...aneb trocha přemítání nad budoucnem...

Paní Zima s nervózně čekajícím Jarem hraje doufejme už poslední partii, obě období se zřejmě přetahují, sypou trumfy z rukávů. Zima hraje vabank, předstírajíc, že má ještě munice dost a že jen tak neskončí. Jaro ovšem shovívavě a trpělivě podotýká, že je to marnost a zbytečné divadýlko pro její příznivce...Svatý Řehoř nedávno vyslal také poněkud dvojznačný signál, ze kterého není jasné, zda se orat má či ne a sedlák je šelma nebo jen líný...

Jaro je dobrým hráčem, ani chlap, ani žena, střední rod je holt genderová jistota. Žijeme ve složité době, ale my, chlapci z polepšovny, jsme jako vždy připraveni na všechno a taky to tak bereme, snažíme se odolnost a pohodu šířit kolem sebe. Klíč k přežití je právě v tom. Obdařeni Bohem k vidění kladně laděného a harmonického, hledáme krásu v jednoduchých a zdánlivě obyčejných jevech, Matkou Přírodou ale povýšené na zážitkově léčivé.

Každodenní vycházka do přírody s focením, pohybem, meditací nad chodem života, následným sdílením s vnímavými, je pak skoro jako očkování. Miluji naši mateřštinu a její úžasnou výrazovou pestrost a bohatost. To samozřejmě nevylučuje mé časté prohřešky vůči pravidlům, pocitová "správnost" bývá mnohdy zavádějící a zrádná. Vždy se však najdou početní nezištní dobrodinci, kteří mne navedou. Nejsa kdovíjak vzdělaným češtinářem, to beru s pokorou, maturita (1966) v dnešní cizině je maximem oficiálního levelu...Se spřízněnou kolegyní teď třeba řešíme to očkovací výrazivo: očkovaný, oočkovaný, rozočkovaný, proočkovaný, doočkovaný, naočkovaný, vyočkovaný atd. Jistě doplníte další možnosti. Maně mi nabíhá paralela rozpuštěný a vypuštěný.

Fotit je vždy co, jen se dobře dívat a zkoušet hledat optimální záběr s vidinou konečné fotky, při řešení takových výzev našinec na chvíli zapomene na reálné hrozby, nebezpečí, rizika, ztráty přátel, blízkých a odchodu osobností, které mne obohacovaly, ke kterým jsem s úctou vzhlížel a miloval je...

Život mne naučil být silný, spoléhat především na sebe, mít nadhled, proto mnohdy komentuji dění poněkud černohumorově, což snad nevylučuje pokoru a respekt před záležitostmi mnou málo ovlivnitelnými. Byv věkově i zdravotně v rizikové skupině, průběžně sleduji, jak postupně klesá věk umírajících od 80 plus, přes mé vrstevníky, k Husákovým dětem a stále níže přes dorost, děti, až ke kojencům. Zvířata se také připojují a tak brainstormingově tuším, že i ty houby z toho nemohou vyváznout bez ztráty kytičky...

A opět na brainstormingové vlně připojím úvahu, že i předpokládaná kumulace národa v létě v lesích (pokud média vzkřiknou: rostou!!!), bude jistě pružně ošetřena radikálním zákazem vstupu do lesů...

No, raději nesýčkujme, zpravidla míváme možnost výběru alespoň ze dvou zel. Logické se jeví zvolit to menší, ale můj úhlavní přítel Murphy mi "over my shoulder" poťouchle napovídá, že pesimista si vybere obě...Tož mějte dobré dny, radost z maličkostí, vopatrujte se a vězte, že světlo na konci tunelu opravdu existuje a nejsou to světla vlaku na stejné kolejí. I ta duha bude, jako všecko, no ni?

V galerii se potěšte obrázky, kde jsou záběry "zvonku" i z "vnútri". Ať tak či tak, hezky se mi to dívá, krása nerozlišuje takové nuance, jen si hledí svého estetična...A ta paní Zima s tím Jarem pořád ještě hrají, výsledek si můžete odhadnout, Jaro dokonce prosadilo rovnodennost už od dvacátého...Dobrých zpráv není nikdy dost, že...