V době koronaviru, kdy více lidí tráví více času doma, vídají své sousedy daleko častěji a více než jindy. Kromě toho je nastupující jaro v Norsku vrcholnou sezónou pro sousedské spory.

Čtyři z pěti Norů zažili rozčarování ze strany sousedů a jeden ze tří byl někdy s ním (nimi) aktivně ve sporu. Průzkumy hovoří jasně a zodpovědný úsek městských/okresních správ, pod nějž takové případy spadají, zaznamenává čím dále více stížností.

Norové jsou původem z mnohdy velmi odlehlých míst, a proto jsou zvyklí na to, že mají kolem sebe dostatek místa a vzduchu. Z toho budou nejspíše nuceni slevit a budou muset myslet komunitněji, pak to půjde, aby se podělili o rododendron (ano, četli jste správně, na některých místech je najdete i v Norsku) či o záhon. Sousedské vztahy bývají stejně jako v dalších zemích složité a nevyřešené a mnoho to naznačuje to, že Norové snáší své sousedy stále hůře.

Tak dlouho to graduje, až bouchnou saze. Jádrem sporu bývají stromy, jež stíní slunci i výhledu, vyvolávají alergii či kvůli nimž se hromadí listí na sousedově pozemku, což zas může snížit hodnotu dotčených nemovitostí. Anebo jde o kouř z cigaret z verandy/balkonu souseda či jiný zápach, „špehující“ dron u oken, hluk, či právo na užívání cesty třeba pro přístup k nemovitostem, příp. odpady a nepořádek na pozemku. Stavba nových domů v sousedství, přístavby atd. jiné lidi mnohdy připraví o výhled, aniž je stavba předem hlášena. Za výhled třeba i připlatili, jenže cílem města je hustší zástavba v dosavadních zahradách a městské zeleni. Dokonce se vyskytovali případy, kdy sousedé pro zachování kvality čtvrti zakoupili dům i s pozemkem, aby předešli případným záměrům budoucího majitele, zejména pokud jde o výšku či zástavbou pozemku větší stavbou než je stávající.

Ke kurióznějším věcem patří stížnosti na rušivé světlo z televize, či volby barev domů. V sousedství se střídmými barvami domů to může rozpoutat „válku barev“, vybere-li někdo nehodící křiklavou barvu kontrastující s okolím. Zvířata, u nichž bývá přirozené budit lidi v pět ráno, mohou způsobit roztržky se sousedy. Aneb ještě než kohout zakokrhá, policie je už na cestě.

Brát si zákon do vlastních rukou se vymstí: podle Huseiernes landsforbund, čili Svazu majitelů obytných domů, vil a vilek může neoprávněné pokácení stromů souseda přijít na statisíce norských korun na odškodnění. V jednom případě se někdo kvůli prohranému soudu o pokácení smrku zadlužil půlmilionovou částkou tak, že jim nezbylo, než prodat své obydlí. Nutno dodat, že prodávající strana je při prodeji memovitostí povinna informovat kupující o problematickém sousedovi.

Kniha „Den jævla naboen“ (Zatracený soused) Ronnyho Berga a Olava Brekkeho Mathisena pobaví a poučí o norských sousedských sporech a malichernostech. Norové se s oblibou domnívají (a cizinci o nich také), že jsou rozvážní, ovšem mnozí v sobě skrývají bezedný hněv. Zajímavý přitom není předmět sporu, nýbrž to, jak se hádají. Mnohdy to zabere jen vteřiny od iritace kvůli sousedově keři k nenávisti obnášející souseda takového, jaký je a co dělá. Příčina je urážky/křivdy kvůli pokárání a vnímané potřebě udeřit zpět. Což může způsobit takový vztah, kdy se z obav, že potkají souseda, do konce života netroufají z vlastního obydlí ven. Přitom aby neměla protistrana pocit, že vyhrála, se mnohdy nikdo ze stran nechce stěhovat. Podle biologa specializovaného na chování se jedná o tytéž emoce a mechanismy, jež povedou národy k válce. Jeden je ochotný způsobit sobě škodu, aby způsobil sousedovi škodu ještě větší.

