Nedávné „řádění Facebooku“, jak čeští náruživci internetové svobody rádi nazývají vymazávání vstupů a bourání celých stránek v posledním roce (nejen v masivní statisícové míře v Německu, ale už i v naší „malé české“ míře tady), vzbuzuje obavy z blížícího se konce nejen svobody informací, nýbrž i bezpečného soukromí. Že mu fandí i někteří politici a veřejní činitelé na čele s místopředsedkyní rádoby pravicové demokratické strany a předsedou Ústavního soudu, tyto obavy posiluje. V západní Evropě je už hlídání, vymazávání a stíhání „nesprávných“ názorů a nepohodlných faktů tak pokročilé, že se málokterý politik odváží proti cenzuře protestovat.

Jestliže lze nastavit mechanismy ke globálnímu lovení a odstřelu „nekorektních“ faktů (ne už jen názorů) a perzekuci jejich sdělovatelů, může to v nás budit úzkost, že na této planetě se už není kam schovat. Surveillance technology čili špiclovací technologie je už na takovém stupni, že si nás najde kdekoli. Vtipem pomalu přestává být otřepaná židovská anekdota o židovském manželském páru ztroskotaném na pustém ostrově:

„Sáro, zaplatilas členský poplatek synagogy?“
„Hrozně se omlouvám, měla jsem už podepsaný šek, ale zapomněla jsem ho poslat.“
„Školné za děti v židovské škole jsi ale už zaplatila?“
„Panebože, taky jsem zapomněla.“
„Ale novoroční příspěvek na naši charitu jsi určitě poslala?“
„Panebože, taky zapomněla.“
„Ale aspoň ten příspěvek na opravu střechy synagogy?“
„Bože, božíčku, zapomněla.“
„Sárele, ty jsi zlato. Oni si nás najdou.“


Orwellův Velký bratr, přesazený do dnešní reality, několikanásobně překonává fantazii svého autora. Není také náhodou, že špiclovací technologie je jedním z nejlukrativnějších britských exportů, jehož kvalita a sortiment překonávají světovou konkurenci. Potenciální nákupčí a dozorčí si ji mohou prohlédnout v reperezentativních showroomech. Jeden takový je hned pod Trocaderem na Piccadilly Circus. Tam vás laskaví průvodci uvítají, svezou výtahem dvě podlaží do suterénu a zavedou do špiclovského bunkru s velkými obrazovkami napojenými na 160 kamer v bezprostředním okolí Piccadilly, nepřetržitě sledujících a zaznamenávajících v dokonalé barevné zaostřenosti každé šustnutí v každé okolní ulici. Stačí je obsloužit tři lidé na každé šichtě. Funguje to od roku 2002 a každý rok showroom navštíví na špiclovací instruktáže bezmála tisícovka špiclovacích expertů a nákupčích z desítek zemí. Baví se precizními záznamy puberťáků čmárajících graffiti a opilců čurajících v zákoutích, kapsářů a rvaček. Některé kamery byly vybaveny mikrofony a ampliony, takže vás nejen sledují a poslouchají, ale i hlasitě napomínají. A dělají to dětským hláskem, abyste se jo sakra styděli a neodmlouvali.

Geniálním britským patentovaným vynálezem je malý bateriemi poháněný a dálkově řízený vrtulníček zvaný Microdrom, s kamerou a mikrofonem, který může vletět kamkoli otevřeným oknem. Dnes už se vyrábějí ve velikosti a v podobě čmeláka. Dalším jsou rentgenové kamery rozmístěné na ulicích, které mohou kohokoli „prošacovat“ až na kost. To taky dělají některé detekční systémy na letištích.

Britové na špiclovacích technologiích pracují už od roku 1919, kdy založili speciální školu pro kódování a dekódování. Tam vznikla jednotka dekódovačů pod vedením geniálního matematika Turinga, který za druhé světové války dekódoval německý komunikační systém Enigma vynálezem zařízení, jemuž se později začalo říkat computer. Z této školy a dekóderské jednotky se postupně vyvinulo největší špiclovací centrum na světě, zvané Government Communication Headquarters (GCHQ) zaměstnávající téměř 6.000 pracovníků s ročním rozpočtem 2,6 miliardy liber a sledující téměř vše, co se kde na světě šustne v elektronických telekomunikacích.

Jiní se snaží Brity dohonit. EU vyvíjí technologii pozorování a odposlouchávání pasažérů komerčních letadel, zabudovanou do sedadel. Američané instalují zařízení na poznávání tváří na letištích. V kvalitě a účinnosti je vylepšila Čína, která je má instalované prakticky všude, od letišť po veřejné záchodky. V některých čínských obchodech a restauracích můžete platit tím, že se usmějete do kamery a z vašeho elektronického konta přeskočí penízky do konta jejich. Celostátní projekt Xü Liang (znamenající „bystré oči“) propojuje bezpečnostní kamery silnic, obchodních center, dopravních uzlů se soukromými kamerami na budovách a prostranstvích a integrují je do jedné celostátní špiclovací platformy.

