Přišlo to stejně rážně a nevhod. „Extrémní počasí“ nazvané Hans zahalilo a odřízlo od okolního světa řadu obcí v jižní části Norska.

Řeky se rozvodnily a nastaly povodně, a to jak v údolích, tak v daleko hustěji osídlených oblastech v okolí hlavního města Osla. Třeba ve městě Drammen nedaleko Osla se hovoří o 50leté vodě. Proběhly nucené i dobrovolné evakuace okolo 4000 osob, z nichž se řada již mohla vrátit domů. Jinde, jako třeba ve městě Hønefoss, 60 km od hlavního města Osla voda vtéká do evakuovaných oblastí a tam tedy nebezpečí ještě rozhodně není zažehnáno. Ve městě bylo evakuováno bezmála 2000 lidí. Důležité silnice, vč. několik dopravních tepen ze severu na jih a ze západu na východ, a dále mosty i železnice se musely uzavřít v krátkém předstihu. Nikdy jich nebylo uzavřeno tolik najednou. Uvažovalo se o vyhození jedné vodní elektrárny do povětří poté, co se kvůli technické vadě neotevřela vrata a elektrárna se tak stala překážkou pro průtok vody, část hráze se protrhla a protržení hrozí i dalším hrázím, stejně jako zřícení hrozí několika mostům, včetně klíčového železničního mostu přes řeku Gudbrandsdalslågen, jejíž hladina je prý o tři metry vyšší než běžně a vlévá se do největšího norského jezera Mjøsa, které mezitím zatopilo další pole a porost a roste dále s tím, že hladina dostáhne svého maxima spíše někdy během víkendu. Dále došlo k četným sesuvům půdy a bylo strženo a zničeno několik budov, na řadě míst je zemědělská půda pod vodou, či zavalena bahnem a dočasně nevyužitelná, někteří zemědělci přišli o úrodu. Zatím je nahlášeno přes 4000 případů poškození majetku.

Mnoho lidí, mj. některých starostů, příslušníků civilní ochrany, bagristů a dobrovolníků např. z Červeného kříže, dřelo a dře ve dne v noci, aby se podíleli na záchranných akcích, monitorování situace, aby vystavěli protipovodňové zábrany, pokoušeli se odklonit vodu, či pomáhali informovat či jinak podporovat lidi. Záchranářům se daří se dostat do všech postižených oblastí. Evakuace probíhá převážně pomoci vrtulníků, které se jinak používají na hašení požárů porostů. Mezi evakuovanými k příbuzným či do kulturních domů, knihoven, hotelů atd. je mnoho těch, jež neví, jestli ještě mají dům, ke kterému se budou moci snad již brzy vrátit. Nicméně úřady zatím nehlásí žádné oběti ani zraněné.

Podle posledních předpovědí začala zvednutá hladina místy naštěstí opadat a situace se bude postupně stabilizovat, ovšem i nadále je náročná a drama tak nemá konce. Za měsíc budou v Norsku volby a očekává se, že vypořádání se s následky povodní bude jedním z témat a současný premiér se bude chtít ukázat v lepším světle jako akceschopný.

Nesouměrnost schopnosti pojmout větší objem vody se může zdát nespravedlivá: Některé části Norska totiž nejsou tak dobře uzpůsobeny velkému množství srážek v krátkém čase jako jiné a snesou proto méně, než nastanou závažné potíže. Někde jsou zastaralé a poddimenzované inženýrské sítě, jinde je až příliš mnoho asfaltu, či aktuálně suchá vrstva půdy, kde voda není vstřebávána dostatečně účinně. Záleží v neposlední řadě i na terénu.

Norové jsou více než průměrně zapálení pro počasí. Až manicky ho sledují a posedle komentují a dobře si v paměti uchovávají i události z počasí v minulých letech či ještě dříve. I proto není ojedinělý názor, že předpovědi počasí jsou nyní zpolitizovány. Odpůrci tohoto názoru nešetří „municí“ a pálí do ostatních jakoby neempatických hyen. Ti jsou zas přesvědčení, že sotva v předpovědích ustálo šíření hrozeb kvůli neprostupné vlně veder, z nichž není úniku, s „rekordními“ teplotami, také nazývané léto, než se vrhli na strašení vodou, jež nás dřív či později všechny spláchne. Prý je v „emokracii“ masmédií emotivně až teatrálně líčeno skrze naskrz, jako kdyby Norsko čelilo větší hrozbě, než byla, dejme tomu, 2. světová válka.

