Vyjednává se, vyjednává. Bohužel ne o podstatných věcech.


Vyjednává se, vyjednává. Už i některé důležité body budoucí dohody známe. Například ve školství prý bude školné na vysokých školách a Věci veřejné chtějí přidat učitelům více peněz na platy. Hmm, asi bych se měl radovat, ale mám k tomu daleko.

Z jednání možné vládní trojkoalice totiž spíše vyplývá, že nemá přesné informace a řeší okrajové záležitosti. Problémem školství totiž není to, že má málo peněz, ale to, že je často musí použít na to, co ani nepotřebuje, anebo je narychlo naprosto nesmyslně vyhazuje.

Malá ukázka:

Kolega učitel z málotřídní školy z východních Čech sepsal a ve škole se žáky odzkoušel nový slabikář. Jde o promyšlený a provázaný text, před kterým hluboce smekám. Odvedl vynikající práci. Jeho slabikář by dokázal posunout kvalitu výuky v nyní tak moderních gramotnostech – čtenářské a matematické.

MŠMT nyní vypisuje celou řadu grantů v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Kolega tedy neváhal, sepsal s pomocí zkušených lidí grant a podal žádost. Součástí žádosti je i doložení předběžného zájmu škol. O práci v tomto grantu projevilo zájem přes 250 škol, což byly řádově tisíce zapojených žáků.

Grant nebyl přijat pro drobný formální nedostatek.

V současnosti MŠMT pro základní školy připravilo projekt Peníze EU školám, jinak tzv. „Šablony“. Jejich základním cílem je co nejrychleji utratit co nejvíce peněz z fondů EU. Školy mají dán určitý finanční limit a oblasti, ze kterých si mohou vybírat svůj „projekt“. V podstatě ale nikdo nezkoumá obsah projektů škol a jejich smysluplnost. Hlavní je rychle v časovém termínu utrácet, utrácet .... a jde o hodně velké peníze.

Když si porovnáme efektivitu využití peněz z obou výše nastíněných projektů, jasně se rýsuje velká bolest školství – špatné využívání finančních prostředků. A to už nemluvíme o tom, jak na učitelských stolech přistávají různé příručky proti homofobii, proti xenofobii ..., jejichž nesmyslnost a nepoužitelnost je porovnatelná pouze s přemrštěnou výší honoráře za jejich sepsání.

Pokud by nový ministr dokázal udělat pořádek v nakládání s penězi, pak žádné školné být nemusí a zbude i na platy.

Další noční můrou školství je jeho chaotičnost. Mnoho učitelů odchází ne kvůli platům, ale kvůli tomu, že nevidí v tomto oboru žádnou budoucnost, koncepci nebo alespoň naději na zlepšení.

Nesmyslně prováděná reforma, která pohřbila původní nosnou koncepci a vyžívá se v popisování hromady papírů, neodpovědné experimentování s myšlenkou inkluzivních škol, která se stala spíše politickým nástrojem, místo pomocníkem, politicky laděné hanění práce praktických škol a následné spojování těchto škol s klasickými ZŠ, které přináší další komplikace, ředitelé škol, kteří jen čekají na důchod a není možnost je nijak přinutit k práci, protože panu starostovi, tedy zřizovateli školy, vyhovují atd. atd.

Pokud nový ministr dokáže jasně zformulovat myšlenky a cíl, pak zjistí, kolik schopných lidí ve školství je a co umějí. Motivační síla smysluplné práce je totiž silnější než motivační síla peněz. Bohužel zatím nic takového ani v náznaku není vidět ani slyšet. Bohužel.

P.S. V České republice existují pochopitelně i velmi kvalitní školy a zodpovědní zřizovatelé škol, stejně jako vynikající učitelé. Zaslouží si hlubokou úctu, protože díky nim naděje pořád žije.