Každý má právo, aby státní orgány v jeho trestním řízení postupovaly podle zákona. Dodržení formální stránky trestního řízení je pojistkou proti zneužití moci. Patří sem, že ve věci musí být činné příslušné státní zastupitelství a každý má právo na zákonného soudce. Pokud je ve věci činný nepříslušný státní zástupce, je to vada, která může mít za následek neúspěch pozdější obžaloby. Je-li činný nepříslušný soudce, je to neústavní.
Konec Ratha v ČSSD odpovídá jeho počátku. Že je sociální demokrat, zjistil, až se za tuto stranu stal ministrem. Dříve byl člen pravicové Občanské demokratické strany a liberálních Svobodných demokratů, které jako místopředseda spolupřivedl k politickému neúspěchu. Pamatuji si prohlášení bývalého ministra zdravotnictví Bohumila Fišera, který mi po jednání s Rathem jako prezidentem lékařské komory zopakoval jeho slova, že se téměř ve všem shodli, až na otázku zdravotnických poplatků. Fišer byl jejich odpůrcem, David Rath ne. Ovšem, bylo-li to voličsky příznivé, změnil názor. Rathův vztah k právu dokresluje, že Zastupitelstvo Středočeského kraje nezvolilo ani jednoho z jeho náměstků prvním náměstkem, což přikazuje zákon o krajích. Motivem zřejmě bylo, že Rath chtěl držet v šachu vlastní náměstky, aby se mu žádný v řízení kraje nepřiblížil.
Úřad prezidenta je u nás tradiční vrchol politické a státnické kariéry. Prezidentem má být veřejně dlouhodobě činná osobnost, jejíž politické názory jsou známé, časem ověřené a která již něco dokázala v dosavadním životě. Pro sociální demokraty je přirozené podpořit kandidáta, který zastává levicové hodnoty. To znamená podporu státních investic s cílem hospodářského růstu a progresivních daní, což zajistí vyrovnanost státního rozpočtu. Touto osobností je Miloš Zeman. Tím se otevírá možnost překonat nepříznivé důsledky neúspěšné prezidentské volby v roce 2003 v sociální demokracii.
Je známé, že zvažovaný prezidentský kandidát Jan Švejnar má vedle našeho i občanství USA a dvojí občanství má i Karel Schwarzenberg (vedle našeho se uvádí i švýcarské). Nicméně i další prezidentský uchazeč Jiří Dienstbier se roku 1969 narodil v hlavním městě USA. Podle 14. dodatku k americké ústavě je každý, kdo se narodil v USA, americkým občanem. Výjimkou jsou jen děti osob nepodléhajících americké moci, což jsou diplomaté. Otec Jiřího Dienstbiera byl zpravodajem Československého rozhlasu ve Spojených státech. Novináři běžně nebývají součástí diplomatických sborů. Pokud tedy otec či matka Jiřího Dienstbiera nebyli diplomaty či neměli obdobné postavení, získal Jiří Dienstbier americké občanství narozením.
Česká televize v Událostech 6. 5. 2012 uvedla, že advokátka Hana Marvanová zastupuje Ministerstvo spravedlnosti před soudem ve věci odvolání pražského vrchního státního zástupce z funkce. I státní orgány mohou být zastoupeny advokátem, ale je v rozporu se zásadou ekonomičnosti správy, aby státní orgány platily za právní zastoupení ve věcech, pro které jsou ze zákona zřízeny a které jsou již jednou placeny ze státního rozpočtu formou hrazení materiálních a mzdových nákladů státního orgánu. Je rozdílné, když státní orgán bude vést spor např. o legálnosti užívaných počítačových programů, protože to není jeho zákonnou činností a je jen spotřebitelem. Zde je zastoupení specializovaným advokátem pochopitelné. Jiná situace je, pokud si advokáta najímá pro výkon své správní působnosti v oblasti, pro kterou byl zřízen. Státní orgán by měl být schopen osobně výkonu své zákonné působnosti, včetně jejího případného soudního přezkumu. Tento přístup je i v judikatuře soudů, když není přiznána náhradu nákladů právního zastoupení státním úřadům, jež se nechají zastoupit advokátem v oblasti, která je jejich zákonnou působností, byť jsou ve sporu úspěšní. Vždyť by bylo komické, kdyby si policie najímala advokáta pro udělování blokových pokut při dopravních kontrolách.
Karel Hvížďala ve své odpovědi mé osobě zveřejněné v Českém rozhlase 6 a na Aktualne.cz opět na mne útočí. Přesto, že jsem jej vyzval, aby uvedl, kterým mým rozhodnutí jsem jako náměstek pro legislativu nejvyšší státní zástupkyně způsobil jim tvrzené „ohrožení funkčnosti státního zastupitelství, zejména při vyšetřování nejzávažnějších korupčních a hospodářských kauz“ (Karel Hvížďala: Senát versus prezident Klaus 2:0), žádné konkrétní rozhodnutí neuvádí. Uvádí jen seznam kauz, jejich vyšetřování nebylo nikdy na Nejvyšším státním zastupitelství dozorováno, protože Nejvyšší státní zastupitelství takovou pravomoc nemá. Navíc trestní odbory nepatřily na Nejvyšším státním zastupitelství do mé působnosti. Pro mediální báchorky je typická kauza Mostecké úhelné. Tato kauza byla od konce 90. let 20. st. do roku 2010 dozorována státními zástupci v severních Čechách, kde byla třikrát věc skončena odložením. Teprve v roce 2010 ji převzalo Vrchní státní zastupitelství v Praze a v roce 2012 Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Je pravdou, že k tomuto převzetí dalo souhlas Nejvyšší státní zastupitelství. Nicméně nevidím v něm nic nezákonného, když dlouholetý dozor státními zástupci v severních Čechách končil vždy odložením věci. Pro novinářský šunt je typické, jak se údajný „neúspěch“, tedy že nebyl nikdo obviněn, hází na Vrchní státní zastupitelství v Praze, když podstatnou část doby byla věc dozorována v severních Čechách, kde působí i představitelé Unie státních zástupců. Ale chápu, že se tyto údaje nehodí do mediální pohádky o hodných státních zástupcích v Unii státních zástupců a zlých státních zástupcích na Vrchním státním zastupitelství v Praze.
Jiří Přibáň v textu Státní zájem zvítězil (Lidové noviny 27. 4. 2012, s. 12) vyjadřuje některé své pozice k levici i právu. Na rozdíl od Přibáně budoucnost levice nespatřuji v přebírání módních názorů salonních intelektuálů na politiku. Jsem zastáncem klasického politického systému založeného na soupeření politických stran a tradiční sociální demokracie, která se má opírat o lidi práce, odbory, ale i církev. Výzvou pro sociální demokracii je najít pozitivní vztah k církvi založený na společně sdílených hodnotách úcty k člověku. Není třeba se přizpůsobovat tzv. nové levici, za kterou se schovávají ti, kteří chtějí řídit stát, ale nechtějí se účastnit volebního boje.
K. Hvížďala v textu Senát versus prezident Klaus: 2:0 uvádí několik tvrzení. Chci se k nim vyjádřit, aby lidé mohli sami posoudit, zda je Hvížďalův text novinářský šunt či ne.