A znovu burkiny
Starosta Grenoblu s etiketou ekologické strany opětovně aktivoval francouzskou polemiku na téma burkin, koupacího oděvu pro věřící muslimky.
Na nátlak jednoho komunitního sdružení, které se ve jmény svobody oblékání zasazuje za právo muslimek na koupání ve veřejných bazénech Grenoblu, což znamená připustit koupací oděv podle nábožensky definovaného kódu, se starosta francouzského města rozhodl předložit radním k posouzení návrh na úpravu pravidel městských koupališť. A městská rada svou většinou koupání v burkinách schválila. Starosta nemohl nevědět, že tím oživí ubohou polemiku, která nepřináší opakovaně nic víc než že do žhava rozpaluje samozvané obránce nenáboženskosti veřejného prostoru. Pravidla pro veřejná koupaliště se prachmálo dotýkají sekularismu. V tom má starosta Grenoblu z právního hlediska pravdu. Jiná je věc, že nechce vidět skutečnosti, jak si symboly pohrávají s právem a svobodou.
Uživatelé veřejných služeb se mohou na veřejných prostranstvích a ve veřejných službách oblékat podle svých představ a svého přesvědčení. Respektovat náboženskou neutralitu, rozuměj neprojevovat ostentativně chováním a symboly své náboženské vyznání a příslušnost, je závazkem výhradně pro státní zaměstnance při výkonu povolání. Ve veřejném bazénu se plavecký oděv může dostat do rozporu jen s hygienickými normami a zdravotními předpisy. Žádné šortky, ani trička. Chce-li však někdo nosit jako koupací úbor plavky s Davidovou hvězdou, rukou Fatimy nebo se cachtat nafukovací kachničce s podobiznou papeže nikdo mu v tom nemůže bránit. Každý návštěvník veřejného bazénu má v tomto směru naprostou volnost.
V případě burkin to má ovšem háček. Pokud to bývaly jen jakési šaty či pyžamo s čepicí, mohly být jejich uživatelky vykázány z veřejného koupaliště s odkazem na hygienických důvodů. Dnes se už dá sehnat muslimským představám vyhovující plavecký úbor z materiálů, které jsou nejen vhodného ke koupání, ale rovněž neodporují hygienickým pravidlům. Prozelyté, aktivní šiřitelé víry, posedlí lpěním na dodržování a respektu k náboženské cudnosti žen, to vzápětí využili. Objevili možnost zvrátit zákaz odkazující na hygienu a s vervou obhajují používání burkin s odkazem na individuální náboženskou svobodu.
Starosta Grenoblu vědomě ustupuje tlaku na změnu pravidel veřejného koupaliště ze strany prudérních a zpátečnických uvažujících věřících. Není přitom zcela vyloučeno, že tak činí s nevyřčenou představou naklonit si s výhledem červnových legislativních voleb určitý segment voličstva. Debata o tom, že ženám má být ponechána svoboda skrývat své tělo před pohledy mužů od podstaty chtivými je zcela zavádějící a přistupovat na ni nemá smysl.
Nad rozhodnutím grenobleské radnice dnes jásají obhájci práva na odlišnost všeho druhu a advokáti identity. Jak pobláznění islamisté, tak jejich zrcadlový protiklad krajně pravicoví propagátoři a iniciátoři zcestných polemik na téma ohrožení francouzské identity. Výsledek hlasování o úpravě pravidel pro veřejný bazén, které zastupitelstvo města Grenoble provedlo na starostův návrh, bude ministerstvo vnitra prostřednictvím lokálního prefekta kontestovat a to s odkazem na to, že chystaná změna se nachází v kolizi s principem sekularismu podle nově přijatých ustanovení zákona o separatismu.
Naštěstí pro veřejné a občanské svobody je velká šance, že správní soud opozici prefekta nepotvrdí, protože radnicí odhlasované nařízení povoluje oblečení pro plavce nikoliv jako ústupek náboženskému požadavku, nýbrž jen s ohledem na jeho zdravotní nezávadnost. V zemích garantovaných individuálních svobod a práv lze poměrně snadno demokracii a právo využívat nikoliv s cílem jejich prohlubování, nýbrž k jejich oslabení. Křiklavým příkladem v tomto směru jsou islamisté, kteří svobody otevřené společnosti neustále vystavují zkouškám, aby je v zásadě zpochybnili a stavěli jim meze podle svých vlastních představ.
Přijímat zákony, které burkiny výslovně zakazují, paradoxně vyvolává obavy o podobu svobody v otevřené společnosti. Měnit pravidla na veřejných koupalištích není nutné, stačilo by jen upřesnit, že jsou povoleny výhradně klasické plavky a u samotného bazénu to potvrdit vyobrazením přípustných vzorů. Burkiny by to fakticky vyfaulovalo. Pravda, je to sice pokrytecké, ale koneckonců i sekularismus má právo na chytrost, nechce-li být opakovaně zaháněn ke zdi.
