Řeknu-li „Dobrý den/Ahoj, pocházím z tajné členské země EU“, mnohdy to pomůže jako fígl na prolomení ledu.

Ty nejsložitější cesty často vedou k těm nejlepším destinacím. Své o tom vědí v takovém Norsku. Co pozoruji vzorky běžných voličů, tak „splachovací“ rozhodně nejsou a touha po změně u řady z nich již přesáhla únosnou mez. Volby letos v září někteří vnímají jako třetí všelidové hlasování o EU. Norové se jasně vyjádřili proti s časovým odstupem dvakrát a to v r. 1972 i 1994, ovšem neméně jasně politici a další osoby navzdory vůli lidu pokračují ve svém projektu chtít více EU a méně Norska. Jenže čím hlubší integrace, tím problematičtější bude situace pro Norsko. Protože kdo jsme „my“? Co dovolíme, pokud takový vývoj připustíme?

EU má něco společného s většinou záležitostí, které se v Norsku řeší, neboť z mezinárodní politiky se stala domácí politika. Tzv. Smlouva o evropské hospodářské spolupráci (EHS) byla původem dohodou o vnitřním trhu. Nyní však spolupráce zdaleka přesahuje tento rámec (zboží, osob, kapitálu a služeb). Zahrnuje mj. klima, vzdělání, výzkum, civilní pohotovost, digitalizaci, inovaci atd. Norsko se dále podílí i na spolupráci v rámci Schengenské smlouvy.

Podle televize TV2 prochází 90 % všech záležitostí týkajících se EHS v parlamentu bez diskusí. Norské partaje jsou natolik sladěny v otázkách EHS a EU, že by podle některých měly být nuceně sloučeny. Na rozdíl od nich běžné občany ostře rozděluje Smlouva o EHS, kterou někteří nazývají dokonce „nevolnickou smlouvou“. Ještě donedávna to mnoho měsíců vypadalo, že se na roky změnil poměr politických sil ve prospěch Senterpartiet čili Strany středu a to kvůli zápornému postoji k EHS. Avšak v posledních týdnech Arbeiderpartiet (sociálně demokratická Dělnická strana) opět posiluje. Zatímco odborové organizace, které mají v Norsku velkou moc, o EHS nestojí, mezi velkými firmami a zaměstnavateli panuje opačné stanovisko.

Průzkumy mnohdy vypovídají o tom, že se podpora EHS zakládá na mýtu o clech a sankcích, o strachu z toho, že Norsko utrpí újmu. Respondenti mnohdy odpovídají podle toho, jak je jim dotaz položen. Dnešní EHS je takřka totéž co EU a té přes 80 % Norů říká stabilně jasné ne. Ovšem zeptáte-li se na ano či ne ohledně zřeknutí se práva na sebeurčení, jež je předpokladem účasti v EHS, tak je proti přes 90 %. 92 % odpovědělo „ne ACERu“ (připojení se k agentuře EU pro energetiku), ke které se Norsko pak stejně připojilo. A je-li respondentům nabídnuta třetí možnost, tak si většina nepřeje ani členství v EU, ani Smlouvu o EHS, nýbrž obchodní smlouvu s EU, podobnou jako má uzavřenou s většinou zemí světa. Definovaná smlouva by pouze zahrnovala to, co v ní výslovně stojí, nic víc. Smlouva o EHS podléhá věčným změnám a podmínky jsou diskutovány jednou ze stran. Ještě dlužno dodat, že nedávno byla takřka polovina dotázaných pro referendum o Smlouvě o EHS a jen jeden z pěti proti referendu. Podstatný je také průzkum, který svědčí o tom, že podle jasné většiny Norů má EU na Norsko příliš velký vliv.

