeden s druhým stihl docela dobře seznámit. Jestli zima Nory něco naučila, tak přijmout skutečnost, že vše podléhá neustálým změnám. Pokud prudké až násilné změny nemáte rádi a je vám proti mysli pobývat v kraji, kde je leccos až protivně nepředvídatelné, nemůžete tam spokojeně žít.