Miroslav Čapek v textu Nastal čas odcházení (Právo 27. 2. 2012 s. 6) se vyjadřuje k počtu stupňů justiční soustavy. Čtyřstupňovou soustavu vnímá jako „nesmysl, který v ČR vznikl jenom jako úlitba tomu, aby bylo kam dát soudce federálního Nejvyššího soudu a federální Generální prokuratury.“ Je pravdou, že Otakar Motejl jako předseda československého Nejvyššího soudu této úlitby dosáhl. Československý Nejvyšší soud nezanikl, ale přetvořil se v Nejvyšší soud ČR. Čapek však neuvádí historická fakta. Že čtyřstupňová soustava – soudy okresní, krajské, vrchní a nejvyšší - vznikla již v monarchii. Až roku 1950 byly vrchní soudy zrušeny a Nejvyšší soud přesunut z Brna do Prahy z důvodu penzionování režimu nepohodlných soudců. Roku 1969 se obnovila čtyřstupňová soustava. Pod československým Nejvyšším soudem vznikly dva nejvyšší soudy republik – členských států federace. Po rozdělení Československa se republikový Nejvyšší soud přejmenoval na Vrchní soud v Praze pro Čechy a 1996 vznikl Vrchní soud v Olomouci pro Moravu a Slezsko. Po naprostou většinu našich dějin jsme měli čtyřstupňovou soudní soustavu. Čtyři stupně jsou středoevropskou tradicí. Má je Polsko, Německo, Rakousko, Maďarsko. Jen Slovensko ne, ovšem fakticky ano, když mimo běžné okresní soudy zavedlo i zvláštní okresní soudy s působností pro celý kraj, které řeší věci u nás souzené v prvním stupni na krajském soudě.
Parlamentní demokracie je založena na odpovědnosti vládní složky výkonné moci parlamentu, u nás Poslanecké sněmovně. Naše ústava do vládní složky výkonné moci řadí státní zastupitelství. Z ústavy plyne, že vláda je i za činnost státního zastupitelství odpovědna Poslanecké sněmovně. Nástroje kontroly Poslanecké sněmovny nad činností vládní složky výkonné moci jsou různé. Poslanci mohou podávat na členy vlády interpelace, ale mohou tyto věci projednávat i na plénu Poslanecké sněmovny nebo ve svých výborech. Poslanecká sněmovna nemůže uložit závazně orgánu výkonné moci, jak má určitou věc řešit, ale může přijmout nezávazné usnesení, kterým něco doporučí či vyjádří názor na věc. Všechny státní orgány musí v demokracii unést veřejnou kritiku a kontrolu jako součást demokratického státního režimu. K veřejné kontrole patří i projednávání věcí veřejného zájmu v parlamentu. To platí i vůči státnímu zastupitelství.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se 12. 2. 2012 v České televizi vyslovil proti schválené přímé volbě prezidenta republiky, podle něhož návrh obsahuje nesrovnalosti a za chybu vidí, že s ústavní změnou nebyl předložen prováděcí volební zákon. Přitom jako místopředseda vlády pro legislativu roku 2003 obhajoval v Poslanecké sněmovně vládní návrh přímé volby prezidenta, který byl ve způsobu volby identický s nedávno schválenou volbou - prezident je volen ve dvou kolech. Odlišnost byla v konání třetího kola, pokud by druhé kolo dopadlo nerozhodně, což by bylo výjimečné. I návrh z roku 2003 umožňoval navrhování kandidáta na základě petice občanů, jen požadoval menší počet 10 000 podpisů, nyní je to 50 000. Kandidatura nezávislého kandidáta na základě petice je umožněna ve volbách senátorů a obecních zastupitelů. Jde o osvědčený institut.
Ve čtvrtek 9. 2. 2012 přivezl opat augustiniánského kláštera na Starém Brně Lukáš Evžen Martinec z Německa po létech originál rukopisu světově proslulé Mendelovy statě, která je považována za základ genetiky. Řehoř Jan či německy Gregor Johann Mendel je zakladatel genetiky, který se narodil ve Slezsku a v dospělosti žil na Moravě. Stal se opatem kláštera augustiniánů v Brně, kde 1884 zemřel. Brněnské opatství vlastní i jeho rukopis německy psané genetické práce Pokusy s rostlinnými hybridy z roku 1865 přednesené v brněnské Společnosti pro přírodní vědy. Opatství opatruje jeho pozůstalost, neboť podle augustiniánské řehole majetek vytvořený členem řádu patří řádové komunitě - brněnskému opatství – podle zásady kanonického práva, že řeholník je „neschopný výdělku a vlastnictví“, která byla pro řeholníky v 19. století na Moravě i platným právem státním.
Radim Bureš z Transparency International napsal článek Topolánkova logika (Právo 3. 2. 2012 s. 6), v němž se dovolává soudcovské nezávislosti. Nicméně v rozporu s logikou vlastního textu autoritu soudů používá jen, když se mu to hodí. Konkrétně v případě odsouzení exposlance Wolfa. Ovšem jinde jeho logika pokulhává, když uvádí, že „za minulého vedení protikorupční policie a státního zastupitelství by asi k jeho stíhání nedošlo“. Ale Wolfovo stíhání začalo již roku 2009 v době úřadování nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. Bureš projevil neznalost základního faktu o věci.
Problém se zvolením prezidenta v roce 2003 i 2008 znovu otevřel debatu o přímé volbě prezidenta. Ovšem přímou volbu navrhovala skupina poslanců již v roce 2001 a v odborné literatuře se o ni hovořilo již v roce 1990. Přímou volbu při přípravě ústavy v roce 1992 preferoval i Václav Havel.