Jestřábi a pavouci
Sen Norů i Nenorů o morálně čistším Norsku dostal pěkně zabrat: Rozlezlé jsou páchnoucí stopy po politických dravcích a pavoucích v lidském rouše, jež pro vlastní prospěch potají splétají a spřádají sítě natolik složité, že se v nich sami mají nenápadně vytratit.
Norská politika je zasažená a prolezlá kostlivci vypadávajícími ze skříní tempem, jež nemá obdoby. Pozapomenut je propad vládnoucích stran, jejich potrestání voliči a volání po odstoupení jejich předsedů, dále klesající volební účast (v některých městských částech s převahou migrantů byla jen třetinová), či chaos vedoucí k tomu, že v pár okresech zapomněli do volebních místností zanést volební lístky nové malé strany Konservativt, načež tato strana požádala o opakování hlasování v dotyčných okresech.
Jeden obrázek má údajně napovědět více, než tisíc slov. Norům se ze snímků a záběrů s plačící bývalou premiérkou Ernou Solbergovou protočily panenky a Norskem se ozývají ozvěny slov té, jež se jí chce stůj co stůj stát za dva roky znovu: „Sindre (manžel) ke mně nebyl upřímný a já byla jako premiérka kvůli jeho obchodování akciemi v řadě záležitostí, jež jsem řešila ve střetu zájmu.“ Či „Bolí mě být vůči Sindremu tak tvrdá, jak jsem byla dnes.“
„Emokracie“ nade vše: Ať se jedná o krokodýlí slzy, jež se roní kvůli tomu, že je načapali (líto je jim jen, jsou-li přistižení, to je jim natolik líto, že jim bude odpuštěno), a které nás mají přimět k tomu, abychom projevili empatii a přijali jejich prohřešky či ne: Karma se vám jednou vrátí a zakousne se do vás nebývalou silou. Věčná psychologická otázka zůstane: je Solbergová pošetilá, či zlá? U manipulativní „rachejtle“, jež mimo jiné měla přednést zběsilé a rozdivočené výroky, jako že „Norové na svou vlast nemají nějaké zvláštní právo“, a nazvala lidi, jež s ní nesouhlasí, „slátaninou“, a aby se vyhnula slovům o svobodě vyjadřování prohlásila, že Norové se těší „svobody myšlení“ a na adresu svých krajanů vyslovila i mnoho dalšího nelichotivého. Aby toho nebylo málo ještě porušila vlastní covid nařízení, podle kritiků je jedno, zda se jedná o naivitu, či lži, když byla přistižena a uhrála to na až do únavy běžné „já o tom nevěděla.“
Sindre Finnes, manžel Solbergové, zneužíval informace, o nichž sliboval, že je nezneužije, a to četností, jež předčila profesionální obchodníky s akciemi. Ony informace mu ale sdělila jeho žena, prý aniž by věděla, že byly zneužitelné. A přitom prý měli společné (sdílené) finance a tím pádem si Solbergová musela na daňovém přiznání všimnout příjmů svého muže, vč. oněch více příjmů z obchodování s akciemi. Může se jeden snad spoléhat na to, že premiérka ví, co hýbe zemí, dokud neví, co „kutí“ její nejbližší? Aneb jak deník Aftenposten píše: „Může Norsko mít premiérku, jejíž muž ji vědomě podvádí?“
Finnes investoval do mezinárodně známé norské společnosti Hydro, do norské zbrojovky Kongsberg Gruppen, hornické firmy, společnosti zabývající se vodíkem, firmy provozující mýtné brány a do větrné energie. Proč Erna Solbergová odmítla zahrnovat do účetnictví „uhlíkové stopy“ norské lesy? No přece proto, že by její muž na svých akciích ve větrné energii prodělal.
