Mezirasový halas
To nechcete: rozevírající se nůžky, dusno a neustálé tepání do dávno zažitého smyslu pro humor u vašeho národa, dalších prvků/výrazů vaší kultury, či jen kvůli vašemu slovníku: měli byste si hlídat každé slůvko, že?
Říká se, že Norsko onemocnělo, mají-li si dospělí sednout s dítětem, aby mu vysvětlili, že není v pořádku převlékat se za indiána, Laponce, či třeba křováka. Udělá-li to někdo, tak spoluvytváří podivnou společnost. Bojí se snad toho, že když si jako děti hrávali na kovboje a indiány, tak kvůli tomu vznikala nenávist a šikana vůči indiánům? Ti, jež je zosnují, jsou ti, jež se nechávají urážet vším.
Naposledy před Haloweenem nescházelo výzev k tomu, aby se lidé nepřevlékli na zástupce menšin, ačkoliv by opakem mohlo být menšinami vnímano jako čest. Či lichotku. Převlékat se na kohokoliv bývávalo přáním nejen dětí, jež k někomu vzhlížel. V deníku Avisa Oslo vyšel postesk “Moje kultura není tvůj halloweenský převlek“. Má někdo na jakoukoliv kulturu monopol, anebo nám něco vážně uniklo? Prý je „moje kultura pro mě důležitá a není něčím, z čeho si budete střílet“.
Z reakcí jsou cítit obavy z vývoje, jenž dostal rychlý spád. Brzy bude jistě urážet, budou-li Norové jako dosud masově chytat bronz v solárkách. Ovšem důležitější: opravdu necháme lidi zvenčí určovat, co je v naší zemi správné a normální a co již není? Kým jsou oni, aby předefinovali naše zvyky, identitu, za co se máme stydět a obávat, co je ještě v pořádku a co je urážlivé? Stejně jako vtipy, žerty a legrácky bývají založeny na stereotypech, stejně tak si je uvědomělé publikum s nadhledem vyvažuje po svém.
Však víte, že Norsko je v úzkých a nevěstí to do budoucna nic dobrého, když se Hadži Tadžik, jež nedávno nastoupila do funkce ministryně práce a sociálních věcí, dcera pákistánských rodičů, snažila Nory poučovat o tom, co je norské a co není. Jinak konzultace vlád na etnickém základě s Pákistánci, Somálci, Eritrejci a dalšími je podle kritiků v společnosti, jež se říká demokratická, zavrženíhodné a provokuje to.
Moc si nerozumíme, má-li být někdo veřejně pranýřován jen proto, že se převlékl za Aladina. Či za čarodějnici, což se po staletích trestalo smrtí. Seznam toho, co se nesmí, je čím dále delší a u části Norů se stal velkým tématem diskusí a mnozí z toho znejistili. Opravdu musíme, než si vybereme něco korektního, vědět vše o všech kulturách? Podle Lindy Tinuke Strandmyrové, vedoucí státními dotacemi financované neziskové organizace Antirasistisk senter (Antirasistické centrum) prostřednictvím webu www.oslodebatten.no se nemá žertovat s tím, jak vypadají zcela obyčejní lidé. Takže prý je to nevkusné, netaktní a rasistické převléknout se za kohokoliv, není-li to někdo konkrétní.
Muslimští aktivisté nám nejen od řečnických pultů za Parlamentem za potlesku dalších, jež se dostavili a prostřednictvím novinářů sdělují, nakolik je Norsko rasistickou zemí. Z horlivých příběhů masmédií o věčném ukřivďování Nory ukápne i nějaká ta slza. Kdo rozhoduje o tom, že je nějaká skupina marginalizována proto, že je menšinou. Je to proto, že se má stát většinou?
