Rodiče a široká veřejnost se tváří stále rozpačitěji: zatímco učitelů od začátku nového školního roku stávkuje stále více, žáci jsou doma.

Dvousečný meč této stávky dopadá až na samou mez snesitelnosti. Od omezení v souvislosti s koronavirem neuběhlo mnoho měsíců a odtud dále se táhnou neblahé zkušenosti. Mentální zdraví norské mládeže je po odloučení během pandemie natolik chatrné, že Tove Gundersenová, generální tajemnice Rady pro mentální zdraví, požádala prostřednictvím deníku Verdens Gang o ukončení stávky.

Mládež prý dost záporně ovlivnila nedostatečná náplň všedního dne a náhlé rozvraty v každodenním životě. Politici ovšem odkazují na právo stávkovat a nestojí o ukončení stávky skrze úřední zásah s odůvodněním, že ve hře jsou zdraví a životy. Učitelé se dušují, že je-li někdo, kdo si uvědomuje to, jak se žáci mají, tak jsou to učitelé a nikdo jiný. Proto prý má několik málo učitelů výjimku, aby učili ty nejzranitelnější ze zranitelných žáků. I tak se nelze spoléhat na to, že se běžný žák k tomu vzchopí jen tak sám od sebe.

Bojují za vyšší platy a skrze to i za více nových uchazečů o jejich povolání. Stávkující mají smíšené pocity toho, že stávka by měla být zbytečná. Nechápou, proč /dokud je výuka pro žáky tak podstatná/ jsou tak nízko na žebříčku priorit jeden rok za druhým již desítky let. Přesto jsou tu jiní, než míní, že rozumí potřebám a očekáváním žáků a tomu, co nabízí školství lépe, než ti, jež jim čelí v třídách dennodenně.

S platy včerejška se školství zítřka nedočká. Politikům nedošlo, že chtějí-li sázet na žáky, tak je třeba také sázet na učitele. Avšak není to sázení na učitele, dopadají-li učitelé tolik let za sebou při vyrovnávání platů ve srovnání s jinými krajskými a okresními zaměstnanci jako poražení. Proč je přiměřené jim nepřidávat? Není to sázení na učitele, je-li jejich dlouhý vzdělávací běh a jsou-li jejich široké kompetence tak podhodnocované, takže je v pořádku, že může učit takřka kdokoliv a být nazýván učitelem. Nyní působí bez pedagogického vzdělání až pětina. Polovinu zvláštní výuky vyučují lidé bez kompetencí zvláštní výuky.

Opakovaně se odhalil norský svaz okresů (Kommunenes sentralforbund) svou lživou proklamací o tom, že nabídka učitelům je velkorysá, že svaz sázel na učitele, jež nedávno nastoupili a všechny ubezpečuje o tom, že vývoj učitelských platů nezaostával za ostatními srovnatelnými skupinami zaměstnanců. Propagace je rozšiřována inzeráty a hromadným publikováním plagiátů, kde se text liší jedině tím, kdo se pod ním podepsal. Svaz dokonce odmítl vyslat do diskusí své zástupce, aby musel obhájit svou strategii. Neodváží si debatovat veřejnou stávku ve veřejném školství.

Učitelé znají svou cenu a hodnotu společenského poslání, jež spravují svět, kde mají moc a vliv na rozjezd do života dospělých, spolutvarovat děti druhých, poskytovat jim předpoklady osobního růstu. Proto věří, že tvrději než dopady stávky je zasahují tím, že není k mání dost učitelů, jež mají na důležitou a náročnou práci patřičné vzděláni. Jedním z důvodů, proč se do pedagogických studií hlásí méně uchazečů, než dříve, je ten, že se vzdělání stalo pětiletým. Mnozí se zdráhají nastupovat na tak dlouhé studium, mají-li posléze pobírat malý plat.

Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v školství znamená strmý pád kvality. Ve výsledku jsou děti méně připravené vyjít životu vstříc a získat to vzdělání, na nějž právě mají potenciál. Celospolečensky to údajně může kvůli předávání méně hodnotných znalostí, snižování pochopení pro vědomosti a vnímavosti k nim, změlčování zvědavosti a menšímu pracovnímu nasazení oslabit demokracii a její otrkanost v krizích. Kdo by chodil k zubaři bez autorizace a nechal se vyšetřovat hezky se usmívajícím přívětivým uklízečem? Kdo by letěl místo letce s řidičem autobusu se zájmem o letadla a dobrými komunikačními schopnostmi? Kdo by se nechal operovat zručným truhlářem, jež byl dlouho bez zakázek a zkouší, jaké to je vykonávat povolání chirurga? V dobře fungující zemi jsou jen učitelé učiteli, stejně jako jen letci jsou letci a zubaři jsou zubaři. Proč se lidé nebouří kvůli neučitelům/rádoby učitelům ve školství jako by se vzpečovali proti amatérům na jiných postech? Proč nepovstávají rodiče, a to dlouho před začátkem dalšího školního roku, kdy je téměř nemožné sehnat náhrady?

Norsku schází promyšlená strategie, jak školství pozvednout. Politici a znalci nehledě na volební kampaně bombardují masmédia svými ódami na školství, stejně jako na další témata. Ovšem utíkají-li učitelé od svého povolání jinam, tak nepomohou tirády chvalozpěvů velebící „nejkrasnější povolání na světě.“ Mělo by to být samozřejmostí, nicméně ne všem je zjevné, že vyhovující učitel je hlavním činitelem pro učení se žáků. Zvyšování snah o vyšší kvalitu stojí peníze, jenže mnohým není to první, co je napadá, že jde o investice do budoucna. Jak jsem se snažil vyjádřit v předchozích článcích, Norsko není jednotnou zemí, nýbrž zemí tak velkých rozdílů, že vám z toho může jít hlava kolem. Převelice záleží na tom, kde žijete. Okresy s prázdnými pokladnami šetří zaměstnáváním nekvalifikovaných učitelů. Budou to personální agentury, jež jim budou shánět náhražky učitelů v budoucnosti?

Odbourávání prestiže učitelství již má nějaké to desetiletí za sebou. Pojďme se podívat proč. Ve vlastních projevech učitelé zdůrazňují příčiny jako méně teoretické výuky, roztáčení digitální výuky, až se to vymkne kontrole a všude se to najednou hemží dyslektiky a žáky neschopnými čtení, uvažování při psaní propiskou, či osvojování si vyučované látky, dále více žákovské „demokracie“, konec domácím úkolům nebo jejich výrazné omezování, zpochybňování odborné autonomie učitelů, neuctivost a nulová podpora, znevažování jejich pracovního nasazení, podezíravost vůči hodnotě jejich kompetencí, přípravných prací i dokončovacích prací, večerních i víkendových prací, rozumbradové namlouvání, jak mohou dělat svou práci lépe než jí rozumí oni sami.

Vše nasvědčuje tomu, že stávka bude dlouhá. S takovou perspektivou se usmířil jak Svaz okresů, tak i jednotlivé okresy a kraje, jež díky stávce šetří velké částky. Z historického hlediska se učitelé stávkami moc nepolepšovali. Vyšší platy učitelům samy o sobě nedostatek kvalifikovaných odborníků nevyřeší, zejména v době zrychlujícího se růstu cen a inflace, nicméně dlouhodobý mizerný vývoj zaostávajících platů může přispívat ke zhoršování problémů.