Dáváte za pravdu těm, jež si myslí, že mužům sluší ženské prádlo a je na tom něco sexy, přitažlivého a takoví muži u vás budou bod, anebo jste přesvědčení o tom, že jde o něco podivínského, ne-liúchylného, čeho bychom měli být ušetřeni?

Pro některé je to něco úžasného, jak průlomově revoluční myšlenka!, zato ostatní přejí svým názorovým, prý pomateným protivníkům brzké uzdravení a dodávají, že dámské šatstvo, to je něco, bez čeho se krásně a milerádi obejdou. Stovky let byly ženy prý nuceny chodit v nepraktickém a částečně i zdraví nebezpečném oblečení. Poslední dobou se to vychyluje na opačnou stranu, poté, co začalo v norských masmédiích vystupovat několik mužů a přiznávat se, že si obléká ženské prádlo, či že si třeba lakuje nehty, či aplikují rtěnku a další kosmetiku plus různé fetiše. Křiklavě prohlašují svá práva a nápadně vyvolávají pozornost ostatních a vyzývají, aby se chopili příležitosti a si těch práv také domáhali, jako kdyby jim bylo dlouho bráněno v tom, aby si pořizovali dámské oblečení, či cokoliv jiného dámského.

Nahlas přemýšlejí jak by jim slušely růžové minisukně s krajkami, síťované punčochy, či růžové baletní botky, červené botky s vysokými podpatky, a, není-li na to již pozdě a mají ještě netknuté vlasy, roztodivné copánky. Jde snad o podivnou snahu, či následek zrovnoprávnění? A bude opravdu více těch chlapů, jež si troufnou zavítat do dámských oddělení obchodů s oblečením? Těch údajně málo mužů, jež si tam odskočí, aby si to tam omrkli, prý musí snášet pohledy hodné těm, o nichž se ví, že jsou sexuální predátory... Nedoporučuje se.

Ženy, jež se k celé záležitosti vyjádřily, uvádějí, že dámské oblečení má mizernou kvalitu, častěji se skládají z tenších látek a více polyesteru, což muži rychle poznají a nenechají si to líbit. K tomu to bude vzhledem k odlišným postavám mužských a ženských těl vypadat příšerně. A k tomu by se muži zbláznili z toho, že na mnoha kusech ženského oblečení scházejí kapsy, anebo když ano, tak jsou malé, použitelné, či falešné!

Někteří namítají, že vše, o čem se píše, mluví a co se ukazuje v masmédiích, se netočí kolem vás a netýká se vás a že nemáte-li chuť chodit v oblečení z dámských oddělení obchodů s ním, pak takové texty, či reportáže, či videa nejsou pro vás. Nezamlouvá-li se vám myšlenka, že byste se vyspaly nebo chodily s mužem, jenž chodí v takovém oblečení, pak takový text/post v sociálních sítích/televizní, či rozhlasové vysílání o tom není pro vás.

Ovšem proč potřebuje být vnucován tento typ problematiky širokému obecenstvu/čtenářstvu/diváctvu, jemuž je vyprávěno, že muži by měli nakupovat oblečení z dámských oddělení obchodů s nimi? Podle rétoriky namítajících a názorově protichůdných by takové texty, videa, či vysílání nikdy neměly vznikat a dotyční se mezitím obléknou do toho, do čeho jen budou chtít, tak, jak ostatně mohli po celou svou dospělost a jen dávat ostatním pokoj.

Ženy, jimž taková poselství nejsou určena (jak autory, tak primárními příjemci mají být muži) a k nimž se neobracejí, se k nim vyjadřují rády s tím, že se domnívají, že náhodou opravdu nastal čas, kdy je zajistě více těch, jež potřebují slyšet a číst, že je to v naprostém pořádku, budou-li si chtít do takového oblečení oblékat. Pokud jde o něco tak prostého jako kde nakupují má být prostor pro to, aby lidé vyzývali a odbourávali normy společnosti.