Mezitím samozvaní mluvčí menšin skandují: „Vše je vyrobeno, napsáno, natočeno bílými muži pro bílé muže.“ Otočme to a podívejte se kolem sebe: máte něco, co bylo vynalezeno či vyrobeno v některé arabské či africké zemi? Můžete vyjmenovat nějaké celosvětově známé filozofy, či myslitele z takových zemí? A kam se podělili všichni ti lékaři a inženýři, jež nám politici, pracovníci masmédií a aktivisté nalhávali, že nám budou k nezaplacení? Naopak máme místo nějaké obohacení k nezaplacení co dělat s břemenem, na které se bude věčně doplácet. Tito problémoví lidé trůní na všech norských záporných žebříčcích, ať se jedná o dávky, zločinnost, neočkované atd. atd. Na to, kolik jich je, se moc kladně na chodu společnosti nepodílí.
Momentálně nemáme v zemi žádného politika, jenž by měl odvahu se pustit do řešení problémů netýkajících se etnických Norů. Ať dělají cokoliv, nikdo je nepotáhne k zodpovědnosti, vždy oni jsou oběti. Takže ve své podstatě jsou to všichni rasisté, utlačovatelé. Jako třeba policisté, po nichž požadují někteří doklad, jakési stvrzenky o tom, že někoho zastavili a zkontrolovali a proč. To prý proto, že se údajně rasisticky, bezdůvodně a bez opory v zákonech často zaměřují na lidi, jež nejsou etnickými Nory.
Liknavý přístup policie třeba v hlavním městě Oslu je delší dobu pod palbou. Zvát kriminálníky na pohovory a pohostit je pizzou a limonádou může být nazýváno, mírně řečeno, nestandardním. Podobně jako např. švédská policie tvrdívají i jejich norští kolegové, že budou-li nazývat věci pravými jmény a zveřejňovat nápovědu o podobě pachatele, tak by mohli být nařčeni z rasismu. Jako kdyby úzkostlivě hledali paragrafy, jež mohou bezpečně používat.
Norsko je jednou z nejméně rasistických zemí světa, zato muslimské země a země s početnými muslimskými menšinami jsou bezkonkurenčně nejhoršími. To podle šetření deníku Washington Post, resp. webu Businesstech.
Přesto uplyne mezi obviněními Norů a utahováním si z nich kvůli domnělému rasismu jako nátlakovým prostředkem stále kratší dobu, ovšem o soustavném rasismu naruby ani slovo. Když se opakovaně do Norů slovně i fyzicky pouští organizované skupiny dětí migrantů jako šelmy se to setkává s hrobovým tichem. Kdyby ale to samé dělali etničtí Norové by se sbor hřímajících před žádnou nadávkou nezastavil. I kdyby se pokoušeli o sebeobranu by jim úsudek „rasista“ zůstal. Namísto toho se Norsko zabývá pseudodiskusemi o tom, zda byl rasistou třeba malíř Edvard Munch.
Dnes jste onálepkováni jako rasista již tehdy, poučíte-li někoho, požádáte-li někoho o klid nebo napomenete-li někoho kvůli neodvedené, či špatně odvedené práci, či tehdy, když se někdo vymáhá své právo na protiprávní, či alespoň nefér jednání jako zaparkovat tak, že nemůžete vyjet. Chce-li vás někdo na ulici oloupit, postačí vykřičet „Rasisto!“ a žádný kolemjdoucí nezasáhne. Pod záminkou, že „přece nejsme rasisté“ se praktikuje dvojí metr třeba pokud jde o pravidla pro návštěvníky veřejných bazénů zakazující oblečení a přikazující osprchování se. Zcela výjimečně jsou potrestáni ti, co křivě se zápalem obviňují druhé z rasismu. Velké úkazy toho jsou případy, kdy lidé zcela bezdůvodně přišli o místa a funkce anebo byli nucení se odstěhovat. Mnozí byli jako průvodčí v jednom z málo medializovaných případů na základě samých konstruktů pranýřován po sociálních sítích.
Poslední „výkřik“ je švédský rapper Timbuktu, jenž po Norech chce, aby drželi hubu a nepoužívali pojem „švédské poměry“, jelikož podle něj není použitelný, aniž nebude mít rasistický kontext. Mezi Nory je to ale celkem zavedený pojem k označování toho, čím se stalo Švédsko a k čemu směřuje i Norsko, kde, stejně jako ve Švédsku je pro mnohé v pořádku všem kritizujícím očividné problémy s migrací, politikou a svobodou vyjadřování dávat na čelo nálepku„Rasista!“.
Říká se, že Norsko onemocnělo, mají-li si dospělí sednout s dítětem, aby mu vysvětlili, že není v pořádku převlékat se za indiána, Laponce, či třeba křováka. Udělá-li to někdo, tak spoluvytváří podivnou společnost. Bojí se snad toho, že když si jako děti hrávali na kovboje a indiány, tak kvůli tomu vznikala nenávist a šikana vůči indiánům? Ti, jež je zosnují, jsou ti, jež se nechávají urážet vším.
Naposledy před Haloweenem nescházelo výzev k tomu, aby se lidé nepřevlékli na zástupce menšin, ačkoliv by opakem mohlo být menšinami vnímano jako čest. Či lichotku. Převlékat se na kohokoliv bývávalo přáním nejen dětí, jež k někomu vzhlížel. V deníku Avisa Oslo vyšel postesk “Moje kultura není tvůj halloweenský převlek“. Má někdo na jakoukoliv kulturu monopol, anebo nám něco vážně uniklo? Prý je „moje kultura pro mě důležitá a není něčím, z čeho si budete střílet“.
Z reakcí jsou cítit obavy z vývoje, jenž dostal rychlý spád. Brzy bude jistě urážet, budou-li Norové jako dosud masově chytat bronz v solárkách. Ovšem důležitější: opravdu necháme lidi zvenčí určovat, co je v naší zemi správné a normální a co již není? Kým jsou oni, aby předefinovali naše zvyky, identitu, za co se máme stydět a obávat, co je ještě v pořádku a co je urážlivé? Stejně jako vtipy, žerty a legrácky bývají založeny na stereotypech, stejně tak si je uvědomělé publikum s nadhledem vyvažuje po svém.
Však víte, že Norsko je v úzkých a nevěstí to do budoucna nic dobrého, když se Hadži Tadžik, jež nedávno nastoupila do funkce ministryně práce a sociálních věcí, dcera pákistánských rodičů, snažila Nory poučovat o tom, co je norské a co není. Jinak konzultace vlád na etnickém základě s Pákistánci, Somálci, Eritrejci a dalšími je podle kritiků v společnosti, jež se říká demokratická, zavrženíhodné a provokuje to.
Moc si nerozumíme, má-li být někdo veřejně pranýřován jen proto, že se převlékl za Aladina. Či za čarodějnici, což se po staletích trestalo smrtí. Seznam toho, co se nesmí, je čím dále delší a u části Norů se stal velkým tématem diskusí a mnozí z toho znejistili. Opravdu musíme, než si vybereme něco korektního, vědět vše o všech kulturách? Podle Lindy Tinuke Strandmyrové, vedoucí státními dotacemi financované neziskové organizace Antirasistisk senter (Antirasistické centrum) prostřednictvím webu www.oslodebatten.no se nemá žertovat s tím, jak vypadají zcela obyčejní lidé. Takže prý je to nevkusné, netaktní a rasistické převléknout se za kohokoliv, není-li to někdo konkrétní.
Muslimští aktivisté nám nejen od řečnických pultů za Parlamentem za potlesku dalších, jež se dostavili a prostřednictvím novinářů sdělují, nakolik je Norsko rasistickou zemí. Z horlivých příběhů masmédií o věčném ukřivďování Nory ukápne i nějaká ta slza. Kdo rozhoduje o tom, že je nějaká skupina marginalizována proto, že je menšinou. Je to proto, že se má stát většinou?
Mezitím samozvaní mluvčí menšin skandují: „Vše je vyrobeno, napsáno, natočeno bílými muži pro bílé muže.“ Otočme to a podívejte se kolem sebe: máte něco, co bylo vynalezeno či vyrobeno v některé arabské či africké zemi? Můžete vyjmenovat nějaké celosvětově známé filozofy, či myslitele z takových zemí? A kam se podělili všichni ti lékaři a inženýři, jež nám politici, pracovníci masmédií a aktivisté nalhávali, že nám budou k nezaplacení? Naopak máme místo nějaké obohacení k nezaplacení co dělat s břemenem, na které se bude věčně doplácet. Tito problémoví lidé trůní na všech norských záporných žebříčcích, ať se jedná o dávky, zločinnost, neočkované atd. atd. Na to, kolik jich je, se moc kladně na chodu společnosti nepodílí.
Momentálně nemáme v zemi žádného politika, jenž by měl odvahu se pustit do řešení problémů netýkajících se etnických Norů. Ať dělají cokoliv, nikdo je nepotáhne k zodpovědnosti, vždy oni jsou oběti. Takže ve své podstatě jsou to všichni rasisté, utlačovatelé. Jako třeba policisté, po nichž požadují někteří doklad, jakési stvrzenky o tom, že někoho zastavili a zkontrolovali a proč. To prý proto, že se údajně rasisticky, bezdůvodně a bez opory v zákonech často zaměřují na lidi, jež nejsou etnickými Nory.
Liknavý přístup policie třeba v hlavním městě Oslu je delší dobu pod palbou. Zvát kriminálníky na pohovory a pohostit je pizzou a limonádou může být nazýváno, mírně řečeno, nestandardním. Podobně jako např. švédská policie tvrdívají i jejich norští kolegové, že budou-li nazývat věci pravými jmény a zveřejňovat nápovědu o podobě pachatele, tak by mohli být nařčeni z rasismu. Jako kdyby úzkostlivě hledali paragrafy, jež mohou bezpečně používat.
Norsko je jednou z nejméně rasistických zemí světa, zato muslimské země a země s početnými muslimskými menšinami jsou bezkonkurenčně nejhoršími. To podle šetření deníku Washington Post, resp. webu Businesstech.
Přesto uplyne mezi obviněními Norů a utahováním si z nich kvůli domnělému rasismu jako nátlakovým prostředkem stále kratší dobu, ovšem o soustavném rasismu naruby ani slovo. Když se opakovaně do Norů slovně i fyzicky pouští organizované skupiny dětí migrantů jako šelmy se to setkává s hrobovým tichem. Kdyby ale to samé dělali etničtí Norové by se sbor hřímajících před žádnou nadávkou nezastavil. I kdyby se pokoušeli o sebeobranu by jim úsudek „rasista“ zůstal. Namísto toho se Norsko zabývá pseudodiskusemi o tom, zda byl rasistou třeba malíř Edvard Munch.
Dnes jste onálepkováni jako rasista již tehdy, poučíte-li někoho, požádáte-li někoho o klid nebo napomenete-li někoho kvůli neodvedené, či špatně odvedené práci, či tehdy, když se někdo vymáhá své právo na protiprávní, či alespoň nefér jednání jako zaparkovat tak, že nemůžete vyjet. Chce-li vás někdo na ulici oloupit, postačí vykřičet „Rasisto!“ a žádný kolemjdoucí nezasáhne. Pod záminkou, že „přece nejsme rasisté“ se praktikuje dvojí metr třeba pokud jde o pravidla pro návštěvníky veřejných bazénů zakazující oblečení a přikazující osprchování se. Zcela výjimečně jsou potrestáni ti, co křivě se zápalem obviňují druhé z rasismu. Velké úkazy toho jsou případy, kdy lidé zcela bezdůvodně přišli o místa a funkce anebo byli nucení se odstěhovat. Mnozí byli jako průvodčí v jednom z málo medializovaných případů na základě samých konstruktů pranýřován po sociálních sítích.
Poslední „výkřik“ je švédský rapper Timbuktu, jenž po Norech chce, aby drželi hubu a nepoužívali pojem „švédské poměry“, jelikož podle něj není použitelný, aniž nebude mít rasistický kontext. Mezi Nory je to ale celkem zavedený pojem k označování toho, čím se stalo Švédsko a k čemu směřuje i Norsko, kde, stejně jako ve Švédsku je pro mnohé v pořádku všem kritizujícím očividné problémy s migrací, politikou a svobodou vyjadřování dávat na čelo nálepku„Rasista!“.