Lov je součástí kulturního dědictví a jedním z nejdůležitějších nástrojů spravování přírody. Podle průzkumu Natur- og miljøbarometeret se tři ze čtyř Norů staví k lovu kladně a devět z deseti má důvěru k tomu, že probíhá humánním, zodpovědným a udržitelným způsobem.

Jedině myslivci znají ten pocit: to odpočítávání, jež započalo před několika měsíci. Poté, co načichnete střelným prachem, se vám do hledáčků dostane udatný, neohrožený tetřev, či pyšný, srdnatý dvanácterák. Každý myslivec si cení svobody od veškerého domácího shonu, jakožto i proměny pytlíkové polévky na kulinárský požitek nad třeba za vlhka zapeklitě rozdělávaným praskajícím ohněm. Doma to nechutná stejně dobře a vychlazené pivo ten klid v těle ještě zvyšuje, než vyleze únava a dostaví se spánek té nejvyšší kvality. Načež si přivstanete, abyste si za rozbřesku zaostřil obrázek o situaci.

Jak uvádí 23letá myslivkyně Sonja Kiiverivová prostřednictvím listu Gudbrandsdølen Dagningen: „nelovím jenom proto, abych si zastřílela, a nestřílím jen, abych střílela.“ Chce ovlivňovat další lidi, aby vyráželi na lov, a je mnoho těch, jež je inspirováno jejími snímky na Instagramu, jež sledují tisíce lidí. Na lovu nejlepší je podle Kiiverivové to, že se může celý den procházet.

Žen, jež propadly myslivosti, je stále více. Podle statistik norského svazu myslivců a sportovních rybářů /Norges jeger- og fiskerforbund/ je jich zatím přes patnáct procent všech evidovaných myslivců. Za dvacet let to znamená navýšení o sto procent. Největší norská myslivecká rota se skládá jen z žen.

Několikrát týdně, čili 200 dní v roce: málokterá myslivkyně chodí na lov častěji než 25letá Siv Karin Ravndalová, jež je podle mysliveckého serveru www.jegeravisen.no majitelkou jednoho z nejsledovanějších norských Instagramových účtů zaměřujících se na myslivost. Dokládá si tak svého koníčka, jenž doufá, že bude moci jednou proměnit v živnost. Zpočátku lovila s rodiči a vždy poté, co skončila lovecká sezóna, si nastražili pasti na kuny. Mysliveckou zkoušku složila jako 14letá a první úlovek byla kachna. Nejraději má lov lišek a jelenů, jelikož zrovna tuto zvěř je obtížnější přelstít než jiné. K tomu jí volají zemědělci a postesknou si na rostoucí populaci lišek, s níž potřebují její pomoc. Díky Instagramu se Ravndalové povedlo kromě četných pozvání na lov a ne méně podstatné společenské stránky lovu uzavřít několik dohod s dodavateli loveckého vybavení. Také jí chodí nevyžádané balíčky třeba s termoprádlem, jež si výrobci přeji, aby se v něm fotila a snímky umísila na Instagram. Vplížit se do největší blízkosti zvěře je něco nepopsatelně napínavého. Může být zima a mohou být dlouhé hodiny sezení a čekání, přesto se Ravndalová cítí být pro tuto činnost jako stvořená.. Při přechodu pohoří s puškou se prý nezadržitelně dobývá pocit, kam patříte, kde jste doma a než stisknete prstem spoušť, tak ten nával adrenalinu je prý cítit až ve špičkách prstů.

Některým se povedlo proměnit koníčka v byznys: povolení lovit v určitém revíru se vydražďují a připadnou těm, jež nabídli nejvíce. Mnoho takových inzerátů najdeme na v Norsku asi nejoblíbenějším inzertním portálu www.finn.no. Majitele revírů (mnohdy se jedná o zemědělce z nedalekých statků) si takhle mohou hezky přivydělávat.

