Jde Miloš Zeman svým náhlým zájmem o dodržování práv národnostních menšin ve stopách Václava Havla? Nebo klopýtá úplně jinou uličkou?

Prezident Zeman se o problém národnostních menšin nikdy nezajímal. Pomineme-li jeho přechodný zájem o odsunuté sudetské Němce pár dní před prezidentskými volbami, za který mu jeho tradičně historicky fundovaný voličský elektorát sborově aplaudoval, pak kromě této krátké exkurze doposud dával přednost cestování po českých a moravských regionech a koštování slivovičky čistě majoritní společnosti. Najednou však u něj nastal obrat.

Ten byl umocněn především poté, co se vrátil z proruské konference Dialog civilizací, který organizuje Putinův blízký přítel a oligarcha Jakunin, jenž se mimo jiné ocitl na seznamu osob, vůči nimž USA vyhlásilo své protiruské sankce. Prezident nás nejen obšťastnil fotografií, na které se vykoupal v moři (i se svým mluvčím a tajemným tajemníkem bez bezpečnostní prověrky - jejíž absence však v případě této konference - na rozdíl od summitu NATO - nevadila, ba možná právě naopak). Jeho lázeň však byla zřejmě daleko hlubší. Došel k náhlému poznání, že na Ukrajině dochází k utlačování práv české menšiny a že se naši spoluobčané chtějí vrátit do vlasti (v čemž jim zřejmě posledních 25 let někdo bránil). A že české velvyslanectví pracuje špatně, když o tom neví.

Jak na to přišel? Dostal prý tajemný dopis. Možná byl uložen v tajemném Zemanově kufříku...

ODKUD SE BERE PREZIDENTŮV ZÁJEM O VOLYŇSKÉ ČECHY NA UKRAJINĚ?

Že Zeman stojí velice blízko ruským zájmům, o tom snad nikdo nepochybuje. Vzpomeňme jen na jeho blízký vztah k ruskému ropnému gigantu Lukoil, jehož českého šéfa učinil svým poradcem.

Jak nejlépe pomoci ruským přátelům tak, aby to navenek vypadalo, že podporuje západní zahraniční politiku vůči Ukrajině a Rusku? Tak aby se nikdo nemohl ohradit? No jistě. Nenápadně. Nepřímo.

Rusko již počátkem tohoto roku upozorňovalo ve svých "informačních kampaních" na nedodržování práv menšin na Ukrajině, a jmenovitě mezi nimi kromě Rusů uvádí i volyňské Čechy. A to je velmi chytrá strategie. Nejdříve se samozřejmě musí nedodržovat, pak přijíždí internacionální pomoc v novodobé inkarnaci zelených mužíků či dobrovolníků na dovolené, to chápeme.

To, že český politik (a to politik vrcholný) začíná vytvářet kauzu o špatných podmínkách pro život volyňských Čechů na Ukrajině, žene samozřejmě čerstvý vítr do plachet ruské propagandy, která ve své izolaci ocení každého spojence. "Ano, podívejte, ukrajinští fašisti pronásleduji volyňské Čechy dokonce tak, že se je Česko rozhodlo repatriovat", zazní z Kremlu. Nebo v horším případě alespoň: "Na utlačování menšin na Ukrajině upozorňuje i český prezident". Je jedno, jak kauza nyní dopadne. Je na světě, to Putinovi stačí.

Že se volyňští Češi mohou kdykoli sebrat, přijet do Česka a bez problémů zde zažádat o trvalý pobyt, Zeman vynechává. Jemu je jedno, kdo a kam přijede. Potřebuje především vyvolat zdání, diskuzi, proklamaci, náladu. Která se Kremlu hodí. Tak aby měl prezident Putin nové agumenty pro svou "informační kampaň". A tak aby mohl prezident Zeman zase příště vyjet na nějakou konferenci obrátit stachan vodky s kamarády z Moskvy, v narcistní blaženosti, že o něj někdo stojí.

Odborně se tomu říká win-win řešení, v českém rybníčku pak "já na bráchu, brácha na mě".

S volyňskými Čechy to však bohužel nesouvisí.