Na nátlak jednoho komunitního sdružení, které se ve jmény svobody oblékání zasazuje za právo muslimek na koupání ve veřejných bazénech Grenoblu, což znamená připustit koupací oděv podle nábožensky definovaného kódu, se starosta francouzského města rozhodl předložit radním k posouzení návrh na úpravu pravidel městských koupališť. A městská rada svou většinou koupání v burkinách schválila. Starosta nemohl nevědět, že tím oživí ubohou polemiku, která nepřináší opakovaně nic víc než že do žhava rozpaluje samozvané obránce nenáboženskosti veřejného prostoru. Pravidla pro veřejná koupaliště se prachmálo dotýkají sekularismu. V tom má starosta Grenoblu z právního hlediska pravdu. Jiná je věc, že nechce vidět skutečnosti, jak si symboly pohrávají s právem a svobodou.
Uživatelé veřejných služeb se mohou na veřejných prostranstvích a ve veřejných službách oblékat podle svých představ a svého přesvědčení. Respektovat náboženskou neutralitu, rozuměj neprojevovat ostentativně chováním a symboly své náboženské vyznání a příslušnost, je závazkem výhradně pro státní zaměstnance při výkonu povolání. Ve veřejném bazénu se plavecký oděv může dostat do rozporu jen s hygienickými normami a zdravotními předpisy. Žádné šortky, ani trička. Chce-li však někdo nosit jako koupací úbor plavky s Davidovou hvězdou, rukou Fatimy nebo se cachtat nafukovací kachničce s podobiznou papeže nikdo mu v tom nemůže bránit. Každý návštěvník veřejného bazénu má v tomto směru naprostou volnost.
V případě burkin to má ovšem háček. Pokud to bývaly jen jakési šaty či pyžamo s čepicí, mohly být jejich uživatelky vykázány z veřejného koupaliště s odkazem na hygienických důvodů. Dnes se už dá sehnat muslimským představám vyhovující plavecký úbor z materiálů, které jsou nejen vhodného ke koupání, ale rovněž neodporují hygienickým pravidlům. Prozelyté, aktivní šiřitelé víry, posedlí lpěním na dodržování a respektu k náboženské cudnosti žen, to vzápětí využili. Objevili možnost zvrátit zákaz odkazující na hygienu a s vervou obhajují používání burkin s odkazem na individuální náboženskou svobodu.
Starosta Grenoblu vědomě ustupuje tlaku na změnu pravidel veřejného koupaliště ze strany prudérních a zpátečnických uvažujících věřících. Není přitom zcela vyloučeno, že tak činí s nevyřčenou představou naklonit si s výhledem červnových legislativních voleb určitý segment voličstva. Debata o tom, že ženám má být ponechána svoboda skrývat své tělo před pohledy mužů od podstaty chtivými je zcela zavádějící a přistupovat na ni nemá smysl.
Nad rozhodnutím grenobleské radnice dnes jásají obhájci práva na odlišnost všeho druhu a advokáti identity. Jak pobláznění islamisté, tak jejich zrcadlový protiklad krajně pravicoví propagátoři a iniciátoři zcestných polemik na téma ohrožení francouzské identity. Výsledek hlasování o úpravě pravidel pro veřejný bazén, které zastupitelstvo města Grenoble provedlo na starostův návrh, bude ministerstvo vnitra prostřednictvím lokálního prefekta kontestovat a to s odkazem na to, že chystaná změna se nachází v kolizi s principem sekularismu podle nově přijatých ustanovení zákona o separatismu.
Naštěstí pro veřejné a občanské svobody je velká šance, že správní soud opozici prefekta nepotvrdí, protože radnicí odhlasované nařízení povoluje oblečení pro plavce nikoliv jako ústupek náboženskému požadavku, nýbrž jen s ohledem na jeho zdravotní nezávadnost. V zemích garantovaných individuálních svobod a práv lze poměrně snadno demokracii a právo využívat nikoliv s cílem jejich prohlubování, nýbrž k jejich oslabení. Křiklavým příkladem v tomto směru jsou islamisté, kteří svobody otevřené společnosti neustále vystavují zkouškám, aby je v zásadě zpochybnili a stavěli jim meze podle svých vlastních představ.
Přijímat zákony, které burkiny výslovně zakazují, paradoxně vyvolává obavy o podobu svobody v otevřené společnosti. Měnit pravidla na veřejných koupalištích není nutné, stačilo by jen upřesnit, že jsou povoleny výhradně klasické plavky a u samotného bazénu to potvrdit vyobrazením přípustných vzorů. Burkiny by to fakticky vyfaulovalo. Pravda, je to sice pokrytecké, ale koneckonců i sekularismus má právo na chytrost, nechce-li být opakovaně zaháněn ke zdi.