Planeta Země prý hoří, ovšem sníh ani teploměr o tom nemají ani páru. Zejména v norských horách se lámou stoleté rekordy, tolik ho tam je a v takovém Bergenu nebylo od r. 1947 chladněji. Přesto nás sdělovací prostředky den co den straší, že se již nikdy nedočkáme normální zimy.

Každý bude omračovat svými znalostmi. Stejně jako každý rok se i letos koná takřka povinné hašteření a škádlení mezi lidmi ze severu a z jihu Norska ohledně toho, kdo více běduje nad počasím. «Severonoři» se považují za menší stěžovatelé, ovšem hodně jich nyní žije v Oslu a jinde na jihu země, a tak je velikou otázkou, kdo má komu dávat kázání, natož školit. Ve znalostech zeměpisu mezi Nory nejsou velké rozdíly, bývají dost bídné a za částí neshod stojí neuvědomování si třeba to, že mnohdy není přímá souvislost mezi tím, kde kdo žije a počasím. Pro leckterého «Jihonora» končí kdesi na severu země civilizace. Není to dávno, co přijel někdo jako turista z Osla, zaparkoval svůj vůz a pokračoval lodí v domnění, že na Lofotech nejsou silnice. Také si kdekdo myslí, že nejsou velké rozdíly ani co se týče počasí a jejich výkyvech, ani v hustotě obývání první, či druhé části země a s tím v ruchu na jednotlivých úsecích a v kultuře řízení. Kvůli menšímu množství vozidel není na severu tolik znát, že mnozí ani tam nezvládají jízdu v zimě. Zato zima méně dominuje životu a podmiňuje život lidem třeba v Oslu, než v mnoha dalších částech země.

Ovšem někteří to vidí jako oplácení staletí šikany, posměšků, hanobení, shazování, znemožňování atd., mnohdy nejzlomyslnějšími, nejošklivějšími a nejpodlejšími způsoby. Ve splácení tohoto dluhu lidé ze severu Norska ušli teprve nepatrně malou cestu a «Jihonorové» toho mají dostávat «sežrat» ještě hodně, než se vyrovná to, co museli všechny doby snášet a přestát «Severonorové». Anebo je to vnímáno jako již «zprofanované» zaměření se na nespravedlnosti v přerozdělování peněz a tím výhod mezi severem a jihem.

Je ale pravda, že postačí velmi slabá vrstva sněhu, než svorně a synchronizovaně zapálí Nory všechna hlavní masmédia hesly jako «extrémní», «marasmus» a «chaos». Odd Eilert Persen odhrnuje sníh ve Finnmarce, nejsevernějším norském kraji. Zpravodajskému serveru www.ifinnmark.no říká, že se jeden může divit, zda stojí za to riziko pokračovat s odhrnováním sněhu, je-li rychlost větru měřena na 50 metrů na vteřinu i více. Sám Persen má v dané věci zcela jasno: ze silnic se musí odklízet sníh nehledě na počasí, či dalších okolností. Ovšem připouští, že určitá mez existuje a také byla během několika jeho směn dosažena. Zažil, že vítr takřka sfoukl vozidlo ze silnice a v takových situacích je třeba mít před rozmary počasí respekt. Zejména před odhrnováním sněhu na horských silnicích jsou tyto před zahájením práce uzavřeny závorami, aby se dalo pracovalo bez rizika, že řidič s pluhem narazí na dalšího motoristu. Kdyby bývaly byly zůstávaly za nejhoršího počasí závory otevřeny, mělo by to tragické dopady. Představte si např., že dojde k havárii osobního vozu a řidič vystoupí a vydá se hledat pomoc. Až se vrátí, nemusí již své auto najít. Další věc je to, že člověk odhrnující sníh nemá šanci, aby si včas všiml chodce. Proto je tak veledůležité, aby posádka havarovaného auta zůstávala ve voze a zapnula všechna světla. Persena štvou ti, jež se, prý oblečení do bot od Diora, obrátí na masmédia proto, aby bezmocně a bez znalostí oplakávali pěticentimetrovou nadílku sněhu a aby se kvůli tomu bezmála vyhlásil výjimečný stav. Velice záhy se Persen dočkal kritiky, že na lidi z jižního Norska byl moc tvrdý.

Spory o odhrnování silnic a posypy silnic solí jsem se již zabýval v jiných blogových textech. Uzavírání silnic, hlavně horských, vyvolávají četné povyky a protestující často vnímá uzavření jako zbytečné a snahy o zprůjezdnění za nedostatečné. Ovšem slunné počasí se na některých úsecích klidně střídá s bouřkami, nestíhá se odklízet sníh ani posypávat silnice včas a v dostatečné míře. Někde sice mohou volně odklízet bez aut na silnicích, jelikož jsou závory dole, dokud tato činnost trvá, ale týká se to řídčeji obývaných oblastí.

A pak máme ty, jež říkají, že jeden přece musí připouštět, že žijeme v Norsku. Sníh sám o sobě problémem není, nýbrž nedostatek a poddimenzování dostupného materiálu na jeho odstraňování. Proto jsou lidé občas masmédii vyzváni k tomu, aby si ze svých domovů udělali kanceláře a nedojížděli do práce. Ovšem nejen to. Novinářské sloupky jsou plné zmínkami o podroušených Norech, jež domů ani nedošlápli, nýbrž si na noc ustlali v závějích.

Z přemísťování sněhu za pokládání velkých obětí z lidských i finančních zdrojů má spousta Norů srandu. Kvůli dehtu, mikroplastu, chemikáliím ze značení vozovek, částicím z pneu, soli, těžkým kovům a dalšímu znečištění se nesmí sníh sypat do moře, a proto se ukládá na místa pro sníh určená, odkud se pak přemístí jinam. Hromady sněhu zabírají dost místa a blokují výhled. Jako kdyby se nedalo vzít na pomoc čas a počkat si, až zmizí úplně sám od sebe… Pokud jde o hlavní město Oslo, tak je sníh z dočasných úložišť pak přepravován na otevřenou přepravní loď bez nadstavby kotvící v přístavu. Na této lodi je sníh čištěn, vystavován tání, čistá voda je vypouštěna a sací vozidla odváží znečištění. Oslo je, byť je kapacita oné lodi dost omezována, údajně jedno z mála měst, jež se sněhem zachází natolik šetrně k životnímu prostředí, což pravděpodobně alespoň něco málo odlehčí bohužel prý již takřka mrtvému fjordu, od jehož břehů se město rozprostírá.

Čeho si ale uvědomuje málokdo, je to, že nikdo není zaměstnán jen na odhrnování sněhu. Ti, jež odklízejí sníh, jsou mnohdy zemědělci doplňující si příjmy dalšími vedlejšími výdělečnými činnostmi. Tehdy, když nesněží, se nákladní auta a traktory využívají k jiným účelům. Nikdo si nemůže dovolit celou zimu mít techniku v pohotovosti čekající jen na sněžení.

Všechna vozidla na norskou zimu připravena nejsou. Než nastoupíte do jakéhokoli letadla, jsou vaše zavazadla podrobená kontrole a je-li vaše balení zubní pasty příliš velké, tak je zabaveno. Ovšem jako neřízený živel se přes hranice valí kamiony, jež nemají na norských silnicích co dělat. Norsko na tom nic nevydělá a odnáší to celá řidičská profese. K tomu jsou daleko větším rizikem pro život a zdraví, než kdy bude láhev vody, kdyby se bývala dostala přes bezpečnostní kontrolu. Ta by se podle mnohých diskutujících měla konat již na hranicích, či nejlépe již po přejetí hranic/vylodění z trajektů a kdo nemá odpovídající pneumatiky/řetězy, nebude do Norska puštěn.

Organizace norských motoristů NAF varuje na svém webu před tím, aby elektromobily brzdily na náledí samy: brzdí samy od sebe, jelikož užívají brzdný efekt na to, aby nabíjely baterii. Silná rekuperace může způsobit, že vůz bude klouzat. Na kluzkých površích je proto dobré stáhnout brzdný efekt na minimum nebo ho zcela vypnout. Spustíte-li plyn elektromobilu, zabrzdí vůz sám od sebe a zároveň dojde k malému přísunu elektřiny, což ale může vést k tomu, že se vymkne kontrole, a to zejména na náledí. Blížíte-li se na kluzkém povrchu k zatáčce a začne-li působit rekuperace, může brzdění způsobit, že místo toho, abyste bezpečně zdolali zatáčku, tak vyletíte ze silnice.

Byť je sníh považován za neoddělitelnou součást půvabu pobytu na chatě v zimě, nemyslete si, že mají všichni Norové odklízení sněhu stejně v oblibě. V deníku Verdens Gang se dočteme, že Agnar Svindland toho měl do té míry plné zuby, že spontánně inzeroval svou chatu k prodeji i se značnou slevou a dodal, že «kdyby potřeboval nový majitel více sněhu, tak je do takového místa jen 25 minut jízdy». Prodávat by ale nemusel, kdyby býval četl některé reakce na toto jeho rozhodnutí: našlo by se dost těch, jež by byli rádi za občasný bezplatný pobyt na jeho chatě výměnou za odklízení sněhu.

Někteří tvrdí, že nikdy netopili tolik jako během této zimy. Další pro svou zapomnětlivost hodili za hlavu, že zima nekončí dříve než na konci dubna a leckde někdy v květnu a že na některých místech může sněžit i v průběhu léta. Někdy je taková zima, že by si jeden mohl myslet, že žije na Sibiři, či na jednom z pólů, jindy je tepleji než třeba v jižní Evropě. Moudré a přínosné je prý naučit se radovat ze všech ročních období, což nejde nejednomu Norovi. Zvolíte-li neradovat se ze sněhu a zimy, budete mít ze života méně radosti, zato sněhu a zimy bude stále stejně. Avšak jen zeměkoule sama ze zkušeností ví, co znamenají chladná a teplá období. Kdo ví, kdyby se nám mohla smát, třeba by se nasmála.