Letošní rok je symbolicky věnován dobrovolnictví a jiné ochotné pomoci. Připomíná se a oslavuje základ, na němž byla vybudována řada aspektů života v Norsku. To se ale nyní prý bohužel mění.

Za každým sportovním i dalším úspěchem jednotlivce stojívá většinou dlouhá řada dalších sportovců, nadšenců a podporovatelů. Mnozí by medaile ani nezískali, kdyby v jejich obcích, či městech nebyla parta lidí nadšených do sportů, koníčků a dalších volnočasových činností, jež zimu nezimu, nehledě na momentální podmínky, připraví zázemí, trénuje a vozí dorostence a jezdí s nimi na soustředění a jiné akce, stará se o ně, ladí, domlouvá se a organizuje.

Prý to nemá v Evropě obdoby: někdo se takhle ve volném čase bez nároku na odměnu věnuje sbíráním odpadků na pobřeží, obcházením domácností s kasičkou a vybíráním peněžitých příspěvků na nejrůznější dobrodinné účely, prodeji losů do loterie, či třeba předmětů bleších trhů, organizací akcí o svátcích, natíráním, uklízením, prořezáváním a značením turistických tras, stavbou a provozem turistických chat, vařením a předáváním/distribucí jídel a potravin, doučováním žáků a pomáháním s domácími úkoly, děláním vedoucího, sudího, instruktéra, či trenéra, popř. zástupce nezletilých, praktickou pomocí potřebným rodinám, navštěvováním a aktivováním seniorů a osamělých, pomocí s digitální gramotností seniorů, pomocí pozůstalým a blízkým vážně nemocných, či propuštěným vězňům, pořádáním táborů chudým dětem, setkání postižených, či lidí s psychickými problémy, zachraňováním lidí v tísni na souši i na moři, podporou a poradenstvím ohroženým lidem na bezplatných telefonních linkách, vytvářením míst setkání mladým a řešením jejich konfliktů např. obcházením měst v skupinkách večer a v noci, poskytováním pomoci s kojením, či ženám a dětem, jimž násilím ublížili jejich blízci, atd. atd.

Během pandemie přispívali dobrovolníci stovkami tisíci odpracovaných hodin. Uvádí to zpravodajský server www.nrk.no. Norský Červený kříž, jedna z organizací sdružujících dobrovolníky, odhaduje, že za necelé dva roky přišlo alespoň o 652 523 hodin na pomoc doplňující zdravotní služby, pečovatelské domovy i sanitky. Zejména se starali o přepravu osob.

Podílení se na dobrovolnicví, ať jde o sportovní, kulturní, či třeba dobrodinnou akci, je pro Nory prý stejně přirozené, jako je voda pro ryby. Polovina Norska spočívá na laicích a nikoli odbornících. O tom hovoří v norském rozhlase dobrodruh a spisovatel Erling Kagge: Přiřadí Vám podíl na společné práci, ze které se nelze vykoupit ani vymluvit, práce, jež se zakládá na očekávání, že se vlastní osobou dostavíte a nepromeškáte ji, aniž byste to vykomunikovali předem. A tehdy, když se to stane, tak to nezůstane bez odezvy. Jako třeba když si to někdo morálně nepřípustně usnadní sám sobě tak, že jako tatínek koupí všechny losy do loterie, aby je nemusel prodávat jeho syn. Důležitou součástí dobrovolnictví je totiž pečení dortů, prodej vaflí, kávy, či třeba toaletního papíru, přičemž výtěžek jde na činnost klubu, spolku, či organizace. K nezaplacení je společenská pohoda a užívání si poté, co byla práce zdárně dovedena do konce. Odměna na závěr v podobě třeba pizzy, jež si dáte s dalšími účastníky, vždy chutná lépe, než jídlo, jež požívají doma ti, jež dobrovolnou akci zmeškají.

Historicky se museli lidé obracet na sebe a spolehnout se na sebe navzájem, aby přežívali. Nebylo se koho ptát, než sousedů, když se mělo obracet, či sušit seno, vykopat příkopy, stavět plot, či dům. Očekávání o vzájemnosti a rovném podílení se je v Norsku stále dost zakotvené.

