To jako fakt? Norský internet ovládla jedna pozoruhodná archeologická novinka za druhou vyvracející dosavadní představy.

Třeba vzácné nálezy z vikinské doby v západonorské obci Fitjar badatele oslnily. Podle zpravodajského webu www.stord24.no se může jednat o tři hroby a pohřbení byli podle všeho urozeného původu. Jak říká výzkumník Søren Diinhoff: „V našem repertoáru máme mnoho vikinských hrobů, ovšem žádný takový, jako je tento. Nedotčených hrobů jako je tento jsou v naší době krajně vzácné. Pro nálezy, jež by se rovnaly tomuto, by bylo třeba vrátit se do doby před tím, než byl vynalezen traktor, jaký známe dnes.“ Našla se mince s lodním motivem z Hedeby, zaniklého vikinského města, jež se nacházelo ve Šlesvicku-Holštýnsku nedaleko dnešních hranic Dánska s Německem, dále spona původem z Francké říše, perly a zbytky textilu. Neobyčejné bylo navíc i to, že nálezy byly podniknuty nezvykle mělce pod úrovní terénu.

A teď pozor! V pohřební mohyle zvané Herlaugshaugen, jež je se svými více než šedesáti metry v průměru jednou z největších mohyl v Norsku a nachází se na ostrově Leka ve středonorské oblasti Trøndelag byl odkryt hrob, kde byli dotyční pohřbeni i s lodí, což bylo jednou dobou běžné, ovšem tímto nálezem, jenž byl datován jako nejstarší svého druhu na severu, musela být celá tato pohřební tradice posunuta docela dlouho nazad. To nám přibližuje podle výzkumného webu www.gemini.no archeolog Geir Grønnesby. On spolu s dalšími archeology odebírali vzorky dřeva okolo nýtů lodě a hrob se ukázal být starší z doby vikinské, přesněji řečeno z doby okolo r. 700, jinými slovy z doby merovejské. Rozměry nalezené lodě může být důkazem toho, že lodě dříve, než jsme si dosud mysleli, překonávaly větší vzdálenosti a že se v nich plulo více po světě.

Kdo byli vikingové před tím, než byli vikingové? Podle badatelského serveru www.forskning.no badatelé mají za to, že spatřili 3000 let staré stopy té, co označují jako „první dobu vikinskou“ a to bezmála osmnáct set let před vikingy tak, jak se jejich doba doposud určovala. Stupeň společenského vývoje přiměl vědce, aby se na onu kulturu dívali novýma očima. Pryč s představami o lovcích žijících jako v době kamenné, pryč se vštěpovaným přesvědčením o zaostalostí. Prý byly pěstovány styky se Středomořím, kam doplouvaly posádky čítající šedesát až sedmdesát mužů. Posádky lodí zobrazených ve vikinské době bývají vylíčeny menší a podrobněji a zobrazení z mladší doby bronzové častěji, než ze starší doby bronzové ukazují lidi, jež se spolu násilně střetávají a doprovázejí je meče a sekery. Spolu s válečníky jsou někdy zobrazovány jednak postavy hrající na nejstarší norský hudební nástroj, zvaný „lur,“ jenž má sice tvar písmene „S“, jinak se hodně podobá alpskému rohu, jednak akrobaté předvádějící kotoul. Zatímco se postavy na palubách lodí v ranější době bronzové více podobaly sobě navzájem, jsou postupem času zobrazeny více rozrůzněně: Některé postavy se stávají většími než ostatní a jeví hrubou sílu, zatímco ostatní jsou rozměrově menší a anonymnější.

Skalní rytiny, jimž jsem věnoval minulý článek, tvoří v 90 % případů malé i velké lodě. Proč byli lidé té doby natolik zaujatí loděmi? První norští vědci, jež se začínali zajímat o lodě vyryté do skal, nabyli toho názoru, že se muselo jednat o vikingy, pokud jde o autorství, vždyť se lodě tolik podobaly těm vikinským. Společnosti doby bronzové a vikinské se navzájem velice podobaly především tím, že obě společnosti byly námořní. Ovšem proč bylo v této době tak důležité za obrovské vynaložení sil stavět podél pobřeží síť kamenných mohyl i na malých ostrůvcích, kde sotva žili lidé, jen aby byly vidět široko daleko lidmi, jež pluli okolo?

