Šaman Durek Verrett se brzy ožení s osobou číslo čtyři v linii následnictví norského trůnu a stane se tak zetěm norského krále. Je to nestoudný šarlatán, sériový lhář či samolibý prospěchář a vyčůránek, jak jej přesně vidí plno Norů?

„Norové nechtějí v královské rodině černocha!“ Třeba nebude původce tohoto citátu daleko od pravdy, ovšem ti Norové, jež se skrze masmédia k němu vyjádřili, se shodli na to, že si za to může Durek sám, u části Norů mnohdy podle světoznámé značky kondomů přezdívaný „Durex“ Verrett, jenž tvrdívá, že ho trápí nedorozumění mezi ním a Nory. Vůbec mu nedošlo, nakolik získala starodávná úloha dvorního šaška novou náplň.

„Norové jsou z něj zmatení a bude trvat, že to vydýchají“ míní Jan Erik Mustad, odborník na Velkou Británii, jenž byl v souvislosti s četnými ostudami v britské královské rodině dotázán na tu norskou zpravodajským webem Nettavisen. Kdepak, máme-li věřit bezpočtu komentářů, tak Norové mají o Verrettově osobě zcela, opravdu zcela jasno. Jsou po jeho četných prapodivných výrocích skálopevně přesvědčení o tom, že škodí královské rodině, dělá z ní něco triviálního, laciného a ubohého, prostřednictvím čeho se dá kupčit, ovšem hlavně neuznává praktiky lékařství a znevažuje závažné choroby a ty, jež jimi trpí. Např. neomaleně prohlásil takovou obludnou ohavnost, že děti s rakovinou jsou nemocné proto, že to samy chtějí.

Za koho by měli Češi člověka, jenž sebe neoznačuje jinak než jako hybrid plaza a tvorů ze souhvězdí Andromeda, a že je v něm obsažena spousta starosvětských duchů? Jenž prodává medailony /jež náhodou sám prodává za dva tisíce norských korun na vlastním webu/ proti covidu a tvrdí, že umí vyléčit lidi s rakovinou, či pomoci ženám, jimž v důsledku většího počtu sexuálních partnerů vznikly otisky v pochvě? Může snad někdo brát někoho takového vážně?

„Vesmírní ještěři, jako jsem já, jsou tu, aby napomáhali lidstvu nalézt skutečné osvobození:“ Verrett neslibuje nic skromnějšího, než že pouhým přemýšlením se může kdokoliv z vás vymanit z rakoviny. Avšak mrazivá svědectví odpůrců stále podivnějšího přízraku neberou konce: byli svědky toho, jak zoufalí a vyčerpaní choří členové jejich rodin, či přátelé a známí, jež vyzkoušeli vše a jsou ochotní dát na jakékoliv rady, jež by mohly alespoň trochu zmírnit jejich utrpení, podlehli Verrettovým „radám“ a tím se ocitli ve svízelných, bezvýchodných situacích.

Podle Tronda Blindheima, docenta Ústavu marketingu Vysoké školy Kristiania, odborníka na PR, reputaci a budování brandů a prostřednictvím veřejnoprávní televize NRK se nehodí, že má Märtha Louise, v Norsku přední mluvčí alternativní medicíny, zároveň zaštiťovat lidi, jež jsou ze školní medicíny závislí. Sice s ní rozvázalo spolupráci několik organizací zastupujících lidi s různými postiženými a závažnými zdravotními stavy, ovšem ani tak si Märtha Louise nerozhodla, zda chce být součástí „reprezentativní veřejnosti“, či „alternativní veřejnosti“. Měla by si zříct svých veřejných rolí.

Z její pozice je to ale těžko proveditelné. Tento pro řadu Norů toxický vztah je hájen např. bývalou policejní ředitelkou a současnou autorkou Hanne Kristin Rohdeovou, jež v pořadu Debatten (Debata) veřejnoprávní televize reaguje na to, že se na Märthu Louise nenahlíží jako na samostatného člověka s vlastními postoji, nýbrž, že ona jakožto žena má snášet a pykat za snoubencovy výroky. Kritika je prý novodobým pálením čarodějnic: kdyby bývalo mělo jít o snoubenku prince, byla by to stejná potupa, kvůli níž by se Norové rozohněně ozývali?