Nejde tu spíše než normy společnosti, vyzývat biologii a o to, jak pohlaví formovala evoluce? Vždyť ony normy jsou jen přirozeným důsledkem toho, jak jsou muži a ženy stvořeny. Dříve by se muži obecně necítili dotčení takovou a jí podobnou problematikou. Nyní má hodnotu zpráv leccos, co se objevuje. Někteří si to vysvětlují tím, že jsou muži současnosti feminizovaní, nehledě na to, že si to řada žen nepřeje a není na to zvyklá. Obdobou reakcí žen na muže vyhledávající dámská oddělení obchodů s oblečením a oblékající se do něj je ta, že spousta mužů nejen, že zalistuje v časopise dále či přepnou na jiný kanál, posunout se na další post a více o tom nepřemýší, kdepak, má nutkavou potřebu dávat najevo „celému světu“, že nestojí o ženy s kachními rty plnými vstřiknutého botoxu.

Jak ženy, tak muži na takové texty/posty v sociálních sítích/televizní, či rozhlasové vysílání hned reagují tím, že přiběhnou a uchýlí se ke svým tradičním, pro některé stereotypním baštám a maximální zřetelností a výrazností varují svými sexuálními preferencemi, jak má či nemá vypadat druhé pohlaví a co má, resp. nemá dělat, aby nevybočovalo z údajně úzkoprsých, nepružných, dogmatických ideálů. Muži by prý zrovna neměli běhat po světě jako nějaké barbínky v tanga kalhotkách... Pohled na mužnost vs. ženskost se v populaci moc nepohnul. Najít svůj vlastní styl je skvělé, jen nechat muže být muži. Určitá mez existuje a vše co bude navíc prý v očích mnohých vylučuje dotyčné, aby byli muži.

Některé ženy se dušují, že mít samostatná oddělení pro muže, resp. ženy, je nesmysl, že se má nakupovat to, co se místně a časově hodí, nezávisle na pohlaví, či oddělení. Kéž by se chlapi podívali do svých šatníků: byli by zklamaní, jelikož tyto ženy podle vlastních slov ani netuší, co je to dámské oblečení. Přiznávají se k tomu, že samy pro sebe vždy nakupovaly v pánských odděleních trička a svetry. Prý tam vedou mnohem zajímavější motivy a na nošení jsou tyto kusy třeba díky větší délce (některé ženy mají dlouhou a štíhlou horní část těla)) a jiným střihům pohodlnější. Ovšem ani slovo o tom, co je pro některé neslučitelné, třeba o zavírání a otevírání „pánskými“ sadami knoflíčků...

Některé ženy chovají k fenoménu takovou naději, že pokud budou brát muži dámská oddělení útokem, tak se třeba bude násobit množství kusů ve větších velikostech, co se bude hodit těm silnějším z žen. Konečně bude oblečení tvarováno jak podle jablek a ne jen jako dnes podle hrušek. Hrozí ale, že náhle skončí ubrání tvaru v páse a vše bude tvarově přimočaré tak, aby se hodilo tělům mužů. Ovšem takové jsou léta kalhoty i v dámských odděleních. Zato v těch mužských vládne jednostranný sortiment barev spíše tmavších...

Neexistuje snad systém s odděleními přehlednější s tím, že se dá celkem předvídat, kde co najdete? Proti by byli lidé s ještě dalším argumentem, totiž tím, že kvůli spotřebitelskému marasmu se mají muži a ženy ve větší míře dělit o oblečení, aby dohromady ve finále potřebovali méně kusů. Nebylo by to tolik na vrub sporým přírodním zdrojům. Hurá, jen zbývá najít si partnerku se stejnými mírami jako vy jakožto muž.

Podle některých si lze dobře představit, že nějaká školačka dostane novou blůzu a pak do školy přijde klučina v tomtéž. Pak nechá dívka blůzu ležet v svém šatníku, nehledě na to, kolik za ni byla ráda. To prý proto, že se z blůzy stala pro ni ryzí chlapeckou záležitostí s jakýmsi politickým prohlášením.

A prý je tu najednou více mužů, jež kráčí v šlépějích žen, jež údajně již mohou nosit cokoliv, co muži, ovšem nebudou muže za to litovat a nakonec nenávidět? Jenže je to koneckonců oblečení, jež dělá z nás to, čím jsme? Nejde mužům jevit své zženštilé stránky jinak?