Jejím přírodním prostředím bývá východní Grónsko a oblasti kolem norských Špicberků a norského ostrova Jan Mayen. Váží odhadem 600 až 900 kg a je na pouti po řadě zemí a měst Severu a mimo jiné zavítala na Shetlandské ostrovy, východního pobřeží Anglie, nizozemské, německé, dánské, švédské a nyní jihonorské břehy.

Jako tažný pták, jenž se na rozcestí spletl směr a skončil v zcela jiným světadílu. Odkud se vzala, odtud se vzala: sice občas převrací nějakou tu loď, jinak v nich přespává, opaluje se na molech a odpočívá si. Potravy /škeble různého druhu žijících na dně místního fjordu/ má dost. Mrožice Freya v polovině května uvízla na jihu Norska.

Od té doby se jí dostávala masivní pozornost a již stihla stát se oblíbenou atrakcí jak mezi turisty, tak trvale žijících. Vždyť nikdo tak daleko na jihu země není zvyklý na to, že by si mroži „udělali pohodlí“ na lodích a molech. Tehdy, když pobývala v městě Den Helder v Nizozemí, byla pozorována spící na ponorce nizozemského námořnictva třídy nosícího příznačný název Walrus, či v překladu Mrož.

Avšak navzdory přesvědčení místních Norů, že jde o doplněk, který baví, dělá vrásky jak majitelům lodí, tak pojišťovnám a dalším. Mnozi místní již byli nuceni nedobrovolně „zapůjčit“ svou loď na „šlofíka“ zavalitému tvorovi, který si ji náhodou vybral. Ve výsledku dostaly trupy i motory solidní „výprask“.

Nejlépe jí je na palubách místních jachet. Podle deníku Dagbladet jde o mrožici-teroristku. Proto, aby držela k lodím odstup jí ve městě Kragerø dokonce vyhotovili umělou kru a plovoucí molo kousek pryč od lidmi frekventovaných míst. Grunde Wegard Knudsen, starosta města, prohlásil na webu norské veřejnoprávní televize NRK, že byla překročena únosná mez jak dlouho může Freya pobývat u „městských vod“ a jelikož představuje nebezpečí sobě i lidem, třeba koupajícím se dětem, a tak musí pryč. Výzkumnice Pia Ve Dahlenová říká, že nevíme, jakými případně trpí chorobami. Proto se Norové ptali: má se mrožice utratit anebo má jí být povoleno, aby žila dále?

Na to někteří odpověděli, že má právo být vyslyšena, aby mohla odsouhlasit, příp. neodsouhlasit svůj další úděl. Poničit měla několik lodí. Namítalo se, že větší hrozbu představuje sám starosta. Pokud jde o mrožici, je to jednoduchý tvor, jenž se dá přemísťovat kamkoliv bude třeba. Také bylo navrženo ji očipovat za účelem trasování.

Někteří čekají, že mrožice zmizí poté, co na svou další pouť sebere dost sil. Že se na Freyu mezitím nepodívá zvěrolékař? Vždyť ze zvířat, pro něž je voda přirozeným živlem, se stane spíše suchozemskými poté, co onemocnila a čeká je smrt. Mnozí se ale shodují na tom, že je zvíře zcela zdravé a počíná si na mrožici nanejvýše normálně.

Někteří lidé ale, než zjistili, o jaké zvíře jde, tak mrožici zaměňovali s velkým plyšovým medvědem. Pomocnou ruku k vyřešení problému podal i nejeden místní opilec. Místní policie varovala před hlazením Freye a koupání se v její blízkosti. „Uchopí-li vás mrož a stáhne-li vás do hlubin, můžete se utopit, varuje Øystein Skottmyr, šéf místní policie.

Již několikrát se zamotala do lan připevněných k lodím, lapala po dechu a museli ji zachránit kolemjdoucí. Přítomnosti lidí nedělá jí starosti tak velké, že by stály za zmínku, naopak to dělá starosti lidem, že jim mrožice tak ráda pózuje jen tak pro parádu a že se tak suverenně mezi nimi vyřádí po svém.

