Krize se týká poloviny norských okresů. 125 000 Norů po celé zemi je bez praktického lékaře.

Uvádí to zpravodajský server veřejnoprávní televize NRK. Jeden z tří okresů porušuje zákon, poněvadž okresy jsou povinné nabízet praktického lékaře každému, kdo o to stojí. Mnoho lékařů uvažuje o výpovědi a těch, kteří by je nahradili, je málo.

Podle některých komentujících krizi nezpůsobil nedostatek lékařů, nýbrž skutečnost, že řada okresů, zejména těch odlehlých s nízkým počtem obyvatel na rozsáhlých územích nenabízí lékařům dostatečně dobré podmínky. V inzerátech na volná místa lákají „dobrými příležitostmi pro trávení volného času“ a „rozmanitými výzvami“, ovšem pomůže to snad, musí-li být lékař v práci v pohotovosti na 12hodinových směnách sedm dní v týdnu bez možnosti placeného volna? Lékaři v Norsku pracují v průměru 55,6 hodin týdně a není výjimečné mít až 70hodinový pracovní týden. Vyplývá to z průzkumu Helsedirektoratet (Zdravotního úřadu). V důsledku toho se jich čím dále více ocitá v pracovní neschopnosti.

Zároveň kvůli stále komplexnějším stavům pacientů jich lékaři stíhají vyšetřovat méně, než jich za stejnou doby vyšetřili dříve. Navíc mají stále více úkolů, například zajistit vhodnou nabídku pro pacienty, kteří již nepatří do nemocnic. Jenže přísun čerstvých absolventů-lékařů není dostatečný. Ti se zdráhají věnovat nakolik náročné každodenní praxi.

Lékaři jsou vystavováni obrovskému tlaku. Podle zprávy jich šest z deseti zvažovalo, že s prací v oboru skončí. V řadě okresů jsou nucení pronajímat si suplující pracovní síly od personálních agentur za velice vysoké ceny, což dělá díry do rozpočtů chudých okresů a vytváří nedostatek prostředků jinde. I přesto mnoha okresům chybí lékaři.

Podle praktického lékaře Rogera O. Apelsetha prostřednictvím deníku Bergens Tidende nepotřebují praktičtí lékaři vypracovávání dalších a dalších studií o nich samotných, ani zabývat se administrativními úkony a papírováním, nýbrž lepší rámce svých úkolů. Na provozní náklady čerpá obvodní lékař dotace, má-li v své péči alespoň 1 500 pacientů. Má-li maximální počet pacientů, jaký může mít, tedy 2 500 osob, je oprávněn k dotaci ve výši přes milion norských korun. Dotace má pokrýt nájem, náklady na telefon, sekretáře, laboratorní služby a další provozní náklady. Příspěvky jsou ale prý mnohem nižší než u jiných lékařských specializací. Na to, aby po uhrazení všech provozních nákladů, nebyl lékař ve ztrátě, by podle Apelsetha měl mít praktický lékař 1 800 pacientů. Ovšem na to, aby se dostal/a do normálního režimu co do množství práce za běžný pracovní den, by mělo být pacientů méně než tisíc.

Jako kontrast k nim máme řadu praktických lékařů, kteří kromě deseti až dvanáctihodinové praxe v ordinacích pracují na pohotovosti a dělají další úkoly pro nesoukromé zdravotnictví. To platí zejména pro lékaře, kteří pracují v okresech hodně vzdálených od nejbližší nemocnice. Ti pak musí plnit úlohu praktického lékaře, na zdravotním středisku a také v pečovatelském domově a na pohotovosti. A právě on či ona zodpovídá za všechny akutní případy. Generuje tak pro sebe velice solidní příjmy. Průměrný obvodní lékař si podle Norského statistického úřadu a zpravodajského serveru www.nettavisen.no vydělává 1,45 milionu norských korun ročně hrubého. Nicméně provozní náklady stále stoupají, a to díky IT, platebním branám, personálu atd.

