Vánoční pohádka (částečně PC)

Ne zcela nepobaven, leč s klesající hladinou shovívavosti, sledoval hospodin své nehodné primáty na třetí planetě, s jejíž rozvinutou biodiverzitou se vymakával už od pozdního prekambria. Zejména na korálové útesy a pestré středoamerické obojživelníky bývával hrdý. To ještě než se pustil do létajících slimáků na planetě Kepler-452b.
A teď tohle: “Jednou těm vopicím necháš projít že kradou ovoce, a v zápětí ti rozvrtaj i to počasí” mručel si pod fousy.
Právě si už chystal další asteroid, když ho přecejen dojala zpráva Radio Vaticana, že papež vyhlásil Svatý Rok. František se mu zamlouval, neb na papeže to byl velmi slušný člověk. I odložil hospodin kosmické těleso své a rozhodl se, že lidstvo podaruje od Ježíška, čímž bude zeměkoule nakonec zachráněna.

V den štědrovečení se z ničeho nic nad Vatikánem nakupil zářný kumulus. V jeho středu se zjevila Ruka Páně. Opatrně, aby neporochňaly svatopeterskou kopuli ani nepřevrhly obelisk, se snášel obří palec a ukazováček k zemi. Přímo před vchodem baziliky Svatého Petra byla za zvuku nebeských fanfár a basskytar na zem postavena třpytná bedýnka.

Jak se prsty boží zjevily, tak opět zmizely a italský letecký dispečink se pomalu uklidňoval.
Na náměstí se jako první vzpamatoval velitel švýcarské gardy, otrlý z mnohých to zážitků ve svaté kurii. Intuitivně pochopil, že on je tím, který by jako měl přes to něco dělat, a tak kolem božského předmětu rozestavil stráž, dřív než ho někdo ukradne.

Po dvou hodinách bedýnku odnesl oddíl kardinálů a biskupů. Tiskový mluvčí Vatikánu celý incident vehementně popřel.
Ale po té, co celý svět z nezčetných záběrů (tentokrát ostrých, v HD kvalitě, se zvukem i bez) ze všech medií už týden věděl o co se jedná, Vatikán postupně přiznal, že z milosti boží byl lidstvu udělen Svatý Termostat, jímž je možno nastavit libovolnou globální teplotu.
Ceny akcií ropného průmyslu se zpětinásobily ještě před Silvestrem, papíry fotovoltaiky si ponechaly pouze výhřevnou hodnotu.

Ono ani už nebylo co tutlat, protože jak kardinálové v papežově kanceláři pokusně zakroutili některými hejblátky, snesla se na Arabský polostrov týden trvající sněhová vánice a čátečně zamrzl i dolní tok Nilu. Bohužel si opoměli poznamenat jak to bylo původně nastavené a tak knoflíky otočili nazpět jen tak od oka.
Když nastala okamžitá obleva, vydali se dosud nezmrzlí Arabové rozbahněnou pouští na umolásaných vembloudech na Hadž do Říma, aby žádali o milost a přijali katolický křest.

Týden na to dorazil do Říma sluncem osmahlý moskevský patriarcha a ultimativně vyžadoval, aby někdo okamžitě vrátil ten knoflík přesně na původní pozici.
“Pravdu má Putin,” děl patriarcha s napůl oloupanou papulou, “pámbu se mejlil, když bedýnku místo do Mockby doručil do Říma, který se opět projevil neschopným. Návody se nečtou, katolíci nic neponímaj a všecho rozgasej. Máme v Kremlu 35°C a to v lednu - davajte karóbku, gajzové!”

Nakonec byl Svatý Termostat předán spojeným národům.
Vědecká komise byla sestavena z předních klimatologů, meteorologů a jedné baby cikánky, co se na rozdíl od všech ostatních členů komise ve svých předpovědích dosud nikdy nemejlila a i tu čarovnou kasltličku viděla v kartách, live na Astro-TV, už o tejden dřív.
Po necelých třech měsících bádání komise prohlásila, že funkce termostatu je natolik objasněna, aby mohla být s dostatečnou přesností nastavena libovolná globální teplota, na níž se národy světa usnesou. (Ještě bude třeba jednoho pětiletého grantu pro obor herpetologie k probádání záhadného knoflíku označeného hieroglyfem žáby, jejž se nikdo neodvažoval zmáčknout.)


Celosvětové konference o budoucnosti globálního klimatu se zůčastnily všechny národy světa, s vyjímkou pakistánských talibánů, protože ti byli uraženi, že lidstvo dostalo krabičku od Ježíška a ne od Mohamedka. Když už se rouhá i sám Alláh, přestanou holt vraždit a znásilňovat jeho jménem a budou tak nadále činit jen ve vlastní režii, jako každý normální národ. Dále se nedostavila ani delegace Britská, a to z ohledu na vlastní pakistánskou menšinu, aby se tato necítila dotčena a nezačala vybuchovat po dopravních prostředcích.

