Maďarsko-slovenský spor o občanství Maďarů žijících na Slovensku se dotkne i slovenských občanů u nás. Jde o důsledek změny slovenského zákona o státním občanství přijaté 26. 5. 2010 v odvetu za maďarský zákon umožňující všem příslušníkům maďarské národnosti získat maďarské občanství. Slovensko přijalo omezení dvojího občanství, které platilo u nás od roku 1993, kdy občan, který získal cizí občanství na žádost ztrácel automaticky naše.
Maďarsko vědomo si svých historických chyb v menšinové politice v době Uherska, která vedla k rozpadu starého uherského státu a k existenci silných maďarských skupin žijících dnes mimo maďarský stát, nyní velmi dbá práv národních menšin na svém území. Výrazem zájmu o menšiny v Maďarsku je i státní podpora výzkumu v dané oblasti. Díky tomu mohla Maďarská akademie věd vydat publikaci Slovenské životné dráhy v Budapešti v období dualizmu, která má totožný text v maďarštině a slovenštině a tím je přístupná i pro čtenáře z Čech, Moravy a Slezska. V knize je pozornost věnována dvěma významným představitelům slovenského národa v době dualizmu, kdy maďarský národ roku 1867 dosáhl splnění svých státních ambicí v rámci habsburského soustátí. Ovšem tento politický vrchol byl doprovázen dominancí maďarského etnika v Uhrách, což nakonec vedlo k následnému pádu starých Uher roku 1918. Těmito osobami jsou Ján Nepomuk Bobula a Milan Hodža.
Pokud hovořit o změně ústavy, pak o posílení vlivu občanů na politické rozhodování zavedením referenda a přímé volby prezidenta. Dnešní způsob volby prezidenta je chybný. Nikoli proto, že ho volí Parlament, ale pro konkrétní způsob volby, který vychází z nesmyslného předpokladu, že mezi sebou soupeří kandidáti Poslanecké sněmovny a Senátu, ne kandidáti politických stran. Za 1. Československé republiky byly též nepřímé volby prezidenta v parlamentu, ale systém byl jednoduší a vedl k zvolení prezidenta v jedné volbě. Neboť v případě rovného výsledku byl vylosován po 2. kole. V 2. kole se nepřihlíželo k hlasům nevolících členů parlamentu a k prázdným volebním lístkům. Bohužel dnes náš volební systém generuje opakování voleb taktizováním těch, kteří odevzdávají prázdné lístky a zákon ani nestanoví nutnost tajné volby.
Na studium gymnázia v Tišnově mám příjemné vzpomínky. Jako Brňán jsem se hlásil na gymnázium do Brna v roce 1983, kdy bylo gymnázií podstatně méně než dnes a dětí výrazně více. Jsem ročník 1969, počátek populační vlny Husákových dětí. Na mnou zvolené brněnské gymnázium jsem nebyl přijat a rád jsem uvítal možnost nabídnutou v odvolání studovat gymnázium Tišnov. Později se ukázalo, že většina studentů, i když ne nadpoloviční, byla z Brna a stejně značný počet učitelů. Všichni jsme z Brna dojížděli vlakem. Naštěstí učitelé byli tak soudní, že ze svého obvyklého místa ve druhém vagoně nechodili na prohlídku vlaku a tak se v pohodě mohl čas využít opisováním domácích úkolů. Byť jak říkala naše ruštinářka profesorka Zavřelová: „Z roztřeseného rukopisu poznávám kuřimské výhybky.“ Oceňoval jsem, že na rozdíl od základní školy, na gymnáziu nebyla hudební ani výtvarná výchova. Obě jsem neměl rád.
Nadace Hannse Seidla a předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda uspořádali 10. 5. 2010 v Poslanecké sněmovně konferenci „Je kancléřský systém řešením politické nestability v ČR?“. Pořadatelé uvažují o převzetí německého kancléřského modelu, což je varianta parlamentní republiky. Odlišností je, že parlament může vyslovit nedůvěru kancléři jen zvolením kancléře nového – konstruktivní nedůvěra. Ta zabraňuje parlamentu sesadit vládu, když je většina proti vládě, ale již není shoda na nové vládě.