I domy z obou dob měly hodně styčných bodů. Statky s dvorem, obdělávanou půdou a pastvinami existovaly již před 4000 lety, dlouho před vikinskou dobou. Společné s ní bylo též velkolepé obětovávání šperků a zbraní a stavba mohyl jako projevů moci. Dračí hlavy byly běžné na severských lodích (a třeba i na zakončeních trámů na domech) již před 3000 lety, a přilby s rohy se nosívaly v době bronzové, zato v té vikinské (na rozdíl od toho, o čem se nás snaží přesvědčovat filmy, komiksy atd.) prý jen stěží.

Rozsáhlá obchodní síť podle archeologů vznikala i kvůli tomu, že měď a cín, z nichž se skládá bronz, se zřídkakdy vyskytují vedle sebe a byly těženy jen na několika málo místech v Evropě daleko od sebe. Kdo bronz vyrobil poprvé, to se neví, mohl být vynalezen na více místech nezávisle na sobě. Poprvé v dějinách se lidé stali závislými na kovu, jenž se dal tvarovat dosud nemyslitelnými způsoby. Byl používán znovu a zas a poptávka byla větší než nabídka. Byť byly a jsou naleziště mědi a cínu i v Norsku se badatelé k tomu vyjadřovali tak, že mnoho z mědi nalezené na Severu pocházelo z dolů ve Walesu v dnešní Veliké Británii a něco mohlo pocházet i z Jižního Tyrolska v dnešní Itálii. Rozšířenější používání železa a ochlazování pravděpodobně oslabovalo styky s jinými částmi Evropy.

Díky výzkumu genetického materiálu (DNA) a tzv. chemických markerů nalezených lidských těl z doby bronzové bylo zjištěno mj. jak velké vzdálenosti tehdejší lidé překonávali. V Norsku dosud nebyl učiněn žádný nález vlasů, či oblečení patřících člověku doby bronzové (podle deníku Verdens Gang se v Norsku našly jen lebky a kosti, jež mohly být až 9500 let staré, nicméně zachovalé), zato se v Dánsku našly ostatky tří žen. Podle dánských vědců a serveru www.videnskab.dk to byly zejména ženy komunit doby bronzové, jež pocházely z dalekých míst a nikoli muži. Proč tomu tak bylo se ale neví. Byly snad obchodním artiklem a třeba směňovaným zbožím?

Oněmět mohli badatelé i z nálezů v mocenských centrech jako v Semu v Eikeru západně od Osla, v Avaldsnesu na jihozápadě Norska či ve Verdalu ve středním Norsku, kde výzkumníci vybavení tzv. georadarem (jenž umožňuje prohlídku velkých území bez kopání do země) odhalili velkou koncentraci vzácných hvězdovitých mohyl. Též byla nalezena mj. vzácná bronzová spona ve tvaru ptáčka.

I architektonické počiny některým vyrazil dech: Před třemi roky našli archeologové u zemědělského statku Osa u městečka Ørsta na západě Norska fragmenty sloupořadí a další zbytky toho, co mohlo být cca. 1500 let starý „gudehov“, čili první pohanskou svatyní nalezenou v Norsku, kde byli před příchodem křesťanství uctíváni staroseverští bohové jako Ódin, Tór a další a kde jim bylo obětováno. Rovněž byly v jamkách rituálně připravovány pokrmy určené pro kultovní slavnosti. Obdobných staveb je na celém severu známá jen hrstka, proto zástupci Univerzity v Bergenu prostřednictvím zmíněného serveru www.forskning.no hovoří jako o jedinečném nálezu.

Ani tím ten jásot zdaleka nekončí. Dějiny se údajně mají přepisovat i v nadcházejících letech podle nových výkladů se zdokonalováním nových metod a dobádáváním se k dalším údajům a většímu zázemí pro srovnávání.