Ovšem mnoho jednotlivců a organizací, svazů, spolků, sdružení atd. se poslední dobou místo příspěvků angažovaných a ochotných členů tak, jak to od začátků bývávalo, spoléhá na stát. Mezi dobrovolnictvím a finanční zodpovědností státu, krajů i okresů jsou těsné, byť mnoha daňovým poplatníkům neviditelné vazby a protínající se poslání. I přesto, že se odborníci ekonomové i politici napříč spektrem shodují na tom, že Norsko obchází strašák a vyhlídky jsou takové, že bude docházet dech a všichni budou mít hlouběji do kapes, třeba finanční podpora státu organizacím a lidem, jež se zabývají migranty a jejich „inkluze“, dlouhá léta roste a to extrémně. Z jednotlivců a organizací se stali prostřednictvím specifické rétoriky útočící na city a ditto prezentace masmédií pro propagaci narativ i cílů státu účinnými nástroji. Zní jako politici a konají jako politici. Kvůli tomu, že takovéto činnosti financují peníze všech, kteří ovšem sami nemohou určit na co vše se utrácí, nelze přesně měřit podporu, či nepodporu stávajícího systému. Přitom pohled na finanční dary z veřejných peněz a, dejme tomu, migranty, Norsko a jeho rodiny již delší dobu tříští.

Protože povinně nepovinné dobrovolnictví je spornější, než se mohlo zdát. Aby vše vycházelo a všechno se stihlo,je zapotřebí mnoho rukou, avšak duch dobrovolnictví se posouvá. Kam se podělila mladá generace dobrovolníků? Např. organizátoři festivalů musí nově za služby ochotných, např. nosičů a „montérů“ vybavení, hlídačů, prodejců vstupenek a občerstvení, platit, jelikož mladí o bezplatnou práci nestojí. Na to nemá rozpočet každá akce, jelikož na dobrovolnictví stojí a padají. Dosud dostávali dobrovolníci třeba vstupenky na festival, na němž sami pomáhali, či stravenky, popř. je lákali rautem na závěr. To jim již nestačí. Další akce zachránily pevné jádro stálých, zapálených ochotných, jež se vrací rok co rok. Podle Střediska výzkumu občanské společnosti a dobrovolnictví (Senter for sivilsamfunn og frivillig sektor) si 30 % dobrovolníků odpracuje 70 % veškeré práce.

Něco se děje s důvěrou a soudržností ve jménu hesla Jeden za všechny - všichni za jednoho. Nejen podle zmíněného serveru www.nrk.no je to následkem letitého zpochybňování nakládání se zisky zejména festivalů, jež bývá zastíráno tajemstvím. Pokud někdo na dobrovolnictví vydělá a zdráhá se to ventilovat, je to vnímáno jako zradu a sobectví na úkor celé společnosti.

Ovšem někteří svou neúčast svádějí na to, že nebyli přímo dotázáni. Zvyky se vytrácejí. Lidé jsou opatrnější a chrání si vlastní čas. Pečlivěji, než dříve si zváží, kvůli čemu a pro koho si z něj nechají ukrajovat. O to více to platí v obdobích dovolené. Navíc rostou ceny pohonných hmot a životních nákladů, což některé dobrovolníky omezuje. A aby se myšlenka dobrovolnictví proměnila v činy, musí být podněcována a popoháněna. Dobrovolnictví je více než konkrétní pracovní síla: spoluvytváří celé prostředí a atmosféru a také nadšení pro konkrétní akci. V neposlední řadě je obrovolnictví v zemi, kde si mnozí přistěhovalci stěžují na častou holou nemožnost seznámit se s domorodci, vhodnou příležitostí, když ne přátelství, tak alespoň pootevřených dveří a rozšiřování si sítě potenciálně užitečných kontaktů. O šancích v životě Norů vypoví mnohé důležitost jejich životopisů: poněvadž si od toho slibují větší zájem a ochotu pro jejich zaměstnání, přidávají do svých životopisů vše možné, včetně dobrovolnická účast na akcích. Na životopisech to jednoduše vypadá moc dobré na to, aby tam bylo namísto té zmínky bílé místo.

Dnes je přihlašování se a registrace účastníků usnadněna díky internetu. A nevíte-li ani čím a komu byste mohli přispívat, tak hodně pomůže web www.frivillig.no, spolu s řadou lokálních webů. Navzdory tomu jsou jednotlivci i organizace nuceni věnovat více času shánění dobrovolníků a přemlouváním a vysvětlováním nakolik je důležité, aby přispívali. Dělat něco pro ostatní udělá totiž i něco pro vás.