Bylo velmi bolestivé pozorovat, jak rychle a hladce se Norsko vyvlastňovalo, stalo zemí někoho jiného; mé vlastenecké srdce krvácelo. Již se na to nedalo dívat.

Smůlu v kosmické ruletě měl kdekdo. Neuplyne dne, kdy by v masmédiích vystupovali zástupci organizací a politici, jež jeden druhého přehlušuje počty, kolik má osob z Afghanistánu či třeba z tábora Moria na řeckém ostrově Lesbos přijímat Norsko.

Kdo ví, kdo čím prochází i v rámci téže země a komunity. Ano, někdo se má příšerně i v Norsku, ovšem další lidé se mají také příšerně, a i přesto vám není dovoleno, abyste se měli příšerně. Vždycky se někdo musí uvádět jako vysoký moralistický standard, na nějž jiní nemají. Nebudete se mít lepší budete-li přemýšlet o tom, že se vždy najde někdo, kdo se má hůř. Ne, v hyperkorektním Norsku je to jako kdybyste nemohli zmínit o své zlomené noze proto, že někdo jiný musel nechat amputovat svou nohu.

Nelítostný boj těch, kteří nebudou mít nikdy dost proti těm ostatním neskončí. Jasně, že neskončí. Necháme si to zničit my, kteří jsme to tu měli tak hezké? Odpůrci ani skeptikové do veřejných diskusí zváni nejsou, jejich hlasy ať utichnou. Přitom kdybyste věděliy co všechno záporného přináší přistěhovalectví Norsku, třeba byste byli také proti (pokud ještě nejste), nebo alespoň byste bystřeji naslouchali negativním zkušenostem Norů.

Jedna z těch věcí, jež si v zemích jako České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a některých dalších zemích vážím nejvíce je jejich snaha neměnit násilně složení obyvatelstva proti jejich vůli a kontinuitu s ním spojené. V tom je hodnota, jež se nedá vyvážit zlatem.

Dočasné útočiště. Kdyby to bylo tak jednoduché. Politici neustále hovoří a píšou o tom, jak je důležité přijímat tzv. uprchlíky a morálně neúnosné je nepřijímat. Jenže jak vítat ty, jež nejsou vítáni? Zažíváme krušné chvíle, zatímco čekáme na to, jak politici přemění noční můru v splněné sny. Přijmete-li jednoho, tak to v rámci slučování rodin znamená de facto přijímat velkou část až celou jeho/její rodinu, takže z jednoho člověka je nakonec až pár desítek osob. A ze stovek lidí tisíce, deseti- a statisíce.

Přiklánějte se k nám, jinak jste hnán neopodstatněným, iracionálním strachem, jste nenorští svým postojem, zkrátka na vás ukazují prstem a soudí vás: Vy jste špatní, zatímco my jsme ti dobří. To je jediné, o co jim jde.

Je mnoho těch na světě, jež si zaslouží našeho politování. Podle osob pracujících s uchazeči o azyl, Eurostatu atd. převažují lidé nespokojení s ubohou situací, jež si jen přejí lepší život. Kromě žádných, či padělaných dokladů se mnohdy vyznačují agresí či náročností, jež nepřísluší lidem, jež by oplývali štěstím proto, že se dostali do bezpečí. Bez vzdělání a znalostí o moderní zemi západního typu a bez přání, aby se stali jejich součástí mnozí z nich nemají předpoklady, aby tam přežili psychicky ani finančně. Platilo to i za migrační krize v r. 2015. Jenže mezi mnoha masmédii zneužívanými pojmy patří slovo krize. Jako kdyby byl migrační tlak na Evropu cosi akutního a přechodného, něco, co přejde.

Zvolené řešení hromadné migrace nyní nějaký ten rok funguje. Je problém vyřešen? Je řešení nablízku? Ubývá problémů? Aha, neubývá. Máme pokračovat v tom, co nefunguje? Naivita je nebezpečná.

