Přesto, že je nezaměstnanost oproti většině dalších zemí dlouhodobě nízká, je má země jednou z těch, kde stojí nejvíce lidí mimo pracovní trh a které mají největší podíl nepracujících. V Norsku je jich dokonce 27 %.

Nebýt umělého zaměstnávání ve veřejném sektoru, kde pracuje každý třetí Nor, tak by bylo více nezaměstnaných. Nezaměstnanost je také převlečena za nejrůznější zácviky, zaučování a další projekty. Celkem má Norsko největší podíl veřejného sektoru ze všech zemí OSBE.

Také je jednou ze zemí, jež vedou v dočasné i trvalé levné pracovní síle ze zahraničí a rodilý Nor se nestačí divit, čemu jsou vlivní v tomto směru ochotní se upsat. Během uplynulých měsíců masmédia přinášela srdceryvné příběhy o norských nezaměstnaných/žadatelích o zaměstnání ochotných pracovat čímkoliv a kdekoliv v Norsku, kterým se zaměstnavatelé ani neobtěžovali odpovědět, a když ano, tak záporně. Kvůli nejvyšším nákladům na světě se z Norska stěhuje průmysl a výroba a na těch málo zbývajících pracovních míst na manuální sílu se hrnou cizinci. A tak zůstal pracovní trh pro teoretiky s dobrým prospěchem. Z nich jsou úředníci, ostatní si přehazuje systém úřadu NAV se spoustou opatření bez reálné šance stát se běžným placeným zaměstnancem nějaké firmy. Nestačí vám chuť a výdrž pracovat, taková místa jsou již obsazena lidmi najatými ze střední a východní Evropy a rostoucí měrou i odjinud. Předtím byla práce pro všechny, jež opustili školu, a to v lesnictví, rybolovu, zemědělství, námořnictví, v továrnách atd.

Vyhrocující se konkurence na trhu práce vedla během "koronaobdobí" k tomu, že přes sto tisíc osob žádalo o 578 inzerovaných volných pracovních míst potravinářského řetězce Kiwi. Ovšem až otevřou hranice se Švédskem, kam jezdí mnoho Norů nakupovat, tak přijdou Norové pracující v maloobchodě opět hromadně o práci, jak uvádí to server www.msn.com.

Zároveň jsou neustále přijímáni tzv. uprchlíci a žadatelé o azyl, jež se svým příchodem z větší části stanou trvalými klienty norského úřadu práce a sociálních věcí čili NAV. Mají plná práva od prvního dne, zatímco ostatní musí mít odpracováno 40 let, aby nabyli těchtýž práv.

500miliardový rozpočet NAVu se téměř rovná státnímu rozpočtu Finska a počet lidí práce neschopných pravidelně roste, je to mrtvý bod. Přitom se najdou politici, jež se chtějí zbavit toho, na čem Norsko vydělává nejvíce, díky čemu máme absurdně vysokou životní úroveň a což umožňuje mít stejně absurdně početnou část obyvatel na dávkách.

Pokud ze zdravotních důvodů nemůžete pracovat 100 %, nemáte vysokoškolské vzdělání a máte mezery v životopise, tak jste odepsaní a váš potenciální zaměstnavatel si vás nevybere. Žádný zaměstnavatel nikoho nezaměstná, aniž současně nevěří, že tvorba hodnot převyšuje náklady. Chodit do práce znamená tvořit hodnoty.

Dříve byli dělníci odměňování zlatými hodinkami a jinými dárky, proslovy, a medailemi za dlouhou a věrnou službu. Společenská smlouva, v rámci níž byli zaměstnávání, již dávno neplatí a stále větší měrou se využívá dočasná pracovní síla. Zaměstnání bývávalo více než výplatní páskou: byla smyslem života, pevným bodem, protkaná sítí kolegů a kolegyň, kde se jeden rozvíjel a mohl v případě potřeby najít oporu a sounáležitost.

Před více než čtyřmi lety volala norská premiérka Erna Solbergová prostřednictvím masmédií po tom, aby pracovalo více žen a migrantů. Nestalo se, a tak v budoucnosti nejspíše nebude možné financovat sociální stál. Premiérka tenkrát zveřejnila zprávu vyhlídek do budoucna, z níž vyplývalo, že migrant z nezápadní země v průměru stojí Norsko na čistých převodech z veřejných rozpočtů šest milionů norských korun, což je oproti 1,9 milionu za etnického Nora více než trojnásobek. Podle norského statistického úřadu jde více než polovina vyplácených dávek na migranty. Dostávají stále více peněz než etničtí Norové (v hlavním městě Oslu putuje migrantům dokonce sedm z deseti vyplácených korun na dávkách) a aby toho nebylo málo, tak i jejich podíl na příjemcích stále roste.

