Scény chaosu v Americe předvedly, kam vedou konspirační teorie
Zpočátku to vypadlo na povstání. A s jistou úzkostí si demokracie ve světě kladly otázku, zda nejstabilnější, nejsilnější a nejmocnější demokracie na světě nečelí pokusu o státní převrat. Posléze si všichni s úlevou oddechli, když jim došlo, že americké instituce nejsou ohroženy.
Skupiny kraválistů, které napadly Kapitol, nebyly ani koordinováné, ani organizováné. Jednoduše jen pestrá horda rozpálených do běla prezidentem opilým svým egem a svými lhaním. Situace ubohá a směšná, nebýt několik zbytečných obětí, kterou jen podtrhlo chování občanů, kteří si dělají selfie na schodech Kapitolu. Trapnost o to větší, že se nabízela k vidění každému.
Slavnostní vyhlášení výsledků voleb je velmi formální schůzka. Má vyjadřovat demokratickou zdvořilost přijetí výsledků voleb poraženou stranou. Takto však byla přerušena těmi nejradikálnějšími nebo nejvěrnějšími stoupenci poraženého prezidenta. Nelze nad tím mávnout rukou. Jednalo se symbolickou ránu mířící proti demokracii obecně.
Nakonec došlo k malým násilnostem mimo Kapitol. Ale celkově klidný přístup policie, která raději než riskovat výbuch násilí, přistoupila na toleranci omezeného chaosu, paradoxně podtrhl rozvážnou vyrovnanost americké demokracie. Nedala se strhnout tímto žalostným karnevalem občanů závislých na infoxu.
A právě tady, v té závislosti některých, vězí ta nejvíce znepokojující skutečnost. Včerejší den ve Washigtonu ukázal v praxi efekt po léta šířených a popularizovaných konspiračních teorií. V americké demokracii už nejde o názorovu debatu, ale o napadání skutečnosti a faktů. Stali jsme se svědky dne, který velice důrazně a symbolicky představil nemocnění zmocňující se zastupitelských či liberálních demokracií po celém světě.
V demokraciích jako kdyby už nešlo o rozdílné představy o budoucnosti společnosti nebo světa, nýbrž o střetávání odlišných výkladů reality. Tento jev umožnil volbu Donalda Trumpa a nakonec ho uvěznil do lži a paralelního světa.
Síla lží a konspiračních teorií už nestavějí část populace na společenský okraj, ale dělají z ní pronásledovanou oběť. Trump nabídl svým voličům návod, jak si respekt ke „své pravdě“ vynutit.
Hannah Arendtová jednou řekla: „Svoboda názoru je fraškou, pokud se začne debatovat o faktech.“ Pojem většiny nebo menšiny (tudíž demokracie) již nemá smysl, když se místo o myšlenkách, vede spor o fakta. Tento jed ohrožuje všechny zastupitelské a parlamentní demokracie. Ubohý včerejšek ve Washingtonu nám to jednoduše připomněl.
Skupiny kraválistů, které napadly Kapitol, nebyly ani koordinováné, ani organizováné. Jednoduše jen pestrá horda rozpálených do běla prezidentem opilým svým egem a svými lhaním. Situace ubohá a směšná, nebýt několik zbytečných obětí, kterou jen podtrhlo chování občanů, kteří si dělají selfie na schodech Kapitolu. Trapnost o to větší, že se nabízela k vidění každému.
Slavnostní vyhlášení výsledků voleb je velmi formální schůzka. Má vyjadřovat demokratickou zdvořilost přijetí výsledků voleb poraženou stranou. Takto však byla přerušena těmi nejradikálnějšími nebo nejvěrnějšími stoupenci poraženého prezidenta. Nelze nad tím mávnout rukou. Jednalo se symbolickou ránu mířící proti demokracii obecně.
Nakonec došlo k malým násilnostem mimo Kapitol. Ale celkově klidný přístup policie, která raději než riskovat výbuch násilí, přistoupila na toleranci omezeného chaosu, paradoxně podtrhl rozvážnou vyrovnanost americké demokracie. Nedala se strhnout tímto žalostným karnevalem občanů závislých na infoxu.
A právě tady, v té závislosti některých, vězí ta nejvíce znepokojující skutečnost. Včerejší den ve Washigtonu ukázal v praxi efekt po léta šířených a popularizovaných konspiračních teorií. V americké demokracii už nejde o názorovu debatu, ale o napadání skutečnosti a faktů. Stali jsme se svědky dne, který velice důrazně a symbolicky představil nemocnění zmocňující se zastupitelských či liberálních demokracií po celém světě.
V demokraciích jako kdyby už nešlo o rozdílné představy o budoucnosti společnosti nebo světa, nýbrž o střetávání odlišných výkladů reality. Tento jev umožnil volbu Donalda Trumpa a nakonec ho uvěznil do lži a paralelního světa.
Síla lží a konspiračních teorií už nestavějí část populace na společenský okraj, ale dělají z ní pronásledovanou oběť. Trump nabídl svým voličům návod, jak si respekt ke „své pravdě“ vynutit.
Hannah Arendtová jednou řekla: „Svoboda názoru je fraškou, pokud se začne debatovat o faktech.“ Pojem většiny nebo menšiny (tudíž demokracie) již nemá smysl, když se místo o myšlenkách, vede spor o fakta. Tento jed ohrožuje všechny zastupitelské a parlamentní demokracie. Ubohý včerejšek ve Washingtonu nám to jednoduše připomněl.