...aneb pořád něco roste...

Fenomén zimního houbaření se chvályhodně šíří napříč populací. Zdánlivě bláznivá aktivita se díky dlouhodobé, cílené osvětě a agitaci ze strany nás, "celoročáků" a milovníků pobytu venku na zdravém vzduchu, pomalu stává docela normálním koníčkem, který nevzbuzuje pochyby ani úsměšky. Milovníci přírody pozorně sledují její Matku i v době zaslouženého a potřebného zimního spánku a nepohrdnou ani mnohdy velmi zajímavým bonusem v podobě kvalitních čerstvých hub do kuchyně.

Propagace hledání, sledování růstu a fotografování hub rostoucích od listopadu do března má ovšem také někdy logické důsledky, projevující se náhlým zmizením opečovávaných trsů a exkluzivních plodnic. My, vytrvalí a dlouholetí matadoři, ukazujeme cestu, lidé jsou pozorní a zvídaví, takže se třeba letos stalo, že nádherné plodnice hlívy ústřičné, početná kolonie sametonožek a neuvěřitelné množství pařezníku pozdního na jednom pařezu, zmizely ausgerechnet den před domluvenou reportáži do televize. Vot, takaja žizň...

Příznivců celoročního houbaření bylo vždy dost, ale ne každý návštěvník lesa ví, že není třeba končit sezónu posledním říjnem, ne-li ještě dříve. Mimochodem, ani letní houbaření to nemělo historicky úplně snadné, leckde se tradovalo, že se na houby začalo chodit až po žních. Nedávno jsem několikrát v různých médiích zaslechl "objevná" konstatování stran aktuálního zimního houbaření. No, některé myšlenky jsem dle vlastního slovosledu bezpečně poznal. Osvěta osvícenými přináší informace a rady, které se hodí. Je to ovšem i o rizicích, historii mnohých trsů nedohledáte a tak by bylo dobré pojímat zimní houby spíše jako symbolické trofeje a radostné estetické úlovky než jen materiální komodity...

Smyslupnost pobytu v přírodě aktuálně(cz.) doceníme právě teď v době covidové, redukovaný repertoár aktivit vynesl náš oblíbený koníček rychle výše, neúnavně a ochotně radíme, doprovázíme, určujeme. Mnohdy i ten potřebný smetáček z kuchyně zapůjčím radostně. Pocit, když odkryjete sníh a pod ním se objeví žluté kloboučky, je báječný. S ostatními popisovanými druhy to je stejné, ne-li ještě lepší.

Ovšem, jistě si nebudeme namlouvat, že současný sortiment hub je srovnatelný třeba s podzimem. Kromě mnou tradičně chválené zimní princezny penízovky sametonohé máme jisté ještě nesmrtelné ucho Jidášovo a nějaké ty hlívy ústřičné, pokud vyrostly nedávno a sněhový příkrov je jejich první. Všechny jmenované druhy jsou velmi chutné a jejich využití v kuchyni univerzální.

Přimlouvám se snaživě, abyste do přírody chodili právě teď, složité období našich životů můžeme zmírnit a vylepšit právě těmi novými radostmi, které si při pátrání po houbách v zimě můžete nadělit. Vždy se se mi po návratu, byť z relativně krátké procházky po okolí, zdá být svět trochu lepší, tak pro jistotu chodím každý den...

V galerii se potěšte třemi krásnými trsy sametonožek, ucho se také třikrát předvede, jak zvládá zimu a sníh, dva přepychové trsy hlívy ústřičné nenadchnout snad ani nemohou, jsou to zrovna ty, které se nedožily nejméně statisíců diváků, já to naštěstí stihl. No a Tři králové? Přeberte si to po svém, já zatím čtyři položky většinou zvládám...Tak zas někdy, radujme se z faktu, že dva měsíce nejkratších dní roku už máme prokazatelně za sebou a světlo jara je už tušené...