V každé zemi je tabu něco poněkud odlišného. Jak je to v Norsku? A když je ten čas, kdy téma otevřít a kdy ne?

Porota, jež soudí váš stav mysli. Nepsaná pravidla o tom, co si má myslet kritik-skeptik. Názorová «policie». To vše vede k tomu, že myslíte-li něco jiného, budete v lepším případě nálepkováni jako kverulanti, v horším případě sankcionováni panovačnými technikami typu «všichni jsou si zajedno v tom, nakolik jsou ostatní hloupí.»

O tom, že jsou finanční problémy spojené s hanbou, jsem se již rozepsal dříve.

Polovina Norů si myslí, že islám představuje hrozbu pro norskou kulturu, o tom se ale Norové veřejně nešíří. Uvádí to deník Aftenposten. Norové se z politické korektnosti a ohledů na ostatní obecně omezují a zdráhají nahlas dávat najevo postoje, jež mohou ublížit, být vnímány jako nezdvořilé anebo vést ke zesměšnění, šikaně, či monitorování. Diskuse tak přicházejí o podstatné hlasy, dočteme se na www.nrk.no.

Stav svobody projevu není v Norsku nijak skvělý: podle mnohých je škoda, že mají pocit, že musí ze strachu zamlčovat své postoje, stanoviska a pohledy na věci, jež jsou pro ně důležité. Jen 8 % Norů by je sdělovalo na sociálních sítích a pouze 15 % na pracovišti.

Konformita stále trůní na žebříčku norských hodnot. Norové nejsou tak svobodní, jak si mnozí mohou myslet. Společensky přísné normy kladou jasná očekávání na to, jak si budete v jednotlivých situacích počínat. Rozsáhlá studie umístila Norsko do kategorie zemí po bok Pákistánu, Indie, Malajsie a Jižní Korey. Norsko má neviditelné normy i sankce za jejich porušení. Věci se začnou řešit, až když přeteče pohár.

Sedm z deseti dotázaných se domnívá, že politická korektnost je v Norsku problém. Přesto nejen v Norsku směřoval vývoj k tomu, že „všichni“ chtěli být liberálové. Nyní nechtějí mít jiný názor než omluvný na řadu zhoubných jevů ve společností, nejen ty, jež souvisí s přistěhovalectvím. Někteří z nich tvrdí, že nebyli připravení na to, aby měli názor na náboženství, jiní, že jim to nepřísluší a nevědí co si mají myslet. Přitom mnozí z těchto rádoby liberálů častěji a důrazněji hájí muslimy nebo obecně migranty než své krajany. Snášenlivost naruby: Proč má být tolerance jen v jednom směru, a nikoliv obousměrná a vzájemná?

Fritt ord, organizace pro svobodu projevu, zveřejnila zprávu o podmínkách svobody projevu v Norsku. Přes polovina respondentů /umělců a spisovatelů/ odpověděla, že se zcela či spíše ztotožňují s názorem, že pro společnost je příznačná přibývající politická korektnost. 35 % dotázaných se cítilo být tímto dotčeno. Nejznepokojivějším zjištěním snad bylo to, že mnozí umělci a spisovatelé byli ochotní brát ohledy a být opatrní, aby se nikoho nedotkli.

Tehdy, když byl zaveden internet, byl chválen jako demokratizující síla, prostředek k tomu, aby nás spojoval ještě více. Dnes je příznačným jevem stále větší cenzury. Internet dneška se jeví čím dále méně jako rozšířením demokracie, nýbrž spíše jako hrozba pro ni. Jako třeba tehdy, když jsou jednotlivci či skupiny vyloučeny z užívání internetových platforem a jak jsou znemožňovány jejich pokusy vytvářet vlastní verze sociálních sítí. Pravidla Googlu, Facebooku a dalších jsou náhodné a skryté. Internet je přísně kontrolován stávajícími provozovateli. Jsou to lidé, o nichž nevíme, kdo jsou, řídí je pohnutky, jež neznáme a bez dozoru demokraticky zvoleného orgánu.