V nepravidelných intervalech se vrací otázky jako ochrana hranic před organizovaným zločinem a žebráky, ochrana sociálního systému před rostoucím „vývozem práv na dávky a příspěvky cizincům, kteří v Norsku pracují či pracovali“, zpřísněním podmínek pro vyplácení dávek anebo třeba jejich snížením diferenciací na cenovou hladinu v té které země, ochrana před sociálním dumpingem a nadměrným užíváním personálních agentur a dočasné pracovní síly. EU považuje za nepřijatelné zvýhodnění mít diferencovaný systém daňových úlev, poplatků a dotací, které mají vyrovnávat znatelné nevýhody velkých vzdáleností a rozsáhlých řídce osídlených oblastí, klimatických a dalších výzev, se kterými se Norsko potýká. Schodek demokracie v EU samotné, dojem nicotnosti financování i to, že EU žádá Norsko o stále větší příspěvky, aniž by Norsko mělo právo spolurozhodovat. To vše podle kritiků poškozuje demokratický řetězec vládnutí. Norové tím vlastně dosahuje opaku, byl-li hlavní smysl v referendu říci „ne“. Právo rozhodovat o sobě, vládnutí lidu a blízkost mezi rozhodnutími a těmi, o kterých se rozhoduje, byly tenkrát klíčové cíle. V lidech rezonovalo to, že nechtějí podléhat jiným zákonům než těm, které si sami odsouhlasili a odsouhlasí. Tím, že většina občanů hlasovat proti EU a pro přijetí EHS jako trvalé podoby přidružení si ale Norové paradoxně podryli právo sebeurčení.

Norsko se podřídilo četným směrnicím EU o liberalizaci služeb, např. poštovní, bankovní/finanční, železniční směrnici a mnohým dalším a též dozorčím orgánům EU. Navíc EU zřizovala v průběhu let mnoho nových orgánů, což vede k ještě většímu podstupování suverenity vč. nemožnosti přezkumu usnesení norskými soudy. Přitom Ústava spočívá na předpokladu, že kompetence státní moci mají být vykonávány národními výkonnými a zákonodárnými orgány a soudy. Na porušování Ústavy ve velkém a bez diskuse upozorňovala řada odborníků v oblasti práva, přesto tato praxe pokračovala.

Švýcarsko smí to, o čem se norský parlament zapřísahá, že není možné. Obchodovat s EU, aniž by se podřizovalo kaskádě nových směrnic. Švýcaři původně také souhlasili s EHS, jenže na rozdíl od Norska musel být názor lidu vyslyšen a většina hlasovala proti. Místo toho sepsali smlouvy o volném obchodě, přičemž se Švýcarsko, na rozdíl od Norska, nezavázalo ani ždibec měnit vlastní zákony podle všech směrnic, které EU vytvářela poté, co byly smlouvy uzavřeny. Švýcaři se také nepodřídili dozorčím orgánům a agenturám, ani nadnárodnímu obchodnímu tribunálu.

Zajímavé je to, že během vyjednávání o Brexitu měli norští delegáti podle britského deníku The Guardian EU neoficiálně varovat před tím, že dosáhnou-li Britové lepší samostatné dohody o obchodu, než má Norsko, pak bude Norsko žádat velké změny v stávající Smlouvě o EHS. Norsko platí EU více, než dělávala Velká Británie, přesto nemá na EU vliv.

Podle Brigid Laffanové, odbornice na evropskou politiku, je EHS organizovaným pokrytectvím. O stále větší míře začlenění do zákonů EU se mlží, aby se lidé nebouřili. Podle portálu www.forskning.no je Norsko zemí, která sice stojí mimo EU, ale je do EU nejvíce začleněna. Norsko prý spadlo do začleňovací pasti, ze které by se našla cesta ven jedině tehdy, posílí-li strany, které se staví proti EHS, zruší Smlouvu a nahradí ji smlouvou podobnou té, kterou mělo Norsko dříve. Kvůli rozšířené a stabilní skepsi není členství aktuální. Navzdory tomu i navzdory faktu, že pojem unie má v Norsku již od rozpuštění té minulé se Švédskem v r. 1905 špatný zvuk, se země již dávno stala "tajným členem".