V neděli v Tunisku skončí devítiměsíční porevoluční přechodná fáze vhozením poukázek na moc do nevyzpytatelných volebních uren. Nejčastější otázkou na ulici je: koho budeš volit?

Po půl století autoritářství se Tunisané probouzejí do svobody: s jejím opojením, ale také s uvědoměním, že již nic nebude jako dřív.

Na rozdíl od zmítaného Egypta působí Tunis optimisticky. Tunisané si po pádu režimu rychle vymohli dalekosáhlé změny: novou vládu s respektovaným premiérem, tzv. Vysokou komisi pro uskutečnění cílů revoluce, která na základě konsensu udává pravidla přechodu, a nezávislou volební komisi. Armáda se do politických změn nevkládá. Komise tak měla volnou ruku a učinila několik rozhodnutí, které experti na demokratizaci přivítali jako velmi progresivní. Volit se podle proporčního volebního systému, který se ukázal jako výhodný i v prvních volbách ve Východní Evropě. Podporuje totiž pluralitu politických názorů a zabraňuje tomu, aby jedna strana získala nad procesem nadvládu. Dále prosadila 50%-ní účast žen v kandidátkách a vyloučení kádrů bývalé vládní strany. Nový parlament, tzv. ústavní shromáždění, bude mít rok na to, aby svobodně určil formu budoucího státu. Silní islamisté například podporují parlamentní systém. Tunisko tak má šanci ukončit arabskou tradici prezidentských režimů.

Občanské probuzení
Do samotné přípravy voleb se hromadně zapojili řadoví občané: jako dobrovolníci v přípravných výborech nebo skrze desítky občanských sdružení. Malířka Afáf koordinuje volební přípravy v hlavním městě. Za svou tříměsíční práci dostane kompenzaci 250 Euro.“Do komise poslali své životopisy stovky dobrovolníků, byla pro nás čest, že jsme byli vybráni: jsou mezi námi advokáti, notáři, učitelé…“ Kromě organizace voleb výbory pořádaly několik vln informační kampaně, která měla motivovat k účasti ve volbách.

Ani první svobodné volby totiž nejsou samozřejmostí. Registrace voličů, otevřená v létě, se rozjížděla pomalu. Ve volbách soupeří stovka nových stran a desítky nezávislých kandidátek: od islamistů, přes tradiční liberální opozici, rekonstituované kandidátky bývalé vládní strany, po levici a komunisty. Jejich programy jsou od sebe často sotva rozeznatelné a jejich nerealistické ambice podporují skepticismus vůči celému procesu.

Na úspěchu první volební operace pracují také četná občanská sdružení: proškolily tisíce tuniských pozorovatelů a s pronajatými autobusy projížděli celou zemi se vzkazem: běžte k volbám. Bankéřka Amna, zakladatelka Občanského sdružení ACT, přes léto jako dobrovolník navštívila desítky továren a vesnic: „V Tunisku vznikla okamžitě po revoluci silná občanská společnost. Pracujeme na vytváření nového občanského povědomí.“ Kameramanka Chúcha, která natáčela během tzv. Občanské karavany, vysvětluje: „Konečně jsme získali kladný vztah k této zemi.Revoluce nám dala nové sebevědomí a pocit zodpovědnosti.“

Neliberální demokraté
Svobodné volby dají přístup k moci i jedinému masovému opozičnímu hnutí, islamistům. Po té, co v roce 1989 strana Nahda (Obnova) získala největší podíl opozičních hlasů, Ben Alí uvěznil desítky tisíc jeho členů a hnutí se stáhlo do podzemí. Pochází z tradice muslimských bratrů, mezi arabskými islamistickými stranami je však nejprogresívnější. Myslitel Rašíd Ghanúší, vlivný vůdce Nahdy, už v 80. letech podporoval islámský reformismus a uznal demokracii jako nástroj omezení moci lidovou kontrolou. Strana se nepošpinila spoluprácí s režimem a v opozici se spojila s levicí v otázkách lidských a sociálních práv. Nové vedení strany ze svého moderního sídla v elegantní čtvrti Tunisu vede profesionální kampaň. Pečlivě se hlídá svou rétoriku: snaží se ujistit veřejné mínění o tom, že přijalo demokratická pravidla za svá.

Událostí v posledních dvou týdnech však náhle změnily tón celé kampaně a posílilo nedůvěru vůči Nahdě.V říjnu došlo k sérii případů nábožensky motivovaného nátlaku a násilí z rukou salafistů, jejichž strana nebyla jako nedemokratická připuštěna k volbám. Nahda násilí ve francouzštině odsoudila, ale ve svém arabském prohlášení nejprve v několika bodech schválila obranu „arabo-muslimské“ identity Tuniska a hodnot islámu. Přes demokratickou rétoriku mají islamisté své neliberální postoje: odmítají oddělení státu a náboženství a některé oblasti legislativy poznačují za věc božského práva.

Obavy z populismu
Tuniští „modernisté“ se obávají, že pokud Nahda získá třetinu hlasů, využije jí k uzákonění islámu v ústavě. Politolog Hamadi Redissí formuluje problém islamistů ještě jinak: „Budou chtít manipulovat masy náboženskými symboly. Nahdě se sice nepodaří islamizovat Tunisko, ale islamistický populismus může být dlouhodobě destabilizujícím faktorem.“ Podobně jako v Egyptě ovládá teď tuniské politické debaty rozdělení mezi tzv. modernisty a islamisty.

Tunisko je však bilingvní země se zakořeněnou liberální tradicí. Blogerka Sarah Ben Hamadí říká: „Zbytečně se hádáme o arabsko-muslimské identitě, místo abychom přemýšleli o reálných problémech: o nových politických institucích, o velkém rozdílu mezi městy a venkovem. Jsme muslimská země, ale jsme také hrdí na to, že jsme moderní země.“ Podle Leily, pracovnice v křesťanské charitě, jsou právě práva žen nedotknutelným výdobytkem země a ani zahalené ženy si nenechají vnutit polygamii nebo vzít právo na práci. Marwa, mladá sebevědomá aktivistka Nahdy, toto potvrzuje: „Naši otcové strávili desítky let ve vězení. Dříve mne policie kontrolovala a urážela třikrát denně a nutila podepisovat prohlášení, že se vzdávám hidžábu.V Nahdě známe velmi dobře cenu svobody, zvlášť ženy a matky, které vychovávaly své rodiny bez otců.“

Mohamed z tuniského hnutí Rozhořčených shrnuje: „Necháváme se manipulovat médii a na obou stranách teď vládne nedůvěra. Ani tzv. demokraté nejsou všichni tolerantní a přilévají olej na oheň. Jen doufám, že do voleb nedojde k ničemu zásadnímu.“ Vzdělané, aktivní Tunisko má šanci ve volbách zemi skutečně změnit. S blížícími se volbami stoupá i nervozita: nikdo neví, co svoboda opravdu přinese.

Psáno pro LN