Povstalci ujímají vlády nad Libyí s explicitním cílem. Nechtějí dopustit, aby se Libye „irakizovala“,
tedy dopadla jako Irák po pádu Saddáma: s vyprázdněnými státními institucemi, v občanské válce a
v nekonečných sporech o příjmy z ropy. Skutečnost, že Libyjci dobyli Tripolis téměř sami, je jejich
velkou výhodou, ale skrývá se v ní i značné riziko.