Něco je asi ve vzduchu, neb učitelé jsou opět vyzýváni k předvolební agitaci.

Blíží se volby. To je taková zvláštní doba, kdy předvolební sliby s nesnesitelnou lehkostí poletují všemi možnými komunikačními kanály, aby nakonec skončily v zapomnění. Inu, volby.

A právě v této době mi do schránky mi dorazil e-mail od kolegů ze sdružení PANT, kteří provozují odborný a učitelský portál Moderní dějiny, s tímto obsahem:
„Redakce Moderních dějin se rozhodla, že od příštího týdne otevře novou vysoce aktuální rubriku, týkající se parlamentních květnových voleb. Naším cílem je oslovit voliče a poskytnout jim co nejlepší informační servis. Chceme se zaměřit zejména na prvovoliče.“

Portál Moderní dějiny znám velmi dobře. Jsou na něm dostupné kvalitní materiály pro výuku moderních dějin, kterých je velký nedostatek. Občas něčím i přispěji, jak si lze prohlédnout zde. Dlouho jsem ale nepřispěl. Možná je to decentní upozornění na to, že je třeba opět něco udělat. O tom ale v textu zmínka není.

Čtu si tedy e-mail znovu a není mi jasné, proč chce odborný a pedagogický portál oslovovat voliče a zejména prvovoliče? Co je to, proboha, za nápad? Proč zase míchat výuku historie s politikou?

Nakonec chápu. Volby se blíží a preference jistého politického spektra jsou nebezpečně vysoké. K oněm preferencím se nevyjadřuji. Tak to prostě je. Důvody tohoto stavu lze vidět v každodenním reálném životě dost jasně. To si toho problému všimnul někdo až dnes? A chce to řešit slohovými cvičeními? Přijde mi poněkud nevhodné vtahovat učitelský portál na pole předvolebního boje jen proto, protože se někdo probral na poslední chvíli. To snad mám stvořit nějakou agitku?

Je jistým zvykem, že každý politický režim po svém nástupu kromě jiného velmi rychle mění obsah výuky dějepisu, aby byla děťátka již odmala vychovávána v přesvědčení, že se narodila v tom nejlepším režimu, jaký kdy spatřil světlo světa. Možná někdo doufá, že připomenutím doby před rokem 1989, přivřením očí nad současnými problémy a zdůrazněním, že teď je to pravé ořechové, nějak napomůže „lepšímu“ výsledku. Možná si někdo myslí, že to zabere.

Výuka moderních dějin je skutečně těžká. Kvalitních výukových materiálů není dost a mnozí vyučující jsou navíc s touto dobou spjati osobně. Více nebo méně se bojí otázky ze strany žáků: „A co jste v té době dělal/a Vy?“ Osobně mi tato otázka vůbec nevadí a rád se o své prožitky s žáky podělím. Z jejich hlediska je to sice něco jako pravěk, ale kupodivu je to velmi zajímá a bývají to aktivní hodiny. Řešení bývá jednoduché – ukončit výuku II. světovou válkou. To je ale profesní záležitost, která se vleče již léta.

Současné pojetí historie a výuky dějepisu Československa po r. 1948 je navíc pojato dost černobíle. To mi dost vadí. Můj přímý příbuzný strávil několik let v komunistických dolech v Jáchymově, takže bych měl být asi příznivcem tohoto trendu, ale nejsem. Takto jednoduchá ta doba nebyla. Podobný přístup velice nebezpečně připomíná socialistické deformace výuky dějepisu

Když se žáky probíráme moderní dějiny po roce 1948, pracujeme hodně s prameny různých typů. Učíme se je vyhledávat, vyhodnocovat jejich věrohodnost, porovnáváme je atd. Kladu žákům otázky a nechávám je, aby si odpovědi vytvářeli a následně v debatách se spolužáky obhájili sami. Moje pomoc je toliko metodická. Cílem je žáky naučit na základě faktů samostatně přemýšlet, tvořit si názor a ten pak umět v diskusi přednést a po vyslechnutí názorů druhých obhajovat.

Možná je to cesta, kterou lze přivést mladé lidi k samostatnému myšlení, které bude imunní vůči mediální a politické manipulaci. Možná pak nebudeme muset před volbami oprašovat historické strašáky a pořádat rychloakce v psaní oslavných článků na současný režim. Mimochodem, to už tu také bylo.

Na e-mail jsem nakonec kolegům poslal odpověď: „Vážení kolegové, nechme politikům a médiím jejich předvolební hrátky a pojďme dělat to, co dělat máme – učit naše žáky samostatně myslet, aby si uměli následně odpovědně vybrat ty, kteří tento stát budou řídit."