Řekli byste, že sníh Norsko dokáže znehybnět? I z Norska byste si mohli odnést doživotní zkušenost, že počasí, natož klima neovlivníte, akorát ovlivníte svůj pohyb poté, co se rozkoukáte. Protože tady nevládnete vy, tady vévodí za vás někdo jiný a sice královsky neporazitelná norská příroda.

Ano, ačkoliv jsme zvyklí na rychle se střídající počasí, jsme rozmazlení mnoha zimami s málem sněhu. Zima „kupodivu“ opět načapala nejednoho nepřipraveného Nora i letos. Jenže je zakopaný pes v mezerách řidičských dovedností a znalostí, vozidlech se sněžnými pluhy, jež se musí po max. třech hodinách odhrnování sněhu sedm hodin nabíjet, či je příčinou obtíží v infrastruktuře? Podotýkám, že nejen mezi řidiči MHD a nejen v Oslu je čím dále méně etnických Norů, tudíž mnozí nevyrůstali v norské zimě, jsou neznalí nasazování řetězů a mnoha dalšího...

Ačkoli běžný Nor ví, kde žije, totéž nutně neplatí o jeho politicích a jejich poradcích a dalších funkcionářů. Norské sdělovací prostředky v současnosti dost často přinášejí takové zprávy i zlověstné titulky typu Školní autobus nepřijel – v mrazech nenastartoval. Žáci čekali v - 25 °C na elektroautobus, jenž, jak se nakonec ukázalo, nikdy nepřijel. Copak ti, jež rozhodují nechápou, že si koledují o velké průšvihy a zahrávají se zdravím?

Jen aby nikomu nedoběhly zdravotní následky. Musíme to zaklepat, že ještě žádné dítě nezemřelo, ovšem srdce nám to trhá i tak a někomu ho může snad i utrhnout, dokud budeme tohle číst a slyšet o těch, na nich by nám mělo nám všem záležet zcela nejvíce. A jak to vlastně bude s elektrickými sanitkami, odtahovkami, či letadly 10 000 metrů nad zemí?

O tom, že stávkuje vyhřívání autobusu, podávají norští cestující zprávy přes sociální sítě a jinde často. Zaměstnanci pošty, kteří jezdí povinně elektrickými automobily vyprávějí o termostatech ve vozech v poruše při sedmihodinové pracovní době s doručováním, když je venku - 20 až - 30 °C a bez zastání nadřízených.

Ani v hlavním městě Oslu nelze provozovat MHD normálně, poněvadž se rychleji vybijí elektrické autobusy, jež nesnesou mráz. Ten totiž omezuje dojezd. Řada odjezdů je proto zrušena, jak hlásí mj. televize TV2. Kolik pracovních hodin přijde kvůli tomu, že se lidé včas nedostanou tam, kam mají a nedostatku neelektrických přepravních alternativ vniveč? Nedočkali jsme se náhodou dalšího milníku „zelených pokusů o zkrocení cyklu přírody“ zjištěním, že elektrické autobusy jsou jen na letní užívání?

Blahopřejeme. Smekáme. Vítejte v zemi pokroku. Vědělo se o tom předem, kdyby jen kritici tušili, jak moc byli předvídaví, jenže ve střetu s zelenou utopií musí jít veškerý rozum stranou. „Zelený úděl“ učaroval kdekoho, neboť na co je nám pošetilost, dokud jí nebudeme užívat? Nadšení pro ni ale s přibývajícími patáliemi slábne. Ovšem dokud nemusí za nic platit ze svého ani přebírat zodpovědnost tak se v tomto duchu vesele rozhoduje dále.

Poruchovost autobusů na elektrický pohon je za několik málo let zaváděcího období mnohem větší, než si pamatují řidiči a další povolaní. Mívají tak nízké podvozky, že se nemůže používat řetězy. K tomu mají kvůli posunutému těžiště jiné jízdní vlastnosti, než mají neelektrické autobusy.