Mnozí působí dojmem, že přijímat Afghánce, či kohokoliv jiného nic nestojí. Již nechávali statisíce lidí projít a zkoušeli na nás co vydržíme, než spadne klec. Podle norského statistického úřadu stojí migrace Norsko přibližně 250 miliard norských korun a násobíte-li to 2,6, dostanete se na přibližnou částku v Kč. Tak přepošleme účet dál budoucím generacím. Je to tak snadné a pohodlné. Budeme žít na úkor té budoucnosti, o níž někteří z těch samých politiků tvrdívají, že si jen půjčujeme od budoucích generací.

Potřeba větších státních příjmů totiž poroste daleko rychleji než počet obyvatel. Největší hrozby pro bezpečnost a stabilitu najdeme ve vládě a parlamentu. Bezedná díra není řešením. Ta čísla jsou zdrcující pro všechny ty, kteří uvěřili v multikulturní společnost. Ovšem nejde výhradně o peníze. A životní kvalita? Jakápak životní kvalita, když máte strach o zdraví a život, což může vest ke snižování životní kvality, což je daleko hůře vyčíslitelné. Norskem prorůstá zevšednění násilí, jež se přelévá všude. Jsme již z těch znásilnění, či útoků nožem, mačetou, tyčí, či střelnou zbraní tak otupělí, že nic moc to s námi neudělá, když se s policií popere pár desítek anebo i okolo sta mladých migrantů a jejich dětí. A nezapomeňme na vysoký počet „norských“ bojovníků v IS, z nichž některé měli afghánské kořeny. 5milionové Norsko dodalo do řad IS okolo 200 bojovníků, zatímco taková Indonésie, země s 270 miliony obyvateli, jich „vypěstovala“ okolo 700.

Jako kdyby bylo vše zdarma. Je zajímavé, jak ti různí liberálové, kteří chtějí platit co nejnižší daně a prý nechtějí nikomu nic nutit, tak zrovna nutí migranty všem svým spoluobčanům, včetně všech nákladů, jež s nimi naběhnou, a přitom jsou bez sebe natěšení, že zrovna ti «naši» Afghánci, jež máme nyní přijmout, budou právě těmi, kdo budu sdílet naše hodnoty, budou demokratičtí, hodní, poslušní, spořádaní, pracovití a co by dup se začlení do naší společnosti.

Člověk se vyřazuje bezmocí vůči vetřelcům. Norové máme vlast, jež mohou nazývat domovem a prohlašovat ji za svůj, a je jí Norsko. Jenže to nejde dohromady s tím, že má mít celý svět právo se sem dopravovat a měnit jejich domov. Kdyby mělo být Norsko zemí všech, tak by to přece předci Norů zařídili již dávno. Arabský svět bude i nadále arabský. Afrika bude i nadále africká. Proč je najednou rasistické, xenofobní, či jinak odsouzeníhodné, když upozorňují na to, že mnoho Norů míní, aby bylo Norsko i nadále norské? Ještě mám k dobru, abych si přečetl jedinou logickou odpověď na tuto otázku.

Profesor Terje Tvedt, autor knihy Det internasjonale gjennombruddet, uvádí, že ve velmi málo zemích v Evropě se změnilo složení obyvatelstva tak rychle a dramaticky, jako v Norsku. Norsko bývalo jednou ze zemí s etnicky a nábožensky nejjednolitějším obyvatelstvem, nyní je to jednou ze zemí s největším podílem cizinců, měřeno ve vztahu k počtu obyvatel. Jenže zastáncům přistěhovalectví to stále nestačí a pořád si stěžují, že je jich málo. Věřím, že i kdyby byl poměr přistěhovalců k Norům 9:1, stále by jich bylo málo.

Mezi přívrženci přistěhovalectví je spousta těch, jež nechápou, k jak rozsáhlým a částečně neplánovaným změnám v Norsku dochází, což je spatný předpoklad pro řešení problémů, jež přistěhovalectví přináší. Zůstane-li nedávná minulost v temnotě, jelikož převažující hlasy současnosti ji činí nepochopitelnou, pak jsme odsouzeni k tomu, abychom nechápali svou současnost ani budoucnost.

Kdo jiný se má starat o to, co je norské, když se o to nestarají Norové? A o co se máme starat, když ne o to, co je norské? O co se máme starat místo té naší norskosti?