Nové požadavky a změněné preference mezi čerstvými absolventy studia medicíny způsobily, že jich do práce nastupuje stále méně. Ačkoliv se počet odpracovaných hodin za den zvyšuje, paradoxně mají na pacienty čím dále méně času. Být praktickým lékařem se podle serveru veřejnoprávní televize NRK stalo natolik náročným, že raději odcházejí do soukromých klinik. Ty na rozdíl od např. Švédska nepobírají z veřejných rozpočtů žádnou finanční podporu.

Po absolvování studia čeká lékaře povinná 18měsíční služba na směnách. Míst je ale příliš málo a pár tisíc lékařů s ukončeným vzděláním čeká na místo. Čerstvý absolvent ochotný převzít pracovní místo praktického lékaře si přeje větší předvídatelnost v běžné praxi a očekává, že sem tam bude stíhat dojet si pro své děti a vyzvednout je z jeslí a mateřských škol, připravovat večeři a zúčastňovat se rodinného života a úkolů s ním spojených. Alespoň natolik, aby byli jako rodiče pro děti přítomní a dostupní.

Řada lékařů cítí, že je na ně vyvíjen značný tlak, aby přijímali další a další pacienty, byť na to sami nestačí. Lékařky, které mají jít na mateřskou, jsou zoufalé, jelikož za sebe nemohou sehnat nikoho, kdo by je zastoupil. V lepších případech jsou okresy a městské části nuceny přemlouvat lékaře, kteří již odešli do důchodu, aby se vrátili a zaměstnání dále vykonávali. Poté, co se nikdo nehlásil, aby ordinaci provozoval v rámci soukromého podnikání, některé okresy problém vyřešily zaměstnáním lékařů na komunální pracovní pozice. Aby si to mohly okresy dovolit, byly nuceny škrtat jinde.

Krize se dříve týkala spíše řídce osídlených oblastí, pak středně velkých měst, nyní jsou čím dále obtížněji nahraditelní praktičtí lékaři i v hustě osídlených centrálních částech země. Potřebujete-li svého obvodního lékaře zkontaktovat telefonicky, tak se nedovoláte. Prostřednictvím personálních agentur probíhá pro okresy předražený nábor zaměstnanců, mnohdy jen na dočasné pozice, takže ve výsledku to chodí jako v mnoha pečovatelských domovech: pacienti se neustále setkávají s někým novým, řada těchto lidí navíc neumí norsky na dostatečné úrovni, takže snadno dochází k nedorozuměním a pochybením. Jak píše deník Verdens Gang, jen za loňský rok nedobrovolně vystřídalo obvodního lékaře 600 000 Norů. Navzdory politiky tolik propagované svobodě výběru si nevyberete.

Současný systém obvodních lékařů existuje od r. 2001, kdy byl každému Norovi přidělen obvodní lékař v rámci okresu, kde žije. Kolaps systému by měl dalekosáhlé následky pro celé zdravotnictví.

V souvislosti s debatou o nových lékařských službách nabízených po Internetu se podle deníku Dagsavisen objevuje pojem „jednorázový lékař“, vystihující rozdíl mezi obvodním lékařem, jenž má přehled, sleduje vás delší dobu a zná vás, a lékařem, s nímž se setkáte pouze jednou, jemuž jste nucen znovu a zas opakovat svou anamnézu a přibližovat mu symptomy vyvíjejícího se onemocnění. Systém, kde dostane pacient jednoho vyšetřujícího lékaře na delší dobu, zvyšuje šance dožít se vyššího věku. Bude méně hospitalizací a sníží se i četnost užívání ambulantních služeb. Pro společnost to vyjde levněji. Praktičtíí lékaři se musí za účelem zajišťování kvality a rovnosti řídit poměrně rozsáhlými předpisy, „jednorázoví lékaři“ nikoliv.

Digitalizace u praktických lékařů je jedním nástrojů, u kterého právě odstupující vláda doufala, že povolání zatraktivní, sníží břemeno úkolů a učiní praktické lékaře dostupnější. Budoucnost prý spočívá v digitálních „návštěvách“ u lékaře s tím, že fyzické dostavování se do ordinace je kolikrát promarněný čas jak pro lékaře, tak pro pacienta. Jenže při prohlídce formou videokonzulace skrze obrazovku není možné si pacienta poslechnout, palpačně vyšetřit ani mu nabrat krev.