V zápalu boje se může stát, že někdo zvolí strategii jako třeba co nejčastějšího zírání na sousedy. Příp. jsou sousedé obtěžováni zápachem ze stoky ovládaným na dálku, či je nenápadně a zdánlivě neprokazatelně otráven sousedův strom, přejeta kočka či soused postříkán vodou z hadice. Anebo, že dojde ke zbourání té půlky kůlny, jež se nacházela na sousedově pozemku. Někdo může i vztyčit paravan s namalovaným vztyčeným prostředníčkem.

Co se týká msty, tak se nezáleží na úrovni vzdělání: v jednom případě příslušník místní „smetánky“ přiměl své syny k tomu, aby počmárali průčelí vlastního domu proto, aby souseda donutili se dívat se na něco ošklivého. Ve zmíněné knize je právě ona smetánka zmiňována jako ten nejhorší typ sousedů, jelikož má toho více co hájit a větší páky na to, aby se mohly spory déle vléct, což může protistranu zruinovat.

Proč někoho dokážou tolik popudit zrovna sousedé? Podle norského psykologa Oddvara Skjævelanda, je důvodem to, že jde i o lidi, kteří k nám mají nějak blízko, aniž jsme si je vybrali, aby vstoupili do naších životů, veškeré jejich vlastnosti jsou náhodné. A tak se čistě statisticky s naší povahou často nemusí shodovat. Zabrání-li/zhatí-li nám nějaký náš záměr, pak to uvolní agresi. Fyzická povaha situací snadno způsobí, že se spor stane impulzivním a emocionálním a takové výbuchy Norové špatně ovládají. K tomu jsou pro ně nemovitosti, investice do nich, jejich hranice a výhled nanejvýše důležité. A tak mohou vypěnit s pocitem, že je ohrožuje něco, co patří někomu jinému.

Není moudré se rozhádat se sousedy, ovšem dnes nejsou sousedé tím, kým bývali (bez nichž jste se při mnoha situacích vyžadujících výpomoc takřka neobešli) a můžete mít bližší přátele prostřednictvím internetu. Neštěstí nastane v okamžiku, kdy se spustí konflikt a vše se stane osobním. Záhy to nejste vy, kdo řídí konflikt, nýbrž konflikt řídí vás.

V zimě se spory často točí okolo povinnosti odhrnovat sníh, anebo o umístění odhrněného sněhu, jenž nezřídka překáží. Anebo kolem hluku z fréz. Teplejším počasím a stoupajícími teplotami je více těch, jež myjí auto, sekají trávu, zahrádkaří či jen tak něco kutí s rádiem, či hudbou zapnutými naplno. Současně i policie zaznamenává zvyšující se počet stížností. Jedním z důvodů může být ten, že jelikož je norské jaro/léto kratší na to, aby si užívali, tak jde Norům o optimalizaci, o to, aby z nich co nejvíce uchránili a budou-li rušeni, o to více se rozčílí a vycítí, že je načase, aby se sousedem vyměnili pár peprných slov. Nicméně některé skvrny nejdou odstranit bez porušení podstaty látky.

Z tradice je pořád ještě mnoho těch, jež se odvolává na odpočinek a víkendový klid a dožadují se jeho dodržování. Policie ovšem zdůrazňuje, že není nutně důvod, aby ji někdo rovnou kontaktoval se stížností i přesto, že se nechal vydráždit sousedem a jeho vysokotlakým čističem v den pracovního klidu, aniž to předtím probral se sousedem a vyjasnil si, jak dlouho to bude probíhat, ozřejmil své stanovisko ohledně vyrušení a celkově si to pokoušel vyřešit.

Ani v době dovolené nemají ji všichni současně. Zatímco někteří ano, a rádi ji tráví venku, jiní musí vstávat jako obvykle. Nepanuje-li mezi 23 a 6 hod. klid tak, jak má být, je následné rozhoření sporu na spadnutí, byť se někdy jedná o vykonání neodkladné činnosti.

Ohrožené bývají i idylky norských chalupářů, jelikož se hádají za miliony ročně, jak praví deník Dagbladet. Většinou jde o totéž, jako u obytných domů, či bytů: výhled, stromy, živé ploty (často z túje), hranice pozemků, parkovací místa, odhrnování sněhu a hluk a k tomu ještě užívání mola/místa na ukotvení lodě a rozdělení nákladů za údržbu soukromých příjezdových cest. K utužení vztahů někdy pomůže dialog a účast na společných bezplatných akcích vzájemné výpomoci (úklidu, kácení, údržbu, vylepšení atd.).