Kontrola s komunikačními cestami dávají málo lidem velkou moc a ovlivňují přímo každého. Zejména se toho týká Googlu a Facebooku, jež mají monopol na sociální sítě a vyhledávače. Na to, že žijí z komunikace, jsou internetoví obři podivně málo komunikativní. Veškerá kritika je smetena ze stolu a zdráhají se poskytovat všechny informace, jež se zdlouhavě vytahují až rozhodnutími soudů. Nenechávají nás nahlédnout do toho, jak spravují svou moc a proč a na jakém základě se rozhodují tak, jak se rozhodují. Přesto jim uživatelé svěřili takřka výhradnou kontrolu nad tím, jak komunikujeme a nad tím, co je přípustné a co již není přípustné zveřejňovat. Třeba Facebook je poslední dobou v Norsku obviňován z oklešťování svobody projevu tím, že cenzuruje soukromé i veřejné snímky i články jejich odstraňováním (např. dokonce ikonický snímek nahé holčičky po útoku napalmem ve Vietnamu i umělecká díla).

Byť to nám připadá neuvěřitelně hloupé a nelogické, tak přežijeme zamítnutí uměleckého díla proto, že jsou na něm třeba odhalená ňadra, horší je to s oprávněnou kritikou či alternativními názory, postoji a stanovisky, o nichž se kvůli cenzuře nikdo nedozví.

Jedna věc je zacházení s pravdou, druhá věc jsou nepěkné komentáře. Vynadání a osobní msty daleko od jádra tématu zkompromitují a znemožňují. Leckterá debata se potopila v žumpě bezúčelné nenávisti. Nad vás se vyvyšují až do nebe ti, kteří na vás zásadně vytahují slaměného panáka. Je prý směšné, jak jinak chytří lidé ze sebe dělají hlupáky, jež laciným nálepkováním rozmělnují diskuse na nepodstatné tahanice. Odlidšťování účastníků diskusí vytěsňuje ostatní. Skupina těch, jež se cítí odsunuti, není zanedbatelná. Ne všichni mají zlé úmysly, někteří se prostě vyjadřují neohrabaně, nevěcně, vulgárně a ubližují, jelikož je to běžněji v jejich prostředí, v nichž vyrůstali a pohybují se, než jinde v společnosti.

Anna Rasmussen, 17letá blogerka a matka, podle deníku Aftenbladet zablokovala na Instagramu kvůli štvaní dospělých žen, jež jí mj. vyhrožovaly sexualizovaným násilím, pět tisíc lidí, z nichž mnozí byli jedna a tatáž osoba s mnoha profily.

Odstrašuje nebo začleňuje anonymita sociální skupiny a slabší jednotlivce, jež by se jinak nevyjadřovali k námětům, jež mají pro ně klíčový význam? Anonymita může znehodnotit a brutalizovat diskusi a stala se v některých případech pravidlem a nikoliv výjimkou. Anonymita z pohodlí anebo jako politická kamufláž v diskusích obnáší nevyrovnanost v tom, že toho nemůžete vidět, zato on(a) vás ano. Zatímco vy ponesete za to, co napíšete, zodpovědnost, někdo jiný se může odhlásit a již nikdo nezjistí, kdo za těmi slovy vlastně stál.

Řada zpravodajských serverů již před několika lety omezila možnost komentovat články na předem určené, jako např. tam, kde pachatelem není přistěhovalec. Takoví prý mají být před kritikou chráněni. Některá masmédia si vyžadují pro vkládání komentářů vaše plné jméno, jiná zbavila uživatele možnosti komentovat. I tak mají tu drzost se ohánět, že změny napomůžou demokracii, žurnalistice i svobodě projevu. K tomu riskujete vyhazov od zaměstnavatele, jemuž se vaše postoje nelíbí. Anebo pomstu v podobě výprasku, či dalšího uplatnění práva ulice od vašich krajanů, pocházíte-li z netolerantní země jako je např. Somálsko.

Zpravodajské servery nejen mažou příspěvky, nýbrž vylučují přispěvatele doživotně, a tak pracují proti svobodě vyjadřování. Problém i systém se staly nedotknutelnými, neboť viníci sebe „prohlásili“ nevinnými a chrání sebe. Když se z pravdy stává nenávisttěch, jež dělají, co mohou pro to, aby se ze lež stávala pravdou. Přitom je třeba poblahopřát těm, jež sami tolikrát dokazovali, že nemají pravdu. Ocitnete-li se příliš blízko jistých pravd, nebo napíšete/řeknete-li něco co není politicky korektní, tak jste vymazáni hned. Vylučují se nehodící se příspěvky, znehodnocují, zkreslují a tvarují lidové mínění k obrazu svému. Přitom jsou jejich pohnutky pro mazání často tak nevyzpytatelné, že je musíte podrobit výzkumu. V některých případech je cenzura přenechávána externím firmám.