Americké prodejny mají zaveden systém sledující zákazníky ve všech řadách regálů. Všude na světě dnes používaný systém GPS neboli satnav (satelitní navigace) vás nejen naviguje bez zdržování mapou, ale zároveň taky umožňuje sledovat, kde se nacházíte. V některých státech USA se zavádí kilometrážní daň, měřená na vašem automobilu satelitní elektronikou podle ujetých kilometrů.

Švédové vymysleli aplikaci, která vám vaším mobilem vyfocenou osobu okamžitě přes Facebook identifikuje, se všemi údaji. To sice může pomoct policii identifikovat zločince, ale taky třeba sexuálnímu maniakovi identifikovat a lokalizovat vyfocenou ženu.

Tak dobře, řeknete si, jsou to všechno bezpečnostní opatření proti krádeži nebo násilí, nebo terorismu, která policii ušetří čas v přelidněném světě. Ale zároveň z nás všech dělají trvale viditelný terč. A nutí nás věřit, že kdo se nedopouští ničeho nekalého, nemá se čeho bát. Jenže s nekonečným růstem eurounijních zákazů a příkazů a facebookových cenzur, kdo ještě dnes ví, co všechno už je nekalé a na co všecko vás můžou dostat.


Náruživým sběratelem informací o špiclovací technologii je americký odborník na spiknutí mocných a občasný humorista Mark Dice. Na YouTube ho často vídáme, jak si dělá srandu z politické korektnosti amerických studentů a jejich ignorance základních historických faktů, nebo se jich vyptává, co je to vlastně ten „bezpečný prostor“ (safe space), o nějž se tolik na univerzitách bojuje a jehož narušení třeba jen vyslovením nesouhlasného názoru působí dětem této „vločkové generace“ (flake generation) bolest v duši a psychické trauma. Taky se rád bavívá novými špiclovacími vynálezy a pilně je shromažďuje, analyzuje a klasifikuje. Z jeho unikátní bohaté sbírky pochází většina zde dále uvedených špiclovacích zbraní.

Dokončují se už projekty na zavedení mikročipu do těla, nebo do tetování, který by zaznamenával, co kde a za kolik kupujete, a odpočítával by vám to z vašeho elektronického konta v prostoru, na něž by vám automaticky chodily i vaše příjmy, abyste už nikdy nemuseli (nebo nemohli a nesměli) u sebe nosit peníze. Managementy firem pomocí této technologie taky mohou kontrolovat, jak dlouho se zaměstnanci poflakují, tráví čas na internetu a emailováním, nebo kolegiálním plkáním, místo pilné práce.

Čtečky mysli a emocí, navrhované pro americkou vnitřní bezpečnost a zvané Future Attribute Screening Technology (FAST) dovedou s 80% jistotou identifikovat emoční a myšlenkový stav osob se zlými úmysly nebo něco skrývající. Podobný výsledek má ruský Institut psychologického výzkumu. Berlínské Centrum komputační neurologie dokáže z vaší mysli vyčíst, kde jste byli, tím, že vám promítne různá místa a měří vaše vibrace jinak reagující na zobrazení míst vám známých a neznámých. Massachusetts Institute of Technology vyvíjí umělý nos, který vyčichá adrenalin přítomný ve zvýšené kvantitě při trémě. Honda už má robota čtoucího myšlenky svého pána a podle nich se chovajícího. Firma Intel vyrábí mozkový implantát zvaný Neural Interface, který vysílá mozkovými myšlenkovými vlnami informace ven, ale zároveň vás může vybranými informacemi indoktrinovat a manipulovat, změnit vám myšlenky, vymazat vzpomínky, naprogramovat činnosti. Klasický film Mandžuský kandidát s Frankem Sinatrou a Lawrencem Harveym, v němž za korejské války komunisté naprogramovali americké zajatce až k atentátu na prezidentského kandidáta, už dávno nepatří do kategorie sci-fi.

Americké letectvo má patent na „psychotronické zbraně“, které ovlivňují mysl radiovými vlnami, infrazvukovými vibracemi, dokážou vám změnit náladu, zhypnotizovat do nečinnosti nebo naopak do činnosti, jakou byste normálně neprovozovali. Jiné „nesmrtící zbraně“ (non-lethal weapons) vám dokážou do mysli „pumpovat“ hlasy, které vám říkají, co dělat, a dokážou si hrát i na Boha a boží vnuknutí. Tím z vás dovedou udělat paranoidní schizofreniky, čímž zaručují, že i kdybyste měli sebejistější důkazy, že se s vámi manipuluje, nikdo by vám to jako paranoidním schizofrenikům nevěřil.

Nechybí těm zbraním ani smysl pro humor, možná spíš bezděký. Za první irácké války v roce 1999 měli prý Američané připravenou projekci mohutného Boha na nebi, sdělujícího, že přichází osvobození, než jim někdo znalý islámu vysvětlil, že tamním obyvatelům by to nic neříkalo, neboť islámský Bůh je nezobrazitelný. Na Kubu zase americké námořnictvo plánovalo ze speciálně vybavené ponorky nebeskou projekci Ježíše sdělujícího „Kubánci, svrhněte ten bezbožný komunismus“.