Také Fabian Stang, bývalý starosta Osla, nedá ve veřejnoprávní televizi na «svoji» princeznu dopustit. Se slovy jako «Vždyť jí ji prostě dopřávejme, když propadla lásce a je šťastná jako nikdy předtím». Durek Verrett je pro něj a jemu podobným jako otevřená kniha.

Zase jiní neudrží slzy a snaží se urputné kritiky odbýt tím, že Verrett se přece jen pokouší lidem přiblížit vesmír s tím, že je toho více mezi nebem a zemí, než se dá vědecky dokazovat, že vše chce svůj čas a Märtha Louise je za to, že ustála tu bouři nesouhlasu, jež jí lidé dávali nebývale náležitě vědět, nejodvážnější ženou této země.

Dosud se královský pár odmítal k vyvolenému své dcery vyjadřovat. V tom nyní otočil. Během rozhovorů ve veřejnoprávní televizi bylo vidět, že toto téma není pohodlné královi a královně a uvádí je do rozpaků. Král se o tom, že se ledy pohnuly, nechal slyšet, že jde o „srážku kultur“, jež nyní pociťují, ovšem „probíhá jistý proces“. Není to nijak snadné, na jednu stranu a dávat najevo pochopení pro odpor a silnou skepsi Norů a distancovat se od Verretta a současně k němu přistupovat smířlivě jako k členovi rodiny.

Märtha Louise na dotazy masmédií směřující na jejího snoubence neodpovídá. Přesto prostřednictvím sociálních sítí dělá reklamu jeho výrobkům, čímž «královskou autoritou a prestiží“ vtiskne svou „pečeť“ kvality ručící za, ospravedlňující a žehnající vše, co Verrett nabízí ve svém internetovém obchodě: od psích krmiv přes ony medailony až po hrnky. Díky Märtha Louise nemá reklamní plochu jak on vůbec nikdo.

Od Norů si vyslechla, že se již delší dobu např. provozem své «andělské školy» zabývá podobnými výstřednostmi jako její vyvolený a že oba mají amorální postoj k působení na jejich spoluobčanech a k definování alternativních pravd. K tomu k pochybným komerčním účelům a ke zviditelňování se využívá nákladné veřejné pozice placené daňovými poplatníky a to v mnohem větší míře, než plní povinnosti své pozice, jež zanedbává.

Podle Tronda Noréna Isaksena, odborníka na norskou královskou rodinu, to spěchá, aby byly kontroverze okolo Dureka Verretta a Märthy Louise vyřešeny, a to již pro to, aby byl nastolen domácí «smír». O tom, že by princezna chystala oddělit svou komerční roli od té reprezentativní, zatím nebylo nic povězeno, ani o tom, že by se připravovala na konec v jejím angažování se v reprezentativních úkolech, zaštiťování a vyklízení kanceláře v královském paláci a už vůbec ne, aby se zřekla titulu princezny.

Žádný zvrat se nečeká. Dále bude dost těch, jež nesmysly nevydrží a z plných plic si pustí pusu na špacír, čímž burcují další. Strmě to kontrastuje s tím, jak zadrženě vypovídají titíž Norové třeba o dalších lidech, jimž se podařilo se infiltrovat do království, totiž migrantech-kriminálnících: snaží se je ušetřit před každým slůvkem kritiky a všelijak zacházejí s nimi po špičkách a jako v bavlnce, zatímco dělají, co mohou, aby umlčovali každý hlas, jenž říká něco jiného.

To, že Norsko je královstvím je podle mnohých založeno na důvěře mezi královskou rodinou a národem a nesmí být zneužíváno. Monarchie často přežily díky dobrému pochopení jednotlivých členů královské rodiny pro své úlohy. Příkladem toho byla právě zesnulá Alžběta II., míní zmíněný Jan Erik Mustad prostřednictvím Nettavisen. Pro takové tvrdé jádro monarchistů bude královské rodině prominuto vše: cokoliv jiného je nepřiměřené zasahování do jejich soukromých záležitostí. Pro ostatní je toto vše jen dalším hřebíčkem do rakve instituci, jíž odzvonilo, vykopala sama sobě hrob, jelikož jí přestalo jít o plnění svého poslání /blaho vlastní země a jejich spoluobčanů a vrhat lesk/, nýbrž rozděluje, mermomocí se chce vymykat a být „alternativní“, o čemž svědčí i nošení jisté placky korunním princem, o němž jsem se rozepsal v jiném článku.