Evropská Unie učinila návrh, aby světové klima bylo ochlazeno na hodnoty roku 1954, tzv. DIN-Jahr (rok narození Angely Merkelové) s povolenou odchylkou plusminus 0,5 °C, ale tak, aby vánoce byly vždycky bílé a odpovídaly vánočním televizním reklamám.

Evropští zemědělci na Bruselu preventivně vyžadovali subvence pro případ, že nebude dojednán dostatek letních srážek, ke kterémužto požadavku se připojil i svaz cestovních kanceláří, který s nelibostí nesl, že poslední leta se lidé příliš často opalovali doma a ne v příslušných zámořských destinacích. Vinaři žádali kompenzaci za případný nedostatek slunečních dnů, za nedostatek vláhy, za nadbytek srážek, za neúrodu i za nadúrodu, která vede k dramtickému poklesu cen. Lesníci si preventivně naříkali na tuhé, teplé i normální zimy, na těžký sníh a suchý mráz, suché horko, vlhké horko, na kůrovce, na vítr, na srnky a vůbec.

Švýcarsko se vyslovilo pro mírné oteplení, a sice natolik, aby se dalo lyžovat jedině ve švýcarských Alpách a všem ostatním to roztálo. Proti čemuž se ostře postavil svaz schwarzwaldských majitelů sjezdovek: “To, že Švýcaři nebyli okupováni v minulé válce, ještě neznamená, že k tomu nedojde v příští, budou-li nadále takto drzí. Zkazili Blatterem fotbal, Beckenbauera nám chudáčka zkorumpovali, Deutsche Bank přivedli na mizinu svým agentem Ackermannem, a teď budou ještě kecat do cizího lyžování.”

Český národ nabídl Evropské Unii pomocnou ruku, protože jako jediný na světě disponuje prezidentem, který každému ve všem dovede správně poradit.

Lid sprostý, který poslední leta hartusil na zanedbávanou klimatickou katastrofu trochu zrozpačitěl nad vyhlídkou, že z globáního oteplení by dle usnesení nějakého gremia mohlo skutečně sejít a že se tudíž bude napříště od listopadu do března zase každé ráno drásat led z aut i chodníků, aby se každoročně dočkalo prochcaného léta, nebude-li se mít na letenku do jižních krajů, což se při cenách protopené energie nejspíš mít nebude.

Spojené Státy prosazovaly celosvětovou aukci, na níž bude přístup ke Svatému Termostatu každoročně vydražován mezi všeho nejschopnějšími mezinárodními korporacemi.

Moskva žádala roztání severního pólu, který je odjakživa majetkem Ruska, včetně tamnějších ropných polí. Co do principielního oteplení byl Kyjev na straně Moskvy, s tím toliko rozdílem, že mediterráno se mělo odehrávat jedině na Ukrajině, aby již nebyla závislá na ruských dodávkách plynu. Nikoliv však v Rusku. Moskevský ledovec měl končit před Donbasem.

Členové OPEC podplácely kdekoho po světě, aby zamrzly jak Evropa, tak USA, což by se mělo pozitivně projevit na cenách tenčících se zásob ropy.
Teherán vyhrožoval atomovou bombou (kterou ještě neměl), nebude-li natrvalo zasněžena Saúdská Arábie, protože bylo prokázáno, že bedýnka to dovede a že Wahabiti v prostěradlech rychle pomrzají. Slovo dalo slovo, přičemž se ukázalo, že rodina Saúdů atomovku již dávno koupila od Izraele, a to za velmi rozumnou cenu.

Kdo hodil tu první, to se nikdy nikdo nedoví. Byla patrně sovětské výroby, ukradená při výprodeji někdejšího ukrajinského nebo kazašského arzenálu. Na vyšetřováni ani nebyl čas, protože pak už to šlo ráz na ráz. Kdo co měl, hodil to do placu.


Zbyly poměrně malé populace, natolik ozářené, aby vyhynuly v celkem přijatelné době.
Hospodin pak ještě na několik let pozvedl hladinu mořskou, aby všeckna pobřeží byla očištěna a stala se opět panenskými, a také aby spláchl ty hnusné hotely z Malediv, kteréžto ostrovy jsou natolik odlehlé, že v nich přežívalo celé hejno nekontaminovaných turistů, takže se tam začali množit, dojídali poslední krásné rybky a nepřestávali kálet do již po leta hypertrofovaných korálových útesů.


A takto bylo zemi pomoženo a život se na ní opět pestře rozbujel. Pralesy se zacelily, útesy ožily způsobem stejným jako atol Bikini po pouhém půlstoletí pod ochranou radioaktivity. Po pražské kotlině se křížili ze zoo uprchlí zubři s bizony americkými a v zkřištálověné vodě Botyče se cachtal velemlok Karlo.

Nad vychladlým ground zero budovy spojených národů se nakupil kumulus, boží prsty vyhrábly malou, očouzenou krabičku a zmizely s ní v nebesích.

Třeba ji ještě jednou bude třeba.
Oni někteří z hlodavců jsou poslední dobou nějak móc chytří a podnikaví…