Vynález zvaný Silent Subliminal Presentation System čili „tichý podprahový prezentační systém“ vám neslyšitelným infrazvukem dokáže do mysli vpravit myšlenky, které pak pokládáte za vlastní.


Příchod internetu narušil kontrolu mainstreamových médií a jejich monopol na informace. Nějakou dobu se těšil neomezené svobodě, která však končí. Dnes v Evropě už běžně zaváděná cenzura internetových fake news začala ve Spojených státech za Obamova prezidentství založením „Úřadu pro věci informační a regulační“ (Office of Information and Regulatory Affairs), který připravoval zákaz a cenzuru „konspiračních teorií“, čili de facto jakýchkoli informací, které se establishmentu nelíbily. Za Clintonovy vlády se zavedl systém, který umožnil internetovým poskytovatelům – a potažmo bezpečnostním službám – zaznamenávat a ukládat informace o každém uživateli a jeho každém kliknutí na každou navštívenou webovou stránku v každé době. Ten dnes běžně užívají téměř všichni poskytovatelé. Včetně kdejakého internetového prodejce všeho možného, který si podle vašich nákupů dělá obraz o vašich zájmech a tužbách a podle toho na vás zaostřuje reklamu. A samozřejmě včetně bezpečnostních složek, které si podle návštěvnosti těch či oněch webů mohou dělat politické profily kohokoli.

Vlády usilovaly vždy a všude o kontrolu nad svými občany. Jak moudře sděloval kdysi v 60. letech nápis u jedné moravské hospody se záchodem ve dvoře s vypadlými dveřmi:

Vláda už nám nevěří
proto serem bez dveří.

Dnes k tomu jen mají sofistikovanější prostředky.

Špiclovací systém zvaný Echelon zaznamenává a je schopný propojením na satelity analyzovat každé elektronické sdělení od mobilní textové zprávy po komplexní internetové komunikace. Monitoruje souběžně miliony sdělení a dokáže z nich podle nastavených „chytacích“ slov identifikovat jednotlivá sdělení nebo jednotlivé sdělovatele, jejich identitu, životní historii a lokalitu. Systém zvaný Carnivor (masožrout) sbírá informace z internetu. Desítky podobných systémů špiclují po celé planetě.

A když jsme u té planety, zde pár slov o firmě zvané Planet, o níž něco málo psal National Geographic. Založili ji v San Franciscu dva bývalí vědci z NASA. V roce 2013 vypustili první čtyři satelity, dnes jich tam už mají přes dvě stovky. Tímto počtem přetrumfli americkou vládu a dohánějí vládu čínskou, která jich má jen o tři víc. Jejich satelity dokážou zobrazit každou píď zemského povrchu. Prý pro dobro světa. Hledání jaderných výroben v Severní Koreji, teroristické útoky v Iráku, ilegální kácení pralesů v Brazílii, takové věci. Ale taky třeba neohlášené a nepojištěné zahradní bazény v Kalifornii, nebo bez stavebního povolení postavené budovy, o nichž informace pak prodává pojišťovnám, kontrolním úřadům nebo berňáku.


Výrobců špiclovacích zařízení jsou už po světě stovky a nepodléhají žádné kontrole ani monitoringu, kdo všechno je kupuje. Prodávají se za zavřenými dveřmi na trzích se zbraněmi. Prodejci odmítají podávat informace o svých zákaznících. Sděluje to organizace Privacy International, jejíž investigativní reportéři a analytici se pokoušejí tento tajný svět odkrýt a podřídit jej nějaké mezinárodní kontrole. Jenže tempo stále sofistikovanějších vynálezů veškeré naděje na kontrolu předhání.

Kalifornští elektroničtí majstři nejnověji vymysleli systém zvaný The Interet of Things, zkratkou IoT, který stojí na senzorech vbudovaných do různých domácích zařízení, mobilních telefonů nebo dětských hraček, a který vám jednak usnadňuje život, ale jednak přenáší obrovské množství osobních informací o vás prostřednictvím cloud computing čili něčím jako zpracováváním informací do „mraků“. Tedy v obrovských kvantitách a obrovsky snadno propojitelných. Prodej takto zpracovaných informací o komkoli a čemkoli bude zlatý důl, odhadují znalci. A začínají hovořit o „Zlatém věku špehování“.

Nám, milovníkům svobody a soukromí, z toho může být mdlo. Ale nic s tím nenaděláme. Kdykoli, kdekoli a při čemkoli nás bude někdo moci sledovat, archivovat, analyzovat a kdykoli na nás moci něco vytáhnout, zač by nás mohl potrápit, vydírat, umlčet, zavřít. Jestliže dřív bohabojní lidé věřívali, že Bůh je stále sleduje a vše o nich ví, my dnes na rozdíl od nich budeme s jistotou vědět, že je to pravda. Budeme stejně vystrašení, jako bývali oni. Akorát nebudeme vědět, kdo je ten Bůh, kde sedí, co s námi zamýšlí, za co nás potrestá, kdy a čím.


Psáno pro Playboy