Diskuse o nedostatečné kvalifikaci některých učitelů je plná slovíčkaření. Stačí za slovo "kvalifikace" dosadit trefnější "papírová kvalifikace" a původní argumenty to postaví na hlavu. Pro polopatičnost jsem vzal článek Stanislava Štěcha (Právo 29.7.) a za slovo "kvalifikace" do něj dosadil "papírová kvalifikace". Článek s argumentací takto snadno postavenou na hlavu si můžete přečíst dole, ale nejdříve ještě dovysvětlení.




Ti kdo se ohání vznešeným termínem "kvalifikace" mají na mysli pedagogickou aprobaci stvrzenou magisterským diplomem z vysoké školy. Tedy papírem, který u nás bohužel reálnou kvalitu učitelů s dlouhou učitelskou praxí nezvyšuje, pouze zkušeným učitelů a školám hodně komplikuje život. Dlouholetému učiteli mému kamarádovi Janu Bočanovi se podařilo skvěle a bez obalu vystihnout podstatu problému. Zde jeho vidění věci s drobnými stylistickými úpravami sdílím:

Je fascinující, jak se pořád někdo (ministerstvo, politici, novináři) strachuje, aby učitelé byli kvalifikovaní, čímž se míní, aby měli titul (ten "správný"). Jenomže zrovna u tohohle zaměstnání na papíru fakt houby záleží - za 27 let praxe to mám ověřeno mnohonásobně. Běžně potkávám bezva učitele bez papíru a strašné učitele s papírem. A přitom u nás v zemi nikoho stále moc nezajímá, v čem tkví podstata dobrého učení - učitele.

Ale hlavně už vůbec nikdo kupodivu nepoukazuje na to, že za celou dobu, co se požadavek na papírovou kvalifikaci přetřásá nikdo neřešil, KDE si mají ti papírově "nekvalifikovaní" papírovou "kvalifikaci" doplnit. Je to tak trochu, jako kdybych po někom chtěl, aby mi ukázal, jak umí plavat v bazénu, ale vodu jsem mu tam nenapustil.

Bylo a je totiž třeba, aby spektrum oborů bylo otevřeno i v KOMBINOVANÉM (dříve dálkovém) studiu. Možná to někoho překvapí, ale zkušení učitelé, po kterých je studium tak vehementně požadováno, většinou samozřejmě chodí do práce. Tito lidí opravdu nemohou studovat prezenčně. Mělo by to být jasné, ale není. Nabízelo se něco takového v Praze pro spektrum studijních oborů v případě učitelů fyziky, českého jazyka a jazyků obecně, dějepisu, zeměpisu atd., atd.? Opravdu nenabízelo.

Považuji za nehorázné i neekonomické vyžadovat po někom na vysoké škole mnohé hlouposti po 20 letech úspěšné učitelské praxe. Když je učitel neúspěšný, tak ho prostě ředitel vyhodí. Prokazovat svou kvalifikovanost papírem za studium něčeho, co mu nemůže nic moc dát, to je prostě hloupost. A navíc ta hloupost stojí peníze (státu) a peníze, čas a nervy učitelských nešťastníků.

Když už někdo po těch lidech ty papíry chce, byť v tomhle případě jde opravdu o hloupost, neměl to vyžadovat, aniž by k tomu byly vytvořeny podmínky - pak už je to blbost na druhou.




Papírové kvalifikace učitelů - libovůle ředitelů?
(článek Stanislava Štěcha otištěný v Právu 29.7. a mnou zde doplněn o mutace slova "papírový" pro ilustraci toho, jak drobné upřesnění terminologie dokáže postavit původní argumentaci na hlavu)

Probíhající mimořádná schůze Poslanecké sněmovny má na svém programu i zrychlené druhé a třetí čtení novely zákona o pedagogických pracovnících z roku 2004. Je pravda, že současný ministr školství zdědil po minulých vládách mezi jinými kostlivci ve skříni i problém papírově nekvalifikovaných učitelů.

Současné znění zákona neumožňuje pedagogickým pracovníkům, kteří papírově nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, vykonávat přímou pedagogickou činnost po 1. lednu 2015. Jde o zhruba 6,4 procenta učitelů v České republice.

