Zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 bez toho, aby k tomu Ústavní soud opravňovala ústava, i další snahy Ústavního soudu nadřadit se nad ústavodárce vychází z teorie materiálního jádra ústavy, které je podle jejich zastánců nad samotnou ústavou. Po odmítnutí Božího základu nové sekulární ústavy svou dominanci v právu odvozovaly z toho, že jsou přijaty obtížnějším způsobem než obyčejné zákony v parlamentech či v referendech. V reakci na to, že i demokratické ústavy umožnily nástup nedemokratických režimů, se v ústavách začaly objevovat klauzule nezměnitelnosti a v teorii pojem materiální jádro ústavy, které je nad ostatní ústavou.
Demisí ministra životního prostředí Pavla Drobila, aniž by prezident jmenoval nového ministra či pověřil jiného člena vlády řízením ministerstva došlo k právně nebezpečnému stavu pro stát. Ústavní soud ve svým rozhodnutích oddělil postavení ministra a ministerstva s tím, že je-li nějaká pravomoc dána zákonem ministerstvu, vedle ministra ji může vykonávat i jiný zaměstnanec ministerstva (náměstek, ředitel odboru). Je-li však pravomoc dána zákonem ministrovi, jejím výkonem nemůže být pověřen jiný zaměstnanec ministerstva. Pokud určitá rozhodnutí zákon vyhrazuje ministrovi a jsou podepsána jeho náměstkem či jiným zaměstnancem, hodnotil je Ústavní soud jako neplatné akty.
Ústavní soud v roce 2010 zrušil část zákona o soudech a soudcích. Ústavnímu soudu se nelíbí, že není určen počet místopředsedů Nejvyššího soudu a v odůvodnění nálezu nabádá zákonodárce, aby jej omezil. Ústavní soud na sebe neústavně vztahuje postavení třetí komory Parlamentu, když z negativního zákonodárce, který může rušit zákony, nikoliv nové dávat, se pasuje do role pozitivního zákonodárce, když se snaží vnutit Parlamentu, jakou úpravu má přijmout. Parlament však při úpravě jmenování místopředsedů Nejvyššího soudu v zákoně o soudech fakticky Ústavu opsal. Pokud Ústavní soud považuje takové ustanovení za neústavní, v důsledku tvrdí, že sama Ústava je neústavní. Poté, co se zmocnil práva rušit ústavní zákony, jde o další akt, kdy si Ústavní soud uzurpuje právo přezkoumávat ústavnost Ústavy. Správná reakce Parlamentu bude, když v zákoně o soudech nijak neupraví jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, neboť jde o nadbytečné opisování Ústavy.
V debatě o osudu policejního prezidenta Oldřich Martinů na podzim 2010 zazněly pochybnosti, zda podporuje některé priority v trestní oblasti a celostátní policejní útvary. Je zásadní rozdíl mezi trestní politikou a politikou jiných rezortů. Ministr dopravy může stanovit, že upřednostní opravy silnic na úkor dálnic či železnice. Ovšem ministři vnitra a spravedlnosti nemohou takto postupovat v trestní oblasti. Trestání je založeno na svrchovanosti zákona. Jen tvůrce zákona - Parlament určuje, co je trestný čin a jak se má stíhat. Policie je povinna stíhat všechny trestné činny, nemá si určovat, že něco upřednostní na úkor jiného.
Premiér Petr Nečas uložil ministru zemědělství odvolat z dozorčí rady Lesů ČR místopředsedu ODS Pavla Blažka z Brna, který však rezignoval sám. Důvodem je zřejmě, že se brněnská organizace ODS nepodřídila premiérově vůli, s kým má spolupracovat v zastupitelstvu Brna. Ovšem u nás není kancléřský systém, v němž jsou ministři podřízeni premiérovi. Ministři nejsou vázáni pokyny předsedy vlády. Vláda je kolektivní orgán, který rozhoduje ve sboru. Premiér má jeden hlas, stejně jako kterýkoli ministr, může být přehlasován. Jen vláda může zavazovat ministry. Jestliže by zákonodárce chtěl, aby členy dozorčích rad určoval premiér, stanovil by to v zákoně o státním podniku. Ale ten určuje, že je to právo ministra, jehož ministerstvo je zakladatelem podniku. Pokud tedy premiér chce jednat v souladu s ústavou, musí prosadit změnu zákona, která by mu dala právo určovat členy dozorčích rad státních podniků, nebo tuto otázku předloží vládě, která jako vrcholný orgán výkonné moci zaváže ministra k takovému jednání. Premiér přitom musí vládě návrh odůvodnit a mít podporu většiny členů vlády.