Při stálé honbě za zdokonalováním školství se lehce přehlédne něco, co je už vyzkoušené a fungující...a skoro zapomenuté.

Učím se ve škole mlčet.

Tedy přesněji - učím se ve škole mlčet a naslouchat.

Možná, že to někomu u učitele přijde trochu podivné, ale je tomu tak.

V mnoha školách je problém s kázní. Hledají se proto stále dokonalejší a účinnější metody, jak tento stav změnit a zlepšit. Proč ne. Dělám to také.

Od určité doby jsem si ale všiml, že nejlepším způsobem, jak najít způsob řešení je, že začnu jen naslouchat. Přestal jsem vyplňovat prostor konfliktu svými slovy a naslouchám všem, kteří se chtějí vyjádřit.

Dívenka ve třídě zfalšovala podpis matky v žákovské knížce. Důvod k vyplísnění dotyčné a ke kázeňskému postihu. Už jsem nabral dech do plic, v mozku sestavil kárnou řeč, ale pak jsem si sedl a požádal dívku o jediné: „Co tě vedlo k tomu falešnému podpisu?“

Následoval příběh o sociálně slabší rodině, kde maminka, přestože má Pavlínku ráda, prostě nemá podpisy v žákovské knížce zase až tak za důležité. Ale Pavlínka přece chce být vzorná jako jiní žáci, a tak ten podpis prostě „vyrobila“ sama. Přestupek Pavlínky jsme vyřešili domluvou s maminkou.

O přestávkách jsem proto nejraději ve třídě s dětmi – a snažím se mlčet a naslouchat. Slyším různé příběhy. Smutné i veselé. Mohu prožívat radosti i starosti. Je až s podivem, kolik dětí prostě potřebuje jediné – aby si někdo vyposlechl to, co mají na duši. Někdy se prostě svěří a ani nechtějí, aby jim někdo něco říkal. Prostě jim stačilo, že se mohly svěřit a že si je někdo vyposlechnul.

Bohužel organizace školy nedopřává příliš možností, aby učitelé mohli v klidu naslouchat. Musíme držet dozory, sepisovat výkazy, plány, hlášení, oznámení,...., řešit konflikty, běžné třídní věci,... také si dojít na WC, svlažit hlasivky, donést a odnést pomůcky, prostě tisíc drobných věcí a přitom bychom potřebovali být s dětmi. Někdy jde totiž skutečně o život, jak se lze dočíst zde.

Stále ve školství hledáme nové a nové metody, postupy, strategie .... a to nejpřirozenější nám nějak uniká. A stačilo by tak málo – vytvořit učitelům čas na to, aby mohli být s dětmi.

Z naslouchání mám radost a učím naslouchat i děti. Zdá se, že i ony z toho mají radost. Mohu vidět, jak je to dokáže změnit i v jejich přístupu k učení.

Učíme se ve škole mlčet a naslouchat.