Jednou z mnoha velikých otázek je tato: vědět to, co vědí nyní, bývali by se voliči rozhodli jinak a potrestali jak vládnoucí strany, tak i Solbergovou stranu Høyre? Podle některých jsou ty průšvihy zasvěcených osob emocionálně prošpikované, fingované a načasované tak, aby se rozmrzelí „ovčané“ utvrdili v tom, že dnešní systém nefunguje a jediným řešením je jeho nahrazením nadnárodní vládou. Je možné, že masmédia zadržovala informace anebo to byla strana Høyre? Masmédia se mohla více dostat své monitorovací úlohy, neboť již v r. 2014 se psalo třeba na serveru veřejnoprávní televize NRK, že muž Erny Solbergové odmítal zveřejnit své investice do akcií. Vláda Solbergové věnovala samozvaným ověřitelům faktů z řad masmédií /webu www.faktisk.no/ štědrý grant a web krátce poté zveřejnil článek, jenž vyčistil Sindreho Finnese, manžela Solbergové, z obchodování s akciemi. Bude zajímavé sledovat, kdy politici a další vlivní přijdou o protekci masmédií a budou sdělovacími prostředky využíváni alibisticky pro udržování obrázku, že masmédia jsou na straně lidu.
Buď jak buď, aktuální odhalení jsou natolik výbušná, že záhy mohou přimět jednu z nejmocnějších postav novodobé politické scény Norska k pádu. A na to, aby lid učinil rozhodnutí, že musí odejít, nemusí nahlížet do její duše. Přesto se najdou i tací, jež vyžadují odlišnou reakci podle toho, jestli špinavosti přicházejí z levice, či pravice. A jsme-li v tom finančním brouzdání, tak se také začínají zvedávat hlasy usilující o nezaujatém parlamentním výboru majícího za úkol přezkoumávat nešvary a ne, aby někdo lustroval své kolegy, a tak udělal kozla zahradníkem. V podobném nedávném případu Anniken Huitfeldtové, ministryně zahraničí, se Økokrim, zvláštní oddělení norské policie pro hospodářskou kriminalitu, dokonce rozhodlo, že se kauza nebude vyšetřovat.
Jestřábi. Pavouci. A zároveň druzi chránění stranami s velkými S. I přes lidský rozměr případů se závisláci, chamtivci, zkažení a třeba i znudění spojili, aby podojili a vyždímali, kde se dalo. Jejich moc je závislá na vzájemné podpoře, a protože odkryta byla jen špička ledovce, tvoří ty, jež něco skrývají dohromady bublinu, kde panuje přesvědčení o tom, že si mohou urvávat z neoprávněných výhod, co hrdlo ráčí i více a nasazovat své stranické kolegy a přátelé a zvysoka jim to projde, neboť „mají na to právo“. A aby upevnili svůj vliv, navrhl Finnes, spolu se svým spolustraníkem a kamarádem Oskarem Bjellandem seznamy s návrhy na zástupce představenstev, jež měla vyjmenovat vláda, v níž byla jeho žena premiérkou.
Tito a další lidé jsou součástí systému, kde, jste-li částečně nezaměstnán a uvedete-li byť půl hodiny více práce a tím pádem nepatrně větší příjem, než smíte, tak se ocitnete v osmitýdenní karanténě, kdy jste nucení pracovat načerno, abyste vyžili. Systému, kde vás za pár gramů drog u sebe pro vlastní potřebu na 24 hodin vykážou z místa a pošlou domů. Systému, jež vám nedovolí vozit přes hranice do Norska více než dva litry vína, a jímž se nechce omluvit klientům sociálky za uvěznění a navrácení příspěvků a dávek neprávem a další příkoří kvůli úředním přehmatům, ani třeba válečným námořníkům, natož je odškodnit, či pomoci. Reakce společnosti je vůči různým zranitelným skupinám společnosti neodkladná a nic než represivní, zato pro politiky a jim blízké platí trvale vágní pravidla mnohdy bez sankcí anebo se zcela neúměrnými sankcemi.
A tak, jak je znám, budou se dušovat „společností důvěry“, v níž jeden tak miluje druhému blahopřát s tím, že „je mu umožněno být tak šťastný a žít v ní a tím je „důvěra Norů v politiky a zřízení země na světě jedinečná.“ Zatímco budou vesele dělat co mohou, aby jí zneužívali.
Slzy premiérky Norové nemají zapotřebí, zato je zoufalá nouze o politiky, jejichž středobod zájmu je jejich vlast a nic jiného. Politiky, kteří chápou proč stále více lidí potřebuje potravinářskou i další pomoc od charitativních organizací, jimž došlo, proč každý nemůže uhradit své účty za zubaře tak, jak má Solbergová za to, že když může ona, tak může každý, jimž docvaklo, proč se až příliš mnoho lidí, než by mělo, bojí zimy a dalšího zvyšování cen.
