Krize na Kypru je doslova krizí za všechny peníze.

Kyperská vláda totiž žádá pro své banky poškozené krizí půjčku ve výši sedmnácti miliard EUR, což se téměř rovná celkovému HDP této osmisettisícové země.

Dnes už víme, že země eurozóny a Mezinárodní měnový fond byly ochotny půjčit Kypru deset miliard, a sami Kypřané na kritickém jednání z páteční na sobotní noc navrhli, že zdaní všechny klienty svých bank 6,75% a vklady nad 100 tisíc EUR dokonce 9,9% (čímž by získali chybějící miliardy). A víme také, že tuto podmínku – v očích Kypřanů, ale i jistě i mnoha Řeků, Britů a Rusů v podstatě znárodnění peněz – kyperský parlament odmítl.

Paradoxně to ale pro majitele vkladů může být zpráva nemilá – situace s chybějícími penězi se nevyřešila a hrozí krach, což by se na účtech klientů mohlo podepsat ještě děsivěji – kyperská vláda totiž nemá peníze na dodržení slibu zajištění všech vkladů do sta tisíce euro. Je to smutný konec pokusu o vybudování bankovního ráje ve středomoří - bankovní sektor Kypru nabobtnal na devítinásobek národní ekonomiky. Z ráje se stala bublina – a nikomu v Nikósii nebo Moskvě nepřišlo divné, že nabízené úroky se pohybují i v době hospodářské krize mezi 3 a 9%, když zbytek Evropy nabízí jen málo nad 0. I v případě zdanění vkladů 6,75% by průměrný „střadatel“ přišel jen o 1,75% svého vkladu z ledna 2012.

Evropa ví, že na případě Kypru, tedy relativně bohatého (HDP na hlavu je asi o třetinu vyšší než u nás) a malého (celkové HDP je jen 0,2% HDP eurozóny) lze demonstrovat volání občanů chudších a odpovědných států, totiž že na záplatování ztrát způsobených rozmařilou a nerozumnou politikou (dominantní stranou je na Kypru historicky komunistická strana, a současný prezident Anastasiades je ve funkci jen 3 týdny, v nichž se snaží napravovat problémy způsobené nezodpovědnými předchůdci) se musí podílet i občané, kteří takovou politiku tolerovali. Mohlo by to sloužit i jako memento obyvatelům některých našich krajů, které se vinou svého vedení dostaly do ztráty 2,6 miliardy kvůli nekalé správě evropských fondů.

Rozhodnutí, kterou cestou se vydá, je ale v konečném důsledku jen a jen na Kypru. Nikdo ho k ničemu nenutí a už vůbec ne Evropská unie, jak tvrdily poplašné zprávy z počátku tohoto týdne. Případ Islandu dokazuje, že stav bankovního sektoru by byl v důsledku neodpovědné strategie a především v důsledku dopadů hospodářské krize sousedního Řecka stejně tristní, i kdyby na kontech neležela eura, ale ještě kyperské libry.