Letos byl na Květnou neděli Apríl s příslibem Velikonoc, přesto s charakterem obyčejné neděle, takové kdy se ještě po zimě nic nechce, ale dubnové slunce již popohání přírodu i samotného člověka . A vstát se musí, ježto slunce se dere do světnice, je jaro a není to „Apríl“. Vstát a také možná psát, možná psát tak, aby i druzí, ti podstatní, z řádků vycítili víc než jen skutečný apríl..

Možná vycítit fantazii, když se ženou dobré tóny, a možná že se mi podařilo spravit a zalepit a galuskou i stokrát propíchnutou a spravovanou duši. Tu duši, která se na rybníku u Košumberka nese a nese - a nikdy se nepotopí. Nikdy si říkám, nikdy jsem si říkal, bylo to silné stejně jako pruhy slámy pokládané kombajny na polích za potokem. Sláma byla přeschlá a klouzala, zrádně klouzala, mašinu jsem tam přeci někdy položil a hlídal více stroj než nohy. Pak skočit na kombajn a drát se hůrou dle remízků, pšenice s fousy i bez. Prach se rojil stejně jako když padne strom na paseku. Strejci seděli ve stínů divokých třešní, olizovali lahve s limonádou, bafali startky a koukali, jak ten ze mlejna kombajn vede. Bylo to jiné než znali, bylo to bez kraválu, 512 klouzala jako myš úvozem, sunula se jako by ani neměla zátěž v útrobách zásobníků. Pole Na drahách se přece jen dojelo, vysypat a se zrním do města.

A jaké to bylo město - půl česká, půl ruská., poloměstečko. České maloměsto, město králů a převaha ruské divize. V tom poloměstečku to bylo divné od počátku, přijel jsem na motorce do nemocnice, narodil se kluk, stál jsem na chodníku a všude byli vojáci. Cizí vojáci, kteří jezdili tmou po okresní silnici a dělali nocí kravál, že se nedalo spát. Vojáci, kteří utíkali z pekla ruského garnizonu a lovili je stříleli v lesích jako králíky a zvěř. Lovili je ti sedící u nás v hospodě jako na štábu, s nabitým železem a odznaky Lenina na blůzách... Lovili je jako zebry na safari.

Dojmy z poloměstečka, jsou jako guláš, se šesti, poslední knedlík stáhne zbytek omáčky, ale stejně jde už na sucho. Chuť guláše jsem už stejně nevnímal. Pošesté dokola, ani to nevadilo, ti vojáci odjeli nakonec přece jen pryč, nikdo jim nemával, nikdo je nepostrádal. 23 let je dlouhá doba, Poloměstečko zůstalo poloměstečkem, asi je to tak dobře, nic se nezměnilo, okres se dále plahočil po svých polích, jel jsem dál. Skočil jsem do rybníka mezi potápky a plácal jsem se s Košumberkem na obzoru. Praha byla daleko, bylo mi krásně, šlapal jsem vodu a říkal si - co bude dál, doktore?

Pomyslel jsem na něco jiného, žádné poloměstečko, ale to správné City. Jsou ale věci a stavy mysli, kdy nás má rozum varovat. I když v City a na Apríla, snad, asi také ano. Tak se stalo na Apríla někde, že byly ruce na tiskárně.

*
Ruce na tiskárně

Ruka v klávesnici,
klávesnicí tah, prstoklad
na numerickou.
Léta jsou rychlost,
ruka má léta létá,
hladí stroj při zápisu.

Ruka před monitorem,
pohlédnu a zvedám oči,
rozmlouvám do srdce.
Systém stále nerozumí,
Rád by lépe to,
co já též chci sdělit,
správnou sekvenci,
správnou volbu,
stále se vzpírá.
Strukturované řízení,
nemůže být náhody,
ve správném přednesu.
Musí jet jako báseň,
jako jedna báseň,
jako moje báseň.
Snad až pak může
výsledek být správný.

Zadávající podpírá monitor,
přejel jsem rukou po tiskárně,
čekal jsem na výpis,
na jehličky v tiskárně.
Jehličky pracovaly v mé hlavě,
stroj mne vážně opomíjel,
mých zadání beze mne se zhostí
a má ruka stále čekala na tisk,
když byla náhle překryta druhou,
z odvrácené strany monitoru.

Jehličky úplně zmlkly,
něžná ruka zadržela mou,
jako v kině pod lucernou.
Zachvěl jsem se, silnější než
zdroj počítače, cítil jsem.
Byl to lásky klam,
když bylo Apríla prvního?
Byla to láska, žádný klam,
a jak práci dodělat mám,
když s tou rukou na tiskárně,
podléhám ti celkem zdárně.

Jaro dostihlo nás vůní,
zavonělo stiskem,
omámením i kouzlem.
Nebyl to žádný klam,
že Apríl začínal objetím.
*
Tak, doktore, a máte to za sebou, skalpel, prosím…

Odchází se bezplatně.
Bezplatné zdravotnictví.
Bezcitné zacházení.
Pacient není člověk.
Léčení je výzkum.
Lůžka jsou poloprovoz.
Psychologická laboratoř.
Chemická terapie.
Koncerny s preparáty.
Nemocniční řád.
Barva je jen bílá.
Mladý může starý musí.
Skalpel maso zkusí.
Odcházení smrti jek.
Ráno v dřevěné krabici.
Svítá na úklid těla.
Přijde vizita s odcházením.
OÚNZ je továrna na smrt.
Vždyť si to platíme.

Jehla v kružítku.
Došlo morfium.
Kvadratura kruhu.
Rajský plyn
Nemá řešení.
Kontaminace.
Poloměr řetězí.
Resekce.
Obvod splétá.
Asepse.
Splétat poloměr s obvodem,
ve zřetězení,
Nejtěžší úloha,
Nebeská konstrukce.
Výpočet DNA.

Možná jen pro Svatý týden.
22/7 je řešení.
Jaro je poloměr kruhu.
3,14 téměř přesně.
Genetika.
3,1415926535897
Hormony.
Harmony.

*
Přátelé, Apríla ani doktorů se nebojte, jsou na Vás připraveni, skalpely nabroušeny a příroda zařídí zbytek a pár kytek...

**
Zdeněk Wachfaitl