Norská politika je zasažená a prolezlá kostlivci vypadávajícími ze skříní tempem, jež nemá obdoby. Pozapomenut je propad vládnoucích stran, jejich potrestání voliči a volání po odstoupení jejich předsedů, dále klesající volební účast (v některých městských částech s převahou migrantů byla jen třetinová), či chaos vedoucí k tomu, že v pár okresech zapomněli do volebních místností zanést volební lístky nové malé strany Konservativt, načež tato strana požádala o opakování hlasování v dotyčných okresech.
Jeden obrázek má údajně napovědět více, než tisíc slov. Norům se ze snímků a záběrů s plačící bývalou premiérkou Ernou Solbergovou protočily panenky a Norskem se ozývají ozvěny slov té, jež se jí chce stůj co stůj stát za dva roky znovu: „Sindre (manžel) ke mně nebyl upřímný a já byla jako premiérka kvůli jeho obchodování akciemi v řadě záležitostí, jež jsem řešila ve střetu zájmu.“ Či „Bolí mě být vůči Sindremu tak tvrdá, jak jsem byla dnes.“
„Emokracie“ nade vše: Ať se jedná o krokodýlí slzy, jež se roní kvůli tomu, že je načapali (líto je jim jen, jsou-li přistižení, to je jim natolik líto, že jim bude odpuštěno), a které nás mají přimět k tomu, abychom projevili empatii a přijali jejich prohřešky či ne: Karma se vám jednou vrátí a zakousne se do vás nebývalou silou. Věčná psychologická otázka zůstane: je Solbergová pošetilá, či zlá? U manipulativní „rachejtle“, jež mimo jiné měla přednést zběsilé a rozdivočené výroky, jako že „Norové na svou vlast nemají nějaké zvláštní právo“, a nazvala lidi, jež s ní nesouhlasí, „slátaninou“, a aby se vyhnula slovům o svobodě vyjadřování prohlásila, že Norové se těší „svobody myšlení“ a na adresu svých krajanů vyslovila i mnoho dalšího nelichotivého. Aby toho nebylo málo ještě porušila vlastní covid nařízení, podle kritiků je jedno, zda se jedná o naivitu, či lži, když byla přistižena a uhrála to na až do únavy běžné „já o tom nevěděla.“
Sindre Finnes, manžel Solbergové, zneužíval informace, o nichž sliboval, že je nezneužije, a to četností, jež předčila profesionální obchodníky s akciemi. Ony informace mu ale sdělila jeho žena, prý aniž by věděla, že byly zneužitelné. A přitom prý měli společné (sdílené) finance a tím pádem si Solbergová musela na daňovém přiznání všimnout příjmů svého muže, vč. oněch více příjmů z obchodování s akciemi. Může se jeden snad spoléhat na to, že premiérka ví, co hýbe zemí, dokud neví, co „kutí“ její nejbližší? Aneb jak deník Aftenposten píše: „Může Norsko mít premiérku, jejíž muž ji vědomě podvádí?“
Finnes investoval do mezinárodně známé norské společnosti Hydro, do norské zbrojovky Kongsberg Gruppen, hornické firmy, společnosti zabývající se vodíkem, firmy provozující mýtné brány a do větrné energie. Proč Erna Solbergová odmítla zahrnovat do účetnictví „uhlíkové stopy“ norské lesy? No přece proto, že by její muž na svých akciích ve větrné energii prodělal.
Jednou z mnoha velikých otázek je tato: vědět to, co vědí nyní, bývali by se voliči rozhodli jinak a potrestali jak vládnoucí strany, tak i Solbergovou stranu Høyre? Podle některých jsou ty průšvihy zasvěcených osob emocionálně prošpikované, fingované a načasované tak, aby se rozmrzelí „ovčané“ utvrdili v tom, že dnešní systém nefunguje a jediným řešením je jeho nahrazením nadnárodní vládou. Je možné, že masmédia zadržovala informace anebo to byla strana Høyre? Masmédia se mohla více dostat své monitorovací úlohy, neboť již v r. 2014 se psalo třeba na serveru veřejnoprávní televize NRK, že muž Erny Solbergové odmítal zveřejnit své investice do akcií. Vláda Solbergové věnovala samozvaným ověřitelům faktů z řad masmédií /webu www.faktisk.no/ štědrý grant a web krátce poté zveřejnil článek, jenž vyčistil Sindreho Finnese, manžela Solbergové, z obchodování s akciemi. Bude zajímavé sledovat, kdy politici a další vlivní přijdou o protekci masmédií a budou sdělovacími prostředky využíváni alibisticky pro udržování obrázku, že masmédia jsou na straně lidu.