Spousta lidí, zejména žen, pracuje nedobrovolně na částečném úvazku. Ne nadarmo si polovina Norů myslí, že se bude mít příští generace finančně hůře a největšími pesimisty jsou ženy. Před dvěma roky psal deník Dagbladet, že podle průzkumů si dělá každý třetí Nor o nepředvídané výdaje starosti a 40 % Norů je zneklidněno přemýšlením o osobních financích. Svěřit se s finančními problémy patří podle zpravodajského webu www.nettavisen.no v Norsku na vrchol tabuizovaných témat. Podle průzkumu podezírá třetina Norů, že někdo z nejbližších je finančně v úzkých, ovšem většina se drahá s dotyčnými o tom promluvit, a tak se jim zatajováním a skrýváním situace vymkne z rukou a včas nedostává pomoci.

Norové sice vlastní majetek velké hodnoty, na druhou stranu mají největší spotřebu v Evropě, mnozí si navykli žít nad své možnosti a mírou zadlužení v poměru k příjmům se řadí na světovou špičku a tato míra každý rok roste o něco přes 5 %. Velká většina nemá na domácnost rozpočet a jeden ze čtyř ve věku mezi 50 a 60 lety má na nepředvídané výdaje prostředky odpovídající jednomu měsíčnímu platu nebo ještě méně. Každý třetí v této věkové skupině má kromě hypotéky nekryté dluhy. Kontrolní úřad zvaný Finanstilsynet míní, že vysoká míra zadlužení domácností a nehledě na "koronaobdobí" rostoucí ceny nemovitostí představují pro Norsko významná rizika.

Veřejné výdaje rostou rychleji než příjmy, zatímco obyvatelstvo stárne a význam příjmů z ropy a plynu klesá. Norsko varuje i Mezinárodní měnový fond, přesto se nemluví o zeštíhlení veřejného sektoru ani o reformě daňového systému, aby se více vyplácelo pracovat. Někteří dokonce míní, že nálezy ropy a plynu a zrod ropné a plynové velmoci je to nejhorší, co se Norsku stalo, jelikož to způsobilo, že politici zcela ztratili kontakt s reálným životem. Čím vyšší míra zdanění, tím více škrtů v nabídce obyvatelům, přitom se současně s utahováním si opasků a nabádáním k umírněnosti vydává jako nikdy předtím na všelijaké účely mimo Norsko, jako kdyby byly tyto účely před škrty chráněny. Někdo toto přirovnává k závislosti na hraní na hracích automatech, kde se aby šly všechny peníze na hraní nedává přednost všedním potřebám vlastních členů domácnosti. Není ani na údržbu nově postavených budov, neboť stejně jako závislí na hrách nejsou politici s to, aby vnímali škodu, jež způsobují a škrtání „až na kost“ se odměňuje a chválí jako záslužné činy.

Schodky Norska se zvyšují, uvádí zmíněný server Nettavisen. Stát nyní platí dvě ze tří v Norsku utrácených korun. Nebývalá rozhazovačnost způsobuje letos téměř o polovinu větší schodky než v krizovém roce 2020. Veřejné výdaje jako podíl HDP činí letos odhadem 64,6 %, což je téměř o 5 % více než v r. 2019. Již tehdy hrálo Norsko z tohoto hlediska mezi zeměmi OSBE prim. Více než celá hodnota tzv. ropného fondu je již předem vyčerpána přísliby budoucích důchodů a výzva spočívá v tom, z čeho budou hrazeny závazky státu je vyplácet. Hodnota fondu se bude odvíjet od trhu s akciemi a ten se vyznačuje značnou nejistotou. Hodnota fondu dlouho zůstala nezměněná, a to souhrou nízkých úroků, nestálých burz a tím, že stát přestal vynakládat „čerstvé“ prostředky. Naštěstí zůstávala norská koruna dlouhá léta slabá, avšak v poslední době posiluje, což je na pováženou. Ironicky stoupá tržní hodnota ropného fondu současně s poklesem kurzy koruny. Je tomu tak proto, že se fond pouze skládá z investic v zahraničních měnách.

Norsko není zvyklé na schodky. Udržitelnost státních financí bude výhledově oslabována a odnesou si to budoucí generace horšími službami i vyšší daňovou zátěží. Stát roste na úkor soukromého sektoru, produktivitu hospodářství a jeho celkovou sílu růstu. Stále obsazují počty nezaměstnaných historicky vysoké příčky a novým trendem je navíc to, že spousta žádosti o nové zaměstnání pochází od lidí stále ještě zaměstnaných, jež se o místa bojí. Třeba se mnoho k těžařům nechce vrátit, jelikož se tato branže nejeví do budoucna jako perspektivní. Kvůli stále rozsáhlejšímu přechodu na obnovitelné zdroje energie příjmy z ropy a plynu patrně nikdy nedosáhnou bývalých hodnot. Nabídka bude převyšovat poptávku, což drtí ceny. Podle některých ekonomů je právě nižší zisk z ropného fondu daleko zhoubnější než nízká cena ropy.