Jsem úplně sám. Uprostřed hlučného města, mezi lidmi zběsile spěchajícími Bůh ví odkud a Bůh ví kam, zrnko v atomizované mase mravenců pílících s bagáží nepotřebných šuntů a hromadami náhražek jídla kamsi do svých vytopených a přesvícených doupat, v nichž se za chvíli zavřou a začnou se bezuzdně ládovat zakoupeným materiálem, vymění si zbytečné předměty, aby pak tvrdě usnuli u modře svítících bedniček.