Buď jak buď, aktuální odhalení jsou natolik výbušná, že záhy mohou přimět jednu z nejmocnějších postav novodobé politické scény Norska k pádu. A na to, aby lid učinil rozhodnutí, že musí odejít, nemusí nahlížet do její duše. Přesto se najdou i tací, jež vyžadují odlišnou reakci podle toho, jestli špinavosti přicházejí z levice, či pravice. A jsme-li v tom finančním brouzdání, tak se také začínají zvedávat hlasy usilující o nezaujatém parlamentním výboru majícího za úkol přezkoumávat nešvary a ne, aby někdo lustroval své kolegy, a tak udělal kozla zahradníkem. V podobném nedávném případu Anniken Huitfeldtové, ministryně zahraničí, se Økokrim, zvláštní oddělení norské policie pro hospodářskou kriminalitu, dokonce rozhodlo, že se kauza nebude vyšetřovat.
Jestřábi. Pavouci. A zároveň druzi chránění stranami s velkými S. I přes lidský rozměr případů se závisláci, chamtivci, zkažení a třeba i znudění spojili, aby podojili a vyždímali, kde se dalo. Jejich moc je závislá na vzájemné podpoře, a protože odkryta byla jen špička ledovce, tvoří ty, jež něco skrývají dohromady bublinu, kde panuje přesvědčení o tom, že si mohou urvávat z neoprávněných výhod, co hrdlo ráčí i více a nasazovat své stranické kolegy a přátelé a zvysoka jim to projde, neboť „mají na to právo“. A aby upevnili svůj vliv, navrhl Finnes, spolu se svým spolustraníkem a kamarádem Oskarem Bjellandem seznamy s návrhy na zástupce představenstev, jež měla vyjmenovat vláda, v níž byla jeho žena premiérkou.
Tito a další lidé jsou součástí systému, kde, jste-li částečně nezaměstnán a uvedete-li byť půl hodiny více práce a tím pádem nepatrně větší příjem, než smíte, tak se ocitnete v osmitýdenní karanténě, kdy jste nucení pracovat načerno, abyste vyžili. Systému, kde vás za pár gramů drog u sebe pro vlastní potřebu na 24 hodin vykážou z místa a pošlou domů. Systému, jež vám nedovolí vozit přes hranice do Norska více než dva litry vína, a jímž se nechce omluvit klientům sociálky za uvěznění a navrácení příspěvků a dávek neprávem a další příkoří kvůli úředním přehmatům, ani třeba válečným námořníkům, natož je odškodnit, či pomoci. Reakce společnosti je vůči různým zranitelným skupinám společnosti neodkladná a nic než represivní, zato pro politiky a jim blízké platí trvale vágní pravidla mnohdy bez sankcí anebo se zcela neúměrnými sankcemi.
A tak, jak je znám, budou se dušovat „společností důvěry“, v níž jeden tak miluje druhému blahopřát s tím, že „je mu umožněno být tak šťastný a žít v ní a tím je „důvěra Norů v politiky a zřízení země na světě jedinečná.“ Zatímco budou vesele dělat co mohou, aby jí zneužívali.
Slzy premiérky Norové nemají zapotřebí, zato je zoufalá nouze o politiky, jejichž středobod zájmu je jejich vlast a nic jiného. Politiky, kteří chápou proč stále více lidí potřebuje potravinářskou i další pomoc od charitativních organizací, jimž došlo, proč každý nemůže uhradit své účty za zubaře tak, jak má Solbergová za to, že když může ona, tak může každý, jimž docvaklo, proč se až příliš mnoho lidí, než by mělo, bojí zimy a dalšího zvyšování cen.