Je to absurdní, je to na hlavu či na palici, je to jako v Kocourkově. Je to Hlava XXII. bez těchto frází se neobejde nejedno pojednání o českém systému VaV. Jedno takové, o certifikaci výsledků aplikovaného výzkumu, dnes přináším.




Pár řečnických otázek na začátek. Je užitečné mít v zemi k dispozici kvalitní analýzy, metodiky a data umožňující:
- Zjišťovat dopady nejrůznějších dotačních programů aktivní politiky zaměstnanosti, na kterou jde ročně kolem pěti miliard korun?
- Konstrukci pokročilých demografických modelů, které poskytují informace Důchodové komisi a dalším při hledání nástrojů k řešení problémů spojených s bolestným demografickým stárnutí, kterému naše země neunikne?
- Odhadovat přidanou hodnotu přímé a nepřímé veřejné podpory výzkumu a vývoje v soukromém sektoru, na kterou jdou miliardy veřejně podpory ročně?
- Pravidelné předvídání budoucích vzdělanostních potřeb trhu práce a vývoj zaměstnanosti v profesích a odvětvích národního hospodářství?

To jen pár příkladů výsledků aplikovaného společenskovědního výzkumu a vývoje. Užitečné by to vše určitě bylo. Dokonce bych řekl, že to je pro kvalitnější vládnutí v této zemi nutné. Jenže ouha. V cestě stojí překážka typu slavné Hlavy XXII. Posuďte sami.

Grantový program TAČR Omega, jediný takový program na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti společenských věd, velmi úzce vymezuje uznatelné výsledky. Například chybí odborné články a monografie, které zdaleka nejsou médiem jen pro šíření výsledků základního výzkumu. Řada důležitých a smysluplných výsledků výzkumů by se asi dala vměstnat do uznatelných tzv. certifikovaných metodik. Jenomže pojem "certifikovaná metodika" v oblasti společenských věd žádný zákon v Česku nedefinuje. Stejně tak nedefinuje, kdo by měl či směl takovou certifikaci realizovat. A na co není zákon nebo alespoň vyhláška, to jako by nebylo. Máme tedy program na podporu aplikovaného společenskovědního výzkumu, ale není způsob, jak jeho smysluplné výsledky uznat. Vědci marně obchází úřady, zda by byli schopni a ochotni zamýšlené výsledky certifikovat a vydat jim o tom dobrozdání. V naprosté většině případů se vědci setkávají odmítnutím, údivem a vyděšenou tváří, cože se to po nich vlastně chce.

Užitečné výsledky aplikovaného výzkumu v oblasti společenských věd mají velmi rozmanitý charakter. Nedají se vměstnat do několika úzce vymezených definic TAČR, navíc slepě převzatých z Metodiky 2013-2015 (t.j. kafemlejnku). Definice v Metodice jsou byly formovány hlavně snahou o spočitatelnost výsledků na kusy, se kterými jedinými dokáže pracovat počítačově slepý kafemlejnek. Slepost je totiž jeho podstatou. Jeho poslední verze spoléhá explicitně (nikde to není napsané) na to, že kvalitu a relevanci výsledků aplikovaného výzkumu si hlídají sami poskytovatelé grantů jako jsou TAČR, MŠMT, MPO a další. Jenomže poskytovatelé, ve snaze zbavit se co nejvíce zodpovědnosti za rozhodování a usnadnit si práci, se raději ve svých pravidlech odkazují zpět na tupé definice z kafemlejnku.

Kladete si asi otázku jako já, proč to nikomu nevadí? I vadí. Ale osamoceným jednotlivým akademikům nestojí za čas a úsilí s úředním nesmyslem vést boj. Navíