Mnoha Norům se zdá, že je-li teplem to, co v předpovědích veřejnoprávní televize nazývají klimatem, a je-li zima, což nesedí zatvrzele propagovanému narativu o klimatických změnách, tak tomu říkají počasí.

V těchto dnech, stejně jako tolikrát dříve, byste se v severonorských novinách mohli dočíst, že přibyla rekordně štědrá sněhová nadílka i tam, kde sněžit nemělo, jako např. kolem nejjižnějšího cípu země. Kdepak teď v tom sněhovém chaosu máme Gretu (Thunbergovou)? Napadne-li v průběhu takových 18 hodin více než 50-60 cm sněhu, mívají čety se sněžným pluhem problémy ho odklízet, ať je to kdekoliv v Norsku. Na takový nával prý není připraveno žádné město, jenže míra překvapení a udivení se zdá být rok od roku větší, alespoň podle vřavy masmédií a následných reakcí. A zatímco ti, jež v okresech mají na starost odklízení sněhu, viní za problémy podnebí, můžete podle starých spisů zjistit, že sníh dovedl dělat čáru přes rozpočet lidem i před stovkami let. Koneckonců odříznutí od světa kvůli počasí může v Norsku zažít nejedna komunita, a to kdykoliv během roku, nejen v zimě.

Pisatelé se poučují o počasí, resp. podnebí a baví ty, kteří jsou větší kverulanti, ať to jsou lidé z jihu či ze severu Norska a kdo snese kalamitu jako pořádnou vánici, orkán, či vysoké vlny lépe a by s takovými úskalími popral lépe a kde jsou za takových podmínek lepší, či horší řidiči a u toho jeden druhému «dává kapky» za to, že prý uráží celou část své země. A samozřejmě, že «Jihonoři» panikaří již poté, co spatří jedinou sněhovou vločku…

Nyní je extrémní vše. Čekají-li se vydatné srážky nebo štědrésněhové nadílky, nálepkují to nadsázkami. V předpovědích počasí se varuje před «nebezpečným» sněhem. Naši rodiče si ještě pamatují časy, kdy slova jako «sněhový chaos», či «extrémní počasí» ještě nebyla vymyšlená a nebylo výjimečné, že se do škol muselo na lyžích. I tehdy bylo v některých obdobích (téměř) denně třeba ráno odhrabat min. dvacet cm sněhu, než jste se mohli vydat do práce. Tehdy se navíc ještě silnice nesolily, ovšem ruch byl pochopitelně zlomkem toho, co je dnes. Bez ohledu na to je mnoho řidičů údajně solením rozmazleno a při jiných podmínkách jsou bezradní.

Jinde udeřily velmi třeskuté mrazy. Pro severní Norsko nejsou obvyklé středmořské teploty, ovšem i tak má pravda o teplotách více nuancí. Mrazivý rekord v městě Tromsø je «pouze» -18,4. A navzdory tomu, že se město Karasjok honosí rekordem vůbec nejnižší teploty v Norsku /-51,4/, tak bývají letní teploty v této vnitrozemské části kraje Finnmarky o to vyšší a teploty vyšší 30 stupňů nejsou nezvyklé. Nejvyšší naměřená teplota v severním Norsku /34,3 stupňů/ byla zaznamenaná v Kautokeinu a nejvyšší evidovaná průměrná teplota po dobu 24 hod. /19,5/ je z Pasviku u norsko-ruských hranic. Ze sedmi nejteplejších naměřených dní, kdy teplota ani v noci neklesla pod 20 stupňů byly tři na severu Norska a na všech třech místech byla zaznamenaná teplota vyšší 24 stupňů.

Je možné, že okresy po celém Norsku již výrazně snížily své rozpočty proto, že slepě věřily a věří oteplování, teplým zimám a tudíž tomu, že nebude třeba odklízet sníh, nýbrž, že se bude odklízet sám táním.

Např. podle www.drroyspencer.com byla průměrná teplota celosvětově za listopad 2021 o 0,28 stupňů vyšší, než tehdy, když se v r. 1979 začalo měřit. Tehdy vědci varovali před novou dobou ledovou. Před pár dny bylo možné třeba na www.sott.net se dočíst, že brutální vlna chladu zasáhla Evropu nejnižšími teplotami za 40 let. Arktida letos zamrzla zvlášť brzy, píše deník Avisa Nordland. A tak by se dalo pokračovat. Žertem Norové uvádějí, že globální oteplování rozhodně ne, ale lokální, to by milerádi brali.

Vyšší a více ekologických daní bude třeba, aby se naplňoval rozběhnutý scénář oteplování Norska. Vláda zvýší daň na oxid uhličitý a rudozelená městská rada v Oslu mýtné. Ceny elektřiny již působí na interiérové klima, pohodu, náladu jednotlivců i společenskou atmosféru, osobní finance i podnikání mnoha Norů, jejichž část se nyní rozhodla ve velkém vytisknout e-faktury a poslat a zavalit jimi poslance, jež mohou za „zelený přerod“. Účty Norů za elektřinu se totiž vyšplhaly tak vysoko, oproti dřívějšímu normálu přibližně 7x, že lidé mrznou ve snaze finančně vycházet a vyhnout se exekuci a prý se vyplatí dokonce výroba elektřiny spalováním benzínu. Ten, kdo vyrábí elektřinu, ji prodá těm, kdo za ni nabídne více, ať už se jedná o domácnosti, či podnikatele a dokonce i přesto, že Norsko není na volné výměně elektřiny závislé, nýbrž soběstačné. Mnozí se bojí «spirály smrti» hospodářství, blahobytu a sociálního státu. Podle deníku Aftenbladet norští politici, byrokraté a masmédia zemi zatáhly do drahého, nestabilního a nepředvídatelného projektu jménem klimatu a vyměnily možná nejlevnější, nejčistší, nejbezpečnější, nejspolehlivější a nejlépe fungující energetický systém za všechny nevýhody. Symbolová politika zemi ochuzuje a díky chamtivosti bude mít energetická krize takové rozměry, že na ni jakákoliv «klimatická» mít ani nebude.

Rétorika se v průběhu let střídala od „globálního oteplování“ přes „klimatické změny“, „klimatickou krizi“ až po „klimatickou urgenci“. Investice finančního, a především politického kapitálu zavážou k lpění na výrazech, ať bude podnebí jakékoliv. Co je napříč časem normální, o to jde a pro některé mohou být normální výkyvy vnímány jako krize a důvod k urgenci. Chladná až cyklická svévolnost podnebí je hrozbou a urážkou klimatickým aktivistům. Svým hlasováním bude mít většina obyvatel tu budoucnost, jakou si zaslouží. Avšak pro tu část obyvatel, jež neoblomně a urputně zvyšovala hlasy a poukazovala na následky politiky posledních mnoha let je to nezasloužené a důvodem k souzení se.

I kdyby panovala dokonala vědecká shoda o tom, že za údajnými klimatickými změnami stojí lidstvo, rovná se tato shoda důkazu toho, že tomu tak je? Je o vědě rozhodnuto i tehdy, když není?

Věřte vědcům, ale ne tamtěm, jen těm správným.