...aneb Hromnice nadohled...

Přiznávám se, že zrovna leden mám přece jen o trochu méně rád, než měsíce ostatní. Nedávno jsem velebil listopad, prosinec je výjimečný svou rolí, tradicemi a rituály, takže na něho si nedovolím zaútočit ani náhodou, ale ten leden mi zatraceně leží v žaludku každoročně. Jsa slunečním závislákem, nedostatek světla, dlouhé noci a krátké dny mi nesvědčí. Snad jen to, že u počítače nemusím ve dne stahovat žaluzie, mu přičítám k dobru. Vím, už jsme za vodou, aktuálně (cz...) za sebou máme dva měsíce s nejkratšími dny a v slunovratové symetrii se pohybujeme kdesi v půlce listopadu.

Dny se pomalu, ale jistě nezvratně prodlužují a věta, že každý následující den bude delší předchozího, bude pravdivá až do výročí popravy českých pánů A.D.1621, tedy 21.června, letního slunovratu. Předtím ještě mineme jarní rovnodennost, kdy spolu den a noc uzavírají gentlemanskou dohodu fifty fifty, tedy já dvanáct hodin a ty taky...

Současná jarozima nebo snad zimojar jsou z hlediska houbaře, fotografa a pátrače v terénu vlastně příznivé, ale stále vnímám potřebu přírody odpočinout si, nabrat síly do dalších období. Přijde mi, jako by sportovec svévolně vynechal tréninkové období a bez přípravy začal sebevědomě závodit. Zřejmě uctivá žádost o eurodotaci mrazu a sněhu nebyla v Bruselu vyslyšena. No, hlavně, aby případná pozdní dodávka nepřišla v dubnu...Relativní vlhko však kupodivu leckde je a to je dobrá zpráva, kterých není, jak známo, nikdy dost...

Při každodenních pobytech venku pozorně sleduji jak si příroda vede a zda vůbec respektuje kalendář. Kdo by se před lety nadál, že na Silvestra pokvete vilín, kdoulovec, kalina vonná a talovíny, ve městě dokonce sakura.

Houby se také nenechávají zahanbit, další vlny penízovky sametonohé a hlívy ústřičné překvapují čerstvostí, jak v reklamě jednoho z řetězců. Konzumace nalezených hub je však v tomto období problematická, historii a uhlíkovou stopu plodnic zpravidla spolehlivě nedohledáme.

Raději proto teď spíše fotím tématické zajímavosti z kategorie artefakty versus příroda a radostně kvituji, že už sluníčko nezapadá ve čtyři odpoledne. Jistě jste si všimli, že západ slunce se poměrně významně a viditelně posouvá, východ jakoby zamrzl. Je to dáno nebeskou ekliptikou, v únoru se dočkáme razantního posunu i poránu...

Ze zajímavých současných hub si dovolím upozornit na neskutečnou krásu malých ohnivců. Ten relativně méně vzácnější se zove rakouský (dříve šarlatový). Jsou to drobné, nekolikacentimetrové mističky, rostoucí zpravidla na ležících větvičkách černého bezu, kontrast zářivé červené vyniká v kombinaci se zeleným mechem a pokud ještě nachumelí, je to barevný trojboj.. Dříve se prý používal při léčení ran. Mnohem vzácnější je ovšem ohnivec zimní, majstrštyk Matky Přírody v mimohoubařském období. Plodničky jsou milimetrové, objevují se od října a na stanovišti vydrží i do dubna. Korálky s otvorem se postupně mění na jakési malé karafiátky na nožce...Maje v pronájmu spolehlivou lokalitu, vnímám průběžné sledování za vrcholně radostný a sváteční zážitek, včetně fotografování a následném sdílení s přáteli, diváky a čtenáři. Drobnou komplikací je stav mých kloubů, vylepšených ušlechtilými kovy a odolnou keramikou. Nastupuje cosi jako vojenský dril, jen místo pohov, volno, zpívat, jsou žádoucí povely: odhodit hůl, kleknout, lehnout, exponovat...Naštěstí mi opravené nohy jdou na ruku, což doceňuji při cestách nahoru a dolů, přičemž dolů to jde mnohem hůře, ten cílový krpál je fakt hustý, abych nebyl mimo mísu výraziva našich potomků...

V galerii dávám po dvou obrázcích ohnivce rakouského a ohnivce zimního, oddělené krásným trsem hlívy ústřičné v bio kvalitě z přírody. Pak barborkový kaštan, který se stále hřeje za oknem a vyhlíží jaro. Z výprav po sídlišti ukazuji, jak se hledají houby, když leden učí Dalibora housti...Tučňáci se na předním skle nezapřou a kvitují ranní jinovatku. A na závěr malé memento a apel, aby naše novoroční předsevzetí neskončila příliš brzy...

Bude líp, Hromnice jsou na dostřel, ta replika o hodině je sice tradiční, ale našel jsem i jinou: na Hromnice půl krajíce a půl píce...Mějte dobré dny, vopatrujte se a zase někdy...