Když tu tak sleduju dennodenní příval nových blogů a vášnivé diskuze pod nimi o tom, jestli a kdy padne vláda, proč a zda vůbec vyhráli volby komunisti, napadá mne, že by mnohým zúčastněným na obou stranách pomohla chvilka oddechu. Zastavení, chvilkové uvolnění mysli z permanentního napětí, pohled do přírody. Do zeleně, nebo nyní spíše do tisíců odstínů barev měnících se doslova z hodiny na hodinu. Nefilozofovat, nedokazovat, neanalyzovat, jen tak ohromeně hledět na ten každoročně se opakující koncert barev, na to obrovské přírodní divadlo, které vnímáme postupně s přibývajícími křížky více a intenzívněji. A k tomu si dát třeba šálek dobrého čaje. Šedého orla nebo Tygří oko, anebo jakýkoli jiný, co nám chutná.

Možná, že bychom si pak lépe uvědomovali, že:

1. Nic není stálé, vše se neustále proměňuje a vyvíjí, ať již špatným či dobrým směrem, zrovna tak jako ty měnící se barvy střídající tmavou letní zeleň


Bukovina, Rumunsko

2. Věci či předměty obrovské, ba přímo monumentální, mohou být docela maličké, skoro se bojím použít slovo „nevýznamné“.


Přehrada Šance, vlevo centrála

3. Velmi záleží na úhlu pohledu a nasvícení daného předmětu nebo i abstraktního problému, správný osvit z nezvyklé polohy tu zvýrazní, onde milosrdně zakryje to, co osvětlovač chce zvýraznit či potlačit


Horská cesta k česko-slovenské hranici

4. Z dálky se jevící bohatě a hustě obrostlá dřevina se může rázem proměnit v poněkud prořídlé, neřku-li vypelichané košťátko. Záleží tedy nejen na úhlu pohledu, nasvícení, nýbrž i na vzdálenosti pozorovatele.


Javor ala koště

Přeji všem hezké dny.

Luděk Olšový