Stupeň ohrožení terorismem byl v Norsku zvýšen na mimořádný. Již proběhlé činy prý mají v sobě potenciál, aby inspirovaly k dalším. Zároveň podle dostupných údajů zatím nic nenasvědčuje tomu, aby se právě připravovaly nějaké další útoky.

Podle norské tiskové agentury NTB a četných masmédií norské tajné služby, obdoba české BIS, považují střelbu v Oslu u dvou barů: nejprve přibližně v 1:15 hod. v noci u baru Per på hjørnet a následně u gay baru London pub za čin extremistického islámu. Měl zaznít i pokřik „Alláhu akbar“. Je možné, že pachatel střílel i na třetím místě, u stánku, či budovy s rychlým občerstvením. Pachatelem je 42letý Zaniar Matapour, označovaný za Nora narozeného v Íránu. Byl několikrát trestán za různé činy, mj. kvůli násilí, vyhrůžkám a drogám. Policie mu po střelbě zabavila starší pistoli a automatickou zbraň. K zatčení prý napomohli řadoví občané. Zatím to vypadá, že pachatel osamocený. Míra ideologické motivace se zjišťuje. Pachateli může být uložen trest odnětí svobody, pravděpodobný je ale také pobyt na psychiatrii podobně jako v případu minulého většího útoku v Norsku /v Kongsbergu loni v říjnu/ a mnoho dalších pachatelů islámského vyznání v průběhu let.

Výzvědné služby měly pachatele v hledáčku sedm let, a to na základě znepokojení z radikalizace dotyčného v extrémní síti islamistických kontaktních osob. Naposledy letos v květnu si výzvědné služby s Matapourem promluvily proto, že jevil zájem o projevy a výroky, jež podle islámu bývají považovány za urážky tomuto náboženství. Podle rozhovorů ovšem nebylo rozpoznáno, že má pachatel násilné úmysly, ovšem výzvědné služby si uvědomily, že pachatel má dlouhou historii s psychickými problémy.

Olav Rønneberg, novinář-komentátor trestných činů norské veřejnoprávní televize NRK se stal očitým svědkem útoku. Spatřil, jak pachatel z tašky vytáhl zbraň a začal střílet. Zaměstnanci baru přiměli hosty, aby se přesunuli dovnitř a zamknuli dveře. I tak to nebylo příliš platné: dvě osoby zaplatily životem, mezi zraněnými je deset ve vážném a jedenáct v méně vážném stavu.

Průvod za práva komunity LGBT, jenž se měl stát dosud největším, byl na doporučení policie zrušen, Pride park uzavřen a město Oslo vytvořilo krizový tým. Místa činů již krátce poté vyhledali truchlící. Někteří zákaz konání průvodu neuposlechli, sešikovali se a vytvořili protestní pochod Oslem. Další Pride průvody a manifestace jinde v Norsku proběhly podle plánů v duchu „Láska vyhraje tak jako tak! Nikdo nám nemůže zabránit být tím a milovat toho, koho chceme!“

Bezpečnostní úsudek výzvědných služeb tíhnoucí k dalšímu psychiatrickému případu může být účelově pečlivě zvolen. Spojitost teroristy s dováženým náboženstvím chráněným před jakoukoliv kritikou je pro policii postrachem, aby na Norech dále neochvějně lpěl náhubek a se neroztrhl pytel s kritikou. Populačně mrňavé Norsko na migraci již léta beroucí zemi útokem nemá, což se potvrzuje opět a zas. Nevypršel snad termín režimu omlouvání chudákům, ať si prošli a zažili cokoliv? Nedostatky a selhání norské psychiatrie jsou mezi Nory legendární, ovšem to také nijak neomlouvá. Den, kdy někdo začne odpovídat za migraci a její následky bude zároveň dnem, kdy se o tom všem bude moci mluvit nahlas a bez okolků.