Podle Havforskningsinstituttet, tedy Ústavu pro výzkum moří, uvádí několik norských zpravodajských serverů, se z Freye stalo „Jihonorem“ proto, že je „environmentální hrdinkou“. Výzkumnice Kathrine Ryengová má za to, že zná odpověď na otázku, proč se mrožice vydává na pouť po nejjižnějších částech Norska. Díky šířícímu se výskytu tichomořských ústřic si Freya přišla na gurmánský ráj. jsou Mroži jsou schopní požít několik tisíc škeblí. Jelikož představují pro zdejší životní prostředí vysoké riziko, jsou tichomořské ústřice v Norsku nežádoucím druhem. Dost nešťastně mají enormní schopnost reprodukce, proto je omezování šíření považováno za nereálné. Tento invazivní druh vytlačuje tuzemské druhy a k tomu je ostrý a šlápnutí na něj pekelně zabolí.

Podle Ryengové je možné, že Freya svou přítomností přispívá k omezování šíření těchto ústřic na jihu Norska a že tak usnadňuje život koupajícím u břehů. Velký mořský savec, zpravidla stádové zvíře, je ale zcela osamělým hostem. Je ale s velkým podivem, že mrožici dosud nikdo neměl za klimatickou uprchlici bez Google map. Vždyť klimatické změny jinak mohou za úplně vše, tedy alespoň podle směrodatných norských masmédií.

Kdysi jsem psal o paradoxech vztahů Norů k šelmám jako vlkům, rosomákům a medvědům. Někteří Norové se šíří o své zemi jako neuvěřitelně nepřátelské k přírodě, není-li zkrocená a nedělají-li zvířata přesně to, co si my přejeme, protože je to krásné a/nebo nutné. Lidé jsou tak rozmazlení, že nezvládají ani nejmenší nepohodlí, natož nepředvídatelné chování zvířat, jež se ocitnou příliš blízko. Soužití a dělení se o životní prostředí s nespoutanou, záludnou divokostí, jež tu byla jako první ještě před tím, než tu žili lidé, není jejich silnou stránkou.

Jak napsala pod pseudonymem Silverfokz blogerka Berit Helbergová, všechny bytosti žijící na této planetě uvažují a činí volby. Ovšem aby jeden rozhodoval a dospíval k volbám na základě svých činů, nemusí pro to být člověkem. I tak jsou to jen lidé, jež činí volby pro vlastní pohodlí do té míry, že musí ostatní trpět a umírat, jakkoliv je to neempatické a krátkozraké.

Jako kdyby byla příroda zlá, krutá a nevychovaná. U lidí dochází k nedorozumění, pokud jde o reakce zvířat, jež chápeme na základě vlastního pohodlí, esteticklého vnímání a také naší bezmyšlenkovitostí posuzujeme tvory podle toho, jaký má svět být pro lidi. Požadujeme po takových, jaká je mrožice Freya, aby byly ohleduplné a nakládaly s naším majetkem šetrně, chovat se bezpečně a nepřicházet do naší blízkosti tehdy, mohou-li nám připadat zákeřně. Pro přírodu není rozdíl. Kdo dělá rozdíl? Lidé.

Kam má nakročena námořnická země Norsko? Nablízku jsou vzpomínky na Hvaldimir, běluha severní, též přezdívaná „ruskou špionážní velrybou“. Tehdy, když byla v dubnu 2019 ve Finnmarce na dálném severu Norska spatřena poprvé, měla na sobě popruhy s nápisem Petěrburg, Rusko. Spekulovalo se o tom, že mohla být vycvičena ruskou armádou. I v jejím případě se uvažovalo o přemístění, jednak kvůli obavám ze škod, jež mohla způsobit na nedalekých lososích farmách, jednak ze strachu z kosatek, jež mohly Hvaldimirovi ublížit. Několik měsíců byl mazlíčkem místních i masmédií a letos na jaře vznikl o Hvaldimirovi dokument. Naposledy byla spatřena před třemi týdny ve středním Norsku.