Norsko je třetí nejbohatší zemí světa, přitom jeho obyvatelé jsou třetími nejzadluženějšími na světě.

Říká se, že bohatství Norů nepoznáte podle vnějších věcí, jako je oblečení, protože se mnozí Norové oblékají stejně neokázale (někteří podle okolností, dá se říct, až buransky). Ani na domě, či autě to tolikrát není znát. Někteří mají tolik peněz, že čas je jim dražší než peníze. Zároveň tráví tolik lidí tolik času spotřebováním, že mnozí mají pocit, že mají čím dál méně volného času, ačkoliv opak je pravdou.

Podle údajů serveru www.numbeo.com je v červnu 2021 průměrný měsíční čistý příjem po zdanění 30 102 norských korun. Vysoké jsou náklady na bydlení, vše spojené s autem či se stravovacími službami atd. Mezi tím, kolik se v každém jednotlivém okrese platí za vodné, stočné a renovaci, jsou nebetyčné rozdíly: podle srovnání na www.nrk.no od 4600 do 16340 norských korun ročně.

I tak vám může ze starostí nemalých občanů jedné z nejbohatších zemí světa spadnout čelist. Jako třeba jak je namáhavé financovat dárky a rozměry vánočních oslav, či konfirmace jejich dětí, svateb, či křtů. Pokud jde o některé účely, na kterých je vyvíjen velký skupinový nátlak na masivní utrácení, tak jako by lidé neměli žádné zábrany ani tehdy, má-li to být na úkor všeho ostatního. Každoročně ekonomové lidi nabádají k tomu, aby se ovládali. Přitom míní většina Norů, že jsou ony oslavy, či obřady každým rokem dražší. Domnělá očekávání ostatních vedou k tomu, že se neohlíží na vlastní peněženku. Knihy hostů jsou dostupné k nahlížení a poznámkám o všech obřadech a vyčtete si, co darovali ostatní vč. pořizovacích cen. Málo se respektují rozdíly v osobních financích jednotlivce. Ačkoliv si to nemohou dovolit, tak se lidé cítí nucení k dražším dárkům, či vyšším nákladům za pořádání akcí. Chcete-li postavit mantinel lidem, o nichž víte, že by neměli tolik utrácet, protože myslíte to s nimi dobře, tak musíte být vytrvalí.

Podle některých badatelů činí lidé v hmotné nouzi častěji hloupá rozhodnutí, jež třeba z krátkodobého hlediska něco vyřeší, ovšem v delším časovém horizontu uškodí o to více. Starosti o osobní finance oslabují mozkovou kapacitu, a tak utrpí jak krátkodobá, tak pracovní paměť. Je několik „fíglů“, jak ušetřit, ovšem mnoho Norů na to kašle, a tak kazí hospodářskou soutěž a ostatním možnosti si ušetřit. Jako např. tím, že si zvolí první taxi, který čeká na stanovišti, aniž by si zjistili ceny. Přitom je obrovský potenciál úspor: Norové ročně vyhazují v průměru přes 46 kg potravin na osobu, přitom tvrdí, že v odpadkových koších skončí mnohem méně než ve skutečnosti. Mnozí se příliš řídí označením „spotřebujte nejlépe do“ na obalech a vyhodí potraviny ještě dříve, než si je prohlédli, či aniž užili zdravého rozumu, aby si ověřili, že jsou ještě v pořádku. Jiní zas nevybírají chytře pojištění, či neodečtou z daní výdaje za dojíždění, hlídání dětí, či úroky, za samoživitelství, či dary neziskovým organizacím. Internet je zlatý důl inzerátů lidí rozdávajících věci za odvoz. Také existuje síť půjčoven bezplatného sportovního vybavení. A kdo zvládne pomoci digitálních pomůcek za nějakých dvacet hodin ušetřit sto tisíc norských korun na makléře a prodat byt/dům svépomocí?

Docela často se lze v norských masmédiích dozvědět o skrze naskrze směšných „zapeklitostech“, „vších v kožichu“ mezi starostmi bezstarostných, jako např. o tom, že v zdaleka nejteplejší den léta museli lidé chytající bronz na městském koupališti strpět to, že je vítala dráždivá cedule „Zmrzlina došla“. Na karambolu, na kterém si smlsli škarohlídkové (byť pokrokoví lidé prý pohrdají pokleslými plebejskými kratochvílemi), si místním novinám stěžovali rodiče a na Faceboku to vřelo mezi obyvateli, podle kterých bylo neslýchané, že komunální koupaliště bylo za letního vedra bez nanuků, až nakonec byl provozovatel donucen k tomu, aby s nářky souhlasil s tím, že je to trapné.