Avšak dlužno říct, že zatímco lidi v Oslu a dalších velkoměstech trápí výpadek některých spojů kvůli nepoužitelnosti v běžných norských podmínkách, a to hlavně v zimě, tak si musí leckde na venkově Norska vystačit s jedním spojem autobusem, či lodí denně (a to třeba jen ve všední dny a mimo letní měsíce, kdy ale bývají nejvíce turistů) a mnohdy jsou nuceni bojovat o ten jediný spoj, či těch pár spojů, protože věčně „v nejbohatší zemi světa“ nejsou peníze, takže škrtat a sekat na úkor vše, na čem jsou občané závislí. Další obyvatelé mají k nejbližší zastávce příliš daleko. Kolem dokolečka se přes nehorázná zdražení proslýchá, že „se investuje do lepší obslužnosti pro cestující,“ jenže kde je ta lepší obslužnost?

„Výstraha! Odejděte z práce již kvůli, dejme tomu, dvaceticentimetrové nadílce o něco dříve!“ Jako kdyby se mohl každý jen tak odebrat pryč z pracoviště! Co se tam vlastně všechno může dovolit vyslovovat? Doopravdy si někdo myslí, že vám jen tak projde takové „No promiňte, že kvůli novému sněhu přicházím pozdě, asi bych to měl napravit tím, že odejdu o něco dříve.“

Selhávání elektrických autobusů není jediným průšvihem, jenž Norsko „rozzářil“. O moc lépe nedopadávají elektroauta. Podle zmíněné televizní stanice TV2 s odkazem na americkou spotřebitelskou zprávu zprostředkovanou přes web www.consumerreports.org vykazují o 79 % větší poruchovost. Navíc zde v Norsku narazíte na místa tak bohem opuštěná, že tam ani lišky nedávají dobrou noc, ani tam nechcípl pes. O to šílenější je unáhlená povinná elektrifikace za zostřování situace díky lichvářským cenám pohonných hmot, do nichž jsou navíc přidány složky, jež údajně poškozuje starší vozidla.

Kdysi jsem se v dalších článcích hodně věnoval odhrabávání sněhu ze silnic, jejich solení a posypávání pískem, takže k tomu se zatím vracet nebudu, jen zmíním, že se sůl používá mnohonásobně více než dříve, což, jak víme, není úplně v souladu s nějakou tou udržitelností. Nezbytná je též zmínka o až dogmatické a fanatické snaze odpojené od skutečnosti udělat z Osla, města se zimním a jinak špatným počasím sedm měsíců ročně „města kol.“

Rozdíl mezi zimou v České republice/na Slovensku a v Norsku tkví podle všeho zejména jednak v kontrastech počasí na pobřeží vs. ve vnitrozemí i velkých teplotních odlišnostech mezi oblastmi vzdušní čarou nepříliš daleko od sebe, jednak v tom častém všudypřítomném větru, anebo v míře sevření náledím a problémech z toho vyplývajících. Někdy se tu totiž dočteme, že Českou či Slovenskou republiku sevřelo náledí. To by se ale měli nejen čeští zpravodajci vydat do Norska a podívat se na bizarní rozmary severské zimy.

Na tento víkend hlásí meteorologové chaos kvůli počasí. Podle deníku Dagbladet jsou švédské hvězdy v běžkování ve svých reakcích před zkušebním mistrovstvím světa jizlivé: Vy si snad děláte srandu? Čeká se plískanice? Nemáme snad závodit tam, kde je zima?

Pravá zima se v některých částech Norska sotva dostavila, zatímco jinde trvá už od začátku října. Podle předpovědí budou ve větší části Norska bílé Vánoce. Ještě, že jsme před pěti lety nepropadli masmediálnímu šíření desinformací o tom, že kvůli „klimatické krizi“ v Norsku již nikdy nenasněží. A divíte se snad, že někteří nyní mají vřelý zájem o výměnu nějakého toho krychlového metru sněhu za čerstvě posečený trávník?