Novela má umožnit vykonávat přímou pedagogickou činnost po uvedeném datu mezi jinými i pedagogickým pracovníkům s dostatečnou praxí, kteří dosáhli alespoň 55 let věku a mají za sebou aspoň 20 let přímé pedagogické práce nebo jsou „uznávanými odborníky v oboru“. Co je však podstatné, nově k nabytí kvalifikace stačí rozhodnutí ředitele školy.

Novelou se řeší akutní politický problém, který zavinilo ignorování povinnosti zahájit odborné kvalifikační vzdělávání pro papír samotnými papírově nekvalifikovanými pracovníky a řediteli škol.

Lhůta účinnosti byla totiž již jednou odložena o pět let. Ani po deseti letech se tedy nepodařilo učitelům, ředitelům a ministerstvu s tímto problémem pohnout. Novela je tedy nutná, pragmatická, avšak poněkud uspěchaná - a hlavně zcela nesystémová.

Tlačí-li nás nyní čas, nejsnazším řešením jistě bylo prodloužit platnost lhůty, do které je třeba zahájit studium, např. o další dva roky. To se nestalo a nyní stojíme před několika problémy. Zmíním čtyři z nich.

Trvalá výjimka

Především, přesunem na ředitele škol, tedy na osoby k tomuto účelu nekvalifikované a neakreditované, dochází k erozi pravomoci státu udělovat kvalifikaci pro výkon regulované profese. Představme si tuto situaci u jiné regulované profese.

Bylo by představitelné, aby ředitel nemocnice nebo přednosta kliniky argumentoval, že při nedostatku lékařů uzná jako kvalifikovaného lékaře praktika třeba v oboru alternativní medicíny, který má obrovské zkušenosti a příliš vysoký věk na to, aby musel začínat kvalifikační studium?

Za druhé, uvedená dílčí rezignace státu ve věci veřejného zájmu má další důsledky. Tímto průlomovým rozhodnutím se totiž nepřímo sděluje, že praktická zkušenost spojená s papírem nekvalifikovaným výkonem profese může nahradit komplexní odborné vzdělání.

Je pravda, že komplexní akademická příprava je dnes pro kvalitní výkon učitelské profese stále víc pouhou podmínkou nutnou, nikoli postačující. Proto musíme klást větší důraz na praktické dovednosti. Avšak s tím, že ty budou tvořit nadstavbu nad nezbytnou teoretickou přípravou.

Za třetí, platnost novelou uváděné výjimky z papírové kvalifikace není nijak časově omezena. Tím se ovšem z výjimky stává nepsané pravidlo ekvivalence plné kvalifikace. Jak zabránit tomu, aby za dalších pět let nebylo papírově nekvalifikovaných učitelů třeba 15 procent?

Vždyť o jejich počtu vlastně rozhodnou ředitelé podle svého osobního vyhodnocení, např. podle spokojenosti se zkušeným praktikem, nebo když usoudí, že dotyčný je „uznávaným odborníkem v oboru“.

Ono se to přece nějak sfoukne

A konečně za čtvrté, laxní vztah k naplňování litery zákona představuje vzkaz veřejnosti: není nutno vždycky konat podle zákona, ono se to v krizi vyvolané neřešením předmětu zákonné normy nakonec nějak „sfoukne“. V rozhovoru pro Právo 17. června Jiří Růžička, ředitel gymnázia J. Keplera, zcela bez obalu říká: „Nikdo nepočítal s tím, že to (zákonná lhůta) brzy vstoupí v platnost, a proto to nechávali plavat ředitelé i učitelé.“

Situace je vážná, ale stále ještě existuje možnost, jak omezit nesystémové důsledky novely.
Stačí právo ředitelů na uznávání papírové kvalifikace změnit na právo prominout nedostatečnou papírovou kvalifikaci, omezit platnost tohoto výjimečného opatření časově a zavázat ministerstvo, aby konečně začalo plnit svou povinnost správce veřejné služby a sbíralo tyto údaje průběžně, vyhodnocovalo je a přijímalo opatření.

Nejen rodičovská veřejnost přece potřebuje mít elementární jistotu, že kvalifikace učitelů jako nutná, byť ne postačující podmínka kvality je garantována. Tu nelze nahradit názorem ředitele, co už stačí a co nikoli.