A pokud jste si mysleli, že Norové se nenechají rozhodit a berou předpovědi tak, že jsou nad věcí, tak si to ještě jednou dobře rozmyslete. Nadávají, trápí se, jsou podráždění a stěžují si, a to zejména tehdy, je-li počasí rozmarné a chová-li se slunce s deštěm a větrem jako nerozhodnuté a odchylují se od předpovědí. Jenže nejobtížněji ze všeho se prý předvídá proměnlivé letní počasí, a proto nutně nemusejí být spolehlivé a neposkytnou přesnou odpověď ani vyhlídky na nejbližší půlhodinu. Informace a technologie dělají z lidí ještě větší kritiky požadující absolutní přesnost a chtějí veškeré dostupné informace tady a teď.

Značný rozruch způsobilo i to, že někteří Norové i daleko od míst zasažených kalamitou obdrželi omylem a rušivě až 19 SMS zpráv s varováním před kalamitou doprovázeným hlasitou sirénou, a to po celou noc, což podemílá důvěru v systém. Direktoratet for samfunnssikkerhet og beredskap, čili Ředitelství pro bezpečnost společnosti a pohotovost v mimořádných situacích se brání tím, že nový systém nahlašování obyvatel poprvé použili v reálu poté, co bylo v červnu tohoto roku otestováno. Ale můžete ho vypnout? Jeden ze čtyř Norů má příliš „hloupý“ telefon a starý software, tudíž není dostupný pro žádné hlášení, jinak jsou čtyři úrovně hlášení a lze vypnout ty, jež se spustí v případě méně závažných událostí. Ale jen si počkejte, až bude systém ovládán umělou inteligencí a zničehonic se „zblázní“…

Zejména v pobřežních oblastech Norska byly předpovědi počasí vždy nejen pro rybáře a námořníky o život a smrt. Ovšem i tam se naprosto temné předběžné popisy všeho, co se může stát, když udeří počasí označované jako extrémní setkávají s nepochopením. Kdy je na místě a oprávněné označovat něco za extrémní, aniž se jedná o něco přehnaného a o projev masmediální hysterie? Chcete-li v Norsku patřit k „lepší společnosti“, nezbyde vám než přitakat tomu, že dnes je alarmisty naprosto vše připisováno narativu „klimatická krize způsobená lidmi“ a je to takhle jen správně. Předstírá se, že mezi vědci a znalci panuje naprostá shoda, přičemž je pravdou, že kritici této „shody“ vesměs nejsou v sdělovacích prostředcích vidět a slyšet, a proto se výběr hlášení hlasatelů podle kritiků zdá být na politickou objednávku.

Zlí jazykové tvrdí, že tzv. „extrémní“ počasí je nyní častější, divočejší a vlhčí. Některým připadá větší množství srážek v tuto část roku nezvyklé. Další se ptají: Nejsou to spíše masmédia, politici a další vlivní, jež jsou extrémní? Je-li někdo přesvědčen o tom, že jsou extrémní vydatné srážky, pak to ztíží náš pohled na spoustu dalších, vč. větších problémů. Jevy, k nimž docházelo nesčetněkrát a v cyklech a které bývávaly považovány za přirozené variace jsou prý najednou nafukovány do nebývalých rozměrů a hlasatelé se nadbíhají v maximalizaci krizí a jen z politické hyperkorektnosti vše kolem dokolečka líčí jako extrémní a senzačně.

Norové mívají velkou víru v to, že politici dokážou novými daněmi, omezeními, příkazy, zákazy a dalšími opatřeními jako třeba elektrifikací všeho, vč. těžebních plošin poroučet větru a dešti a hýbat celosvětovým počasím, potažmo podnebím. Či že jsme s to, společnými silami dostat v zápase se živly navrch. A k tomu, aby obyvatelé hladce přijímali větší zásahy (než by za jiných okolností přijímali) do peněženek i osobních svobod pod záminkou navrácení bezpečnosti napomáhají hlášení a strašení krizemi a výjimečným stavem.

Slabou útěchou je za současné situace pro někoho snad jenom to, že je průměrná cena za elektřinu v posledních dnech dokonce negativní, tzn., že pro velkou část Norů elektřina „zdarma“, platit se musí „jen“ poplatek za pronájem sítě. Platí se na spotřebovanou kWh a cena se může místo od místa lišit v průběhu dne. Hladina přehrad, pomocí nichž se v Norsku vyrábí, drtivou část elektřiny jsou více než plné a přebytku elektřiny se musí zbavit a tak jsou tyto dny ideální na nabíjení elektromobilů, čištění sporáků spálením nečistot a další činnosti, jež spotřebovávají hodně elektřiny.

Se vší úctou k poškozeným: Pravdu přece mají jenom ti, jež tvrdí, že nemáme co do činění s klimatickou krizí, jen s krizí zdravého rozumu a poctivostí politiků, masmédií a lidí, jež se jimi nechávají strhnout?