Norové bývají v různých průzkumech označováváni za nejšťastnější na světě. Ovšem ať mají k penězům jakýkoliv základní postoj, ať hrají peníze ve jejich životě jakoukoliv úlohu, ať jsou peníze něco, o co se dělí s ostatními, zájmem, něčím, co jim poskytuje příležitosti v budoucnu, ať pro ně znamenají kopec legrace, jsou prostředkem zábavy, vzrušení, svobody, úspěchu, moci, či se rovnají odpovědnosti, jistotě, nutnému zlu, smyslu života, či pouhému platidlu, nejspokojenější jsou podle průzkumu norského statistického úřadu ti bohatší z Norů. Rozdíly v životní kvalitě Norů jsou velké. 26 % respondentů uvádí, že jsou velice spokojení, polovina je jakž-takž spokojená, zato 22 % dotázaných je spokojeno málo. Lidé žijící v městech jsou spokojenější než ti na venkově. Mladí Norové jsou sice optimisté, ovšem nejsou spokojení s vlastním mentálním zdravím a svobodou. Zato bohatí a důchodci se těší lepšímu mentálnímu zdraví a jsou s bydlištěm, volným časem a osobními financemi spokojenější. Zažívají větší míru smysluplnost a nasazení života a u devíti z deseti převažují kladné emoce.

Nerovnost se zvětšuje a sedm z deseti míní, že Norsko již patří mezi země velkých rozdílů. Podle 58 % dotázaných vláda neodvedla dostatečně dobrou práci, aby rostoucí rozdíly vyrovnávala a mnozí z nich pravidelně ukazují prstem na bohaté. Dokonce mezi Nory s nejvyššími příjmy odpovídají dva ze tří, že rozdíly jsou příliš velké. Podle šetření Senter for lønnsdannelse (Centra pro tvorbu platů a mezd) dostávali nejméně placení zaměstnanci relativně stále méně přidáváno a v některých branžích se platy a mzdy více než deset let neměnily.

Zásadní skepsi chovají Norové k dědičům, investorům a dalším. Sráží se se sociálně demokratickými principy rovnosti. Mnozí se bojí většího politického vlivu bohatých a snaží se je brzdit a bránit. Být bohatý se mezi některými lidmi rovná nadávce. Často narážíte na zostuzování bohatých. Lidi instinktivně popuzují, proto se sedm z deseti Norů domnívá, že by měli boháči platil vyšší daně.

Šetření od Střediska pro tvorbu příjmů ukazuje, že u deseti procent těch s nejnižšími příjmy od r. 2008 téměř nerostly. Zejména s to týká služeb a lidí pracujících přes agentury. Podle srovnání OSBE navýšilo nejbohatší procento Norů své bohatství rychleji než v zemích jako Francie, Španělsko, či Švýcarsko a jejich podíl celkových příjmů společnosti se v posledních letech o dost zvětšuje. Podle průzkumu norského think thanku Agenda si většina Norů myslí, že nejbohatší lidé vlastní daleko menší část bohatství ve společnosti, než tomu ve skutečnosti je: zhruba polovinu norského jmění vlastní cca. deset procent obyvatel. 70 % majetku Norů jsou nemovitosti. 10 % nejbohatších vlastní 70 % finančního kapitálu, zato “nejchudší” polovina Norů vlastní 3,4 %. Švédsko má na milion obyvatel 2,4 miliardáře, Norsko 2,0 a USA 1,7. Na milion obyvatel má Norsko 472,8 bohatých a 63,6 superbohatých, zato USA 124,6 bohatých (s majetkem v hodnotě nad 30 miliony dolarů) a 36,5 superbohatých (s majetkem v hodnotě nad 100 milionů dolarů). Jinými slovy má Norsko téměř čtyřikrát tolik bohatých a skoro dvakrát tolik superbohatých. Za poslední rok si podle magazínu Kapital 400 nejbohatších Norů navýšilo své jmění o 14 %. Jejich jmění celkem činí podle přehledů placených daní 22 % veškerého jmění v Norsku. Zvyšuje se podíl dědících nejzámožnějších Norů po rodičích patřících též k nejzámožnějším v Norsku. Prý to souvisí se snižením dědické daně a daně z majetku.