...aneb způsob tohoto jara...

Jako by nestačily ty patálie s covidem, zkušenost s čertími exkrementy se přímo nabízí. Ale ve stodole - to bude určitě pozemský ráj a hole pastýřů si také lebedí.

Nějak mi přijde, že letošní obvyklé nálezy hub jsou lehce v mínusu. Kačenek bylo málo, smrže jsem nenašel, mnozí kolegové byli ovšem ůspěšní. Urodilo se ale ohnivců rakouských, leckde bylo na zemi červeno. Vzácný ohnivec zimní se taky moc nevyznamenal, na jejich počet by stačily prsty dřevorubce. Ty houby, připomínající mističky či pohárky, nakonec zachránil kališník černobílý alias chřapáč kalíškovitý, uvidíte...

Čas sice běží, ale schéma počasí je stále stereotypní. Déšť, vítr, zima...Kroupy 25.května (které také uvidíte), dozajista z horka nevznikly. Také několik skoroletních dnů bylo zřejmě jen náborovou akcí Matky Přírody na léto.

Podíváme se dnes na tři zajímavé jarní houby. První je výše zmiňovaný kališník černobílý. Je vzácnější, velikost do několika centimetrů, roste pod borovicemi mnohdy už v dubnu. Když do kalíšku kališníku naprší, je to pro objektiv vítaná příležitost.

Choroš šupinatý je nepřehlédnutelná ozdoba listnáčů. Jeho mnohdy veliké plodnice často vytvářejí trsy, které upoutávají kolemjdoucí. Moje obrázky jsou z lokality několik metrů od tramvajových kolejí. Zamlada je choroš šupinatý jedlý, voní příjemně po okurkách, chutná jako řízek, je z něho dobrý guláš, v octu je zajímavý.

A na závěr, nález baňky velkokališné je vždy zážitek, je to nádherný šperk tvůrkyně. Je vzácná, chráněná jako ohrožený druh v Červeném seznamu hub, zařazená v kategorii EN. Je jedovatá, což plžům a mlžům nikterak nevadí, málokdy uvidíte neokousanou plodnici. Dlouholetá lokalita je v prudké bukové stráni, pro mne už každoročně Everest, začínám uvažovat o kyslíkové bombě. Radost z nálezu a focení je plnohodnotnou satisfakcí a odměnou za náročný výstup ze základního tábora...

A co ještě k snědku? Májovky se urodily, můj úhlavní přítel Murphy vždy spolehlivě zajistí, aby v době, kdy jejich focení přechází ve sklizeň, vyjely sekačky do trávy. Letos mu to ale nějak nevyšlo. Hurá...Májovky voní zdravému jedinci po mouce, jsou doporučovány ke konzumaci, prý snižují cukr, bílou omáčku sotva co chuťově překoná. Roste nejčastěji mimo les, takže nad bombastickou informací v médiích, že májovky zaplavily lesy, kroutím nesouhlasně hlavou. Objevují se první kováři, klouzky, našel se i kozák. Sírovec žlutooranžový roste viditelně pomalu, zatím jsem viděl jen malá miminka.

Zpoždění růstu hub vinou chladu odhaduji na několik týdnů. Dobrou zprávou je dostatek vláhy, plošné srážky zvyšují naději na dobrou sezonu, podhoubí zatím pracuje skrytě, ale na výsledek už asi nebudeme dlouho čekat.

V galerii jsou postupně po dvou obrázcích kališník černobílý, choroš šupinatý a baňka velkokališná, úlovek májovek, vzpomínka na ohnivce zimního, charakteristický pohled z okna bez ohledu na roční období a zmiňované nedávné kroupy.

Mějte dobré dny a udělejte si čas na procházku přírodou, nebudete litovat...