Moc vybízí ke zkorumpovanosti a poslední odhalení padouchů ve vládě nechala Nory na pochybách, zda jsou v ní vůbec ještě nějací čestní lidé. Zároveň je opovrhování politiky na silném vzestupu.

Údajně je to příznakem pokročilé hniloby, potažmo choroby, vyvolává-li parlament mezi spoustou Norů dojem nejvíce zločinného pracoviště Norska. Proslýchá se, že kdyby bývali běžní lidé stejně bezskrupulózní jako jejich zástupci, tak by se společnost rozložila. Důvěra je křehká a pomíjivá hodnota.

Norové si podle ohlasů na sociálních sítích a v komentářích novin a zpravodajských serverů vzpomněli na to, co ve svém novoročním projevu přednesl premiér Jonas Gahr Støre a plísní ho za toto: „V mnoha zemích lidé vládě a úřadům nevěří. Takhle to ale u nás není.“ Nyní Norové ale mají po krk neoprávněného obohacování se, obcházení pravidel, plagiátorství a vykrucování se, lhaní, manipulování, uvádění v omyl a žehlení tvář v tváři nevyvratitelným důkazům: Dosud muselo ze současné vlády odejít sedm ministrů a ministryň a skandálů nezůstala ušetřena ani opozice. Z neznámých důvodů byla minimálně jedna, Anniken Huitfeldt, bývalá ministryně zahraničí, po vyhazovu z vlády dokonce „povýšena“ na pozici velvyslankyně v USA. A proč podléhají spisy některých vyhozených členů vlády, jako např. Tonje Brennaové, utajení a jiné nikoli? Působí to dojmem, jako kdyby byli někteří protežovaní a jiní ne.

Ingvild Kjerkolová, ministryně zdravotnictví, kdysi hřímala z řečnického pultu Světové zdravotnické organizace „o nulové toleranci pro nesprávné chování,“ ať to znamená co to znamená. Uchýlením se k donucovacím opatřením jako monitorování, izolaci, očkovací pasy atd. chtěla eliminovat všechny neočkované od běžného volného společenského života. A jako vrchního dozorce pro případy dalších pandemií prosadila i v Norsku Pandemickou smlouvu Světové zdravotnické organizace, v jejímž čele ji snad vidí jak ona sama, tak norský premiér. Avšak teď to vypadá, že Kjerkolové její slova o špatném chování zpětně oplatila karma.

Její magisterskou práci bude přísně důvěrně dva měsíce zkoumat univerzita, kde její otec byl dlouholetým ředitelem, což bylo pro mnoho kritiků totéž, jako dělat kozla zahradníkem. Skeptikové se obávají, že si univerzita dává načas ve víře, že ty povyky kolem Kjerkolové pominou. A co když univerzita nakonec ani neuzná vlastní kontrolu kvality? A proč má magisterskou práci přezkoumat tatáž instituce, jež plagiáty neodhalila již v ranější fázi?

A tak lidé, jež věřili, že stranické konexe na univerzitách zajistí, že se opět vše zamete pod koberec, si vzali kauzu do vlastních rukou a podrobili magisterskou práci důkladnému přezkumu. Díky lidové akci, do níž může přispět každý, a prostřednictvím webu Reddit a nástroje Hypothes.is bylo dosud odhaleno přes sto opsaných textových pasáží a stovky komentářů řadových občanů. Toto píše zpravodajský web www.tv2.no.

Spousta profesorů práv či etiky lidem prostřednictvím masmédií dosvědčili, že Kjerkolová lže. Další studenti byli za podobná pochybení potrestáni udělením „neprospěl“ a vyloučeni na dva roky a nepomohlo jim ani to, že žalovali univerzity za špatný úsudek a finanční újmy. Ovšem někdo je si rovnější a podle klasického scénáře pro partajní hry tohoto typu soudruzi přijdou na pomoc a podle všeho má pro Kjerkolovou premér jí důvěřující a jí se zastávající další plány na globalistickou kariéru ve Světové zdravotnické organizaci. Podle diskuzí je celkem dost těch, jež bojují pro to, aby lidé ve vysokých pozicích s velkou odpovědností na svých bedrech měli právo lhát a podvádět a přitom se tvářet jako kdyby nepochopili i ta nejjednodušší pravidla a zásady.