Proč je Norsko tak zranitelné vůči teroru a projevům extrémismu tohoto typu? Podle diskutujících na sociálních sítích, jakkoliv jde o tragickou událost pro nás, jež norskou scénu nějaký ten pátek sleduje, nemůže jít o žádné překvapení. Pachatel udělal jen to, co od něj očekává jeho náboženství a kultura země jeho původu a komunita, k níž patří, je v Norsku tak velká, že výzvědné služby samy tvrdí, že nemají kapacitu ji monitorovat celou a účinně. V osmdesáti zemích světa je homosexualita stále ještě trestná a osm z těchto zemí praktikuje trest smrti např. shazováním z vysokých budov, či oběšením z jeřábů. Přísnost odráží historické, kulturní a náboženské poměry. V Norsku elity, mnoho politiků, firem, organizací i jednotlivců LGBT honosně velebí, ovšem toto jde dosti špatně dohromady s masovou migrací z oněch zemí, kde kvetou postoje, jež se LGBT nemohly více příčit.

Mezitím však byla v Norsku nařizována a „názorovou policií“ bedlivě monitovována tolerance a hyperkorektnost vůči všemu „odlišnému“, jen ne vůči tomu stávajícímu, tradičnímu, neboť to je určitě zpátečnické, rasistické, homofobní, islamofobní atd. Skeptici a odpůrci musí čelit nejrůznějším předsudkům a soudům společnosti, zatímco je pokrytecky dodržována a aplikována tolerance a hyperkorektnost např. v podobě povinně volitelných průvodů a dalších manifestací. Buď jste bezvýhradně pro, anebo jste proti, nic mezi tím není a šup s vámi do škatulky. Politický koncept a politizace je do očí bijící a kdo je k tomu nevyjádří, či chce stát mimo, má problémy a je vystavován sankcím.

Vyžadují respekt, ovšem prokazovat respekt těm, jimž je jejich projevování se příliš anebo naopak lhostejné, to tedy ne. Dialog je nežádoucí, naopak je ideálem dehumanizace a stigmatizování názorových protějšků přisuzováním vlastností a pohnutek, jež nemají, aby je očerňovali. Při sledování cílů se nezřídka uchyluje k poměrně násilným prostředkům. Své o tom ví Birger Danielsen, ředitel křesťanské školy v Bergenu, jenž nepodporuje agendu stojící za Pridem, v Norsku spojenou se spornou organizací FRI, a odstranil Pride prapor, jelikož podle vedení jeho školy do škol nepatří, poněvadž školství prý nemá být bojištěm. Za to čelil předsudkům společnosti ve vší své síle.

Paralelně, v nejpříkřejším protikladu k holubičí povaze, bují podhoubí, kde to bublá a bobtná čím dále více. Jak dlouho to trvalo, než se třeba takoví Švédové vzchopili k hlasitějšímu odsuzování těch válek migrantů? A pohnuli se vůbec někam dál? V Norsku se za tu dobu války přelévaly stále dále do dalších a dalších měst a obcí. A pokrytecko-přetvářkové nastavení norské společnosti také vydává své ohavné plody. Paradoxně se dlouhá léta pečlivě hlídalo, aby muslimy neurážely kříže, vánoční stromy, či pouhá slova, jež by se jich mohla dotknout, zato něco pro pravověrné muslimy odpudivého jak provokativní Pride průvod, červený to hadr, to si drze odvážně chystali v celé své parádě, bez pomýšlení na to, jaké náboženství převažuje v mnoha, vč. centrálních městských částech nejen Osla. A nejde o fenomén posledních pár let.

Nebude to naposledy, kdy Norsku přeskočilo. Jenže nepřeskočilo mu snad již tehdy, kdy definitivně sešlo z dávno započaté cesty, odkazu předků a národní jednolitosti a jednoty a rozhodlo se vydat neznámo kam? Cestou za multikulturní společností se zatoulalo/zabloudilo, ztratilo sebe sama a desítky let houfně přijímá osoby, před nimiž by se naopak mělo chránit, zatímco se drakonicky zavírá před kritikou této politiky a kritikou těch osob, jež tu neměli být, nectí svou novou zemi a naopak ji ohrožují, převálcují, pošlapávají a ničí. Nestojíme svorně proti nenávisti, přijímáme-li bez ustání nenávidějící po tisících, lidi, proti nimž jsme bezbranní a o nichž předem, než se tu usadí, tak zhola nic nevíme. Proto bohužel vyhrává strach a pocit nebezpečí a nesvobody, jenž množí další odůvodněný strach, nebezpečí a nesvobody. Zakletý kruh se bude točit dál. Jak z nás může dělat silnějšími zoufalství, porozumění a souzení se, jak někteří tvrdí? Spi, spi sladce, Norsko, má rodná země, za niž vždy bude bít mé srdce.