Tamtéž se lze dočíst také o lidech na invalidním vozíku, jež se na lov vydávají ve speciálně upravených čtyřkolkách s hydraulickým pohonem na všechny čtyři kola. Svědectví vypovídají o tom, že je vše možné, jen si něco vyžádá o něco více času. A je třeba hýčkat si každý den, poněvadž nikdy nevíte, kdy nastane ta chvíle, jež váš život obrátí vzhůru nohama. Uvádí to myslivecký server www.jaktogfiskeavisen.no

Taktéž se ovšem dočteme, že ani Norsko není ušetřeno řádícím trýznitelům zvířat: mezi polárními liškami, jedněmi z nejvíce ohrožených savců v Norsku, se množí nanejvýše nakažlivé onemocnění - svrab. Ptačí chřipka u velkého počtu divokých ptáků podél celého norského pobřeží byla poprvé v Norsku zaznamenána i u lišek. Jako součást úsilí o potírání chronického chřadnutí jelenovitých byly v některých revírech rozšířeny časové úseky roku, kdy je povoleno lovit divoké soby, losy a jeleny. Od toho se slibuje větší odstřel a tím zabraňování šíření na další druhy zvěře, či oblasti. Zároveň bylo časově omezeno povolení užívat volně pobíhajícího psa při lovu losů a jelenů. Na dohledávání postřelených, či obtížně dohledatelných zastřelených jelenovitých v terénu pomoci psa je v Norsku třeba, aby byl pes schválen a evidován organizací Norsk Kennel Klub.

Kvapem se blíží největší severská akce na téma myslivost: Dny lovu a rybolovu v norském Elverumu. V průběhu let se stala hlavním setkáním myslivců, sportovních rybářů a dalších lidí věnujících se volnočasovým aktivitám. Stánky prodejců a informačních služeb, výstava loveckých psů, semináře a další zážitky pro celou rodinu pořádá norské muzeum lesů (Norsk Skogmuseum).

Lov dělá podle www.gemini.no populace zvěře schopnější pro přežití přes další zimu a posílí zvěř tak, že se bude o dalším létě množit dál. Lidské sklízení omezováním počtu jedinců totiž omezuje konkurenci o potravu. Ta bývá často hrocená vrstvou sněhu a ledu, jež ztěžuje shánění potravy. Kombinace extrémního počasí a vysoké populační hustoty může populaci lavinovitě redukovat tehdy, když se málokterému zvířeti daří přijít k dostatku potravy. Mírnější zimy bohatší na déšť se střídají se zimami s rekordními hloubkami sněhu. Předvídat jaká bude zima není snadno. Lov tak preventivně působí proti vysoké úmrtnosti, nedostatečnému množení se a silnému snížení populace za nepřiznivých podmínek pro pasoucí se býložravce.

Pod tlakem jsou stále více i norské revíry. Proto se podle zmíněného serveru www.jegeravisen.no pro dnešní situaci hodí málo modelů správy zvěře. Více se staví a více se těží z přírodních zdrojů. Soužití a dělení se se zvěří o území je poznamenáváno střetnoucími se zájmy. Správa losí populace je prý mezinárodně uznávána jako dobrá, založená na udržitelnosti. Myslivecké kvóty přispívají k udržování žádoucí populační struktury. Nejhustěji žijící populaci losů na světě najdeme v Norsku a Švédsku. Má to ale svou cenu, především v podobě srážek s auty a vlaky. Každou hodinu po celý rok se s vozidly sráží vysoká zvěř. Myslivci a jejich psi jsou připraveni vyjet a pomoci ve dne i v noci. Za zmínku stojí i trvalý konflikt s lesnictvím kvůli škodám, jež jelenovití páchají na jehličnanech.

Mezi často lovenými druhy ptáků v Norsku najdeme kromě tetřevů, kachen, hus, bělokurů např. také sluku lesní, také nazývanou ptákem duchů. Než vydá všanc roji olověných broků, vyletí toto mýty opředené stvoření jako střela, otočí se o devadesát stupňů a rychle zmizí. Jako kdyby byla ovládána neviditelnými nitkami a z terénu zmizela stejně rychle, jako přiletěla. Utíká způsobem, jako kdyby házela sama sebou.

V Norsku donedávna neznámá divoká prasata obsazují prozatím kraj Østfold. Byla spatřena stáda až dvaceti jedinců. Jenže dokud budou velké kvóty na odstřel losů nebudou myslivecké pluky stíhat ještě lov na divoká prasata.

Avšak něco myslivcům hlava nebere. Ptají se: Proč jsme se pro všechno na světě museli tolik let omezovat? Dopadnou-li odhady na základě počítání zvěře tak příznivě jako letos, proč nejsou upravovány kvóty na odstřelené kusy zvěře směřem nahoru? Nevyužíváním více z nadbytku přece způsobíme, že více šelem přežije déle a padne jim tak za oběť více lovné zvěře.