Posílané reakce na sociálních sítích a v diskusích zpravodajských serverů znějí tak, shrneme-li je, že mají-li mocí posedlí politici typu Kjerkolové na něco titul, tak to bude na lhaní, ubohost a neomalenost. A k tomu v nepřejícnost vůči vlastnímu lidu /samé nechtěné dárky vs. rozdávání na náš úkor cizím lidem/, zatímco se řeší „pakárny“ a nikoli ta bolestivá místa, jež nás nejvíce tíží.

Soudě podle jejích vlastních příspěvků, je Kjerkolová pro mnoho Norů křiklavým symbolem skandální vlády obsazené lidmi s vysokým míněním o sobě a trpícími Dunning-Krugerovým efektem, druhem kognitivního zkreslení, při kterém lidé s malou odborností nebo schopnostmi předpokládají, že mají vyšší odbornost nebo schopnosti. K tomuto přeceňování dochází v důsledku toho, že nemají dostatek znalostí, aby věděli, že nemají dostatek znalostí.

Na Kjerkolové se lidem podle četných nelichotivých popisů zdá zvláštní skleněný a prázdný pohled, no takřka robotický výraz obličeje a na všech snímcích zamražený, téměř kamenný úsměv. Podobá se panence se znepokojivou absencí autenticity. Nese pečeť mechanického charakteru, jako kdyby si svůj lidský život vedla jako mechanickou formu funkce a byla zredukována na průmyslový objekt, ovládaný a spravovaný vším zkorumpovaným a řízená neviditelnými nitěmi, oloupená o lidskost a duši, jsou nahrazeny projevem umělého „štěstí.“

Kjerkolová, podobně jako premiér, jakožto ministryně zdravotnictví utrousila skrze masmédia mnoho nepovedených poznámek. V době pandemie a snaze o nešíření koronaviru nadhodila např. prostřednictvím Dagbladetu, jednom z nejčtenějších novin v Norsku, že dokud si nebudete s nikým podávat ruce a není-li nikdo z vás nachlazen/á, tak můžete bez obav „tulit se“ i s lidmi pro vás naprosto cizími.

Než se naplno pustí do rozvoje umělé inteligence, proč neudělat něco s přirozenou hloupostí? Blbost existuje odnepaměti, ale proč se jí dnes tolik „všichni“ chlubí? A mohou ty blamáže vlády souviset s tím, že nejméně vzdělanými z 126 zemí na světě jsou ti norští ministři a ministryně, a navíc téměř všichni, jež mají vysokou školu, studovali na Univerzitě v Oslu? Praví o tom vzdělávací web www.khrono.no.

Ztracení, pokud jde o podvádění, nejsou ani prohlašovaní soudruzi rozmístěni do státních firem, jako např. Sigve Brekke, šéf telekomunikační společnosti Telenor, jenž podle např. zpravodajského webu www.kapital.no dlouhodobě podváděl životopisem, pobíral „astronomický“ plat 16,3 milionu norských korun, přitom jménem firmy prodělal dvacet miliard norských korun.

Kritické myšlení prý zcela vyšlo z módy, namísto toho se nás snaží manipulací rozdělit na „poslušné“ a „dezinformátory“ a vyzývají k tomu, abychom byli kritičtí vůči těm, jež skutečně přemýšlí kriticky a vyzývají nastolené „pravdy.“ V sázce je důvěra v politiky, ale zároveň ve vzdělávací instituce a systém jako takový. Říká se, že nikdy není dobré, když titíž lidé obsazují celý život tytéž pozice a u moci se neustále střídají v podstatě dvě strany. Kdo jako první rozbije monopol stran a odměňování se podle stranických klíčů protekcí, významnými pozicemi a dalším zvýhodňováním? Spolu se svévolí úřadů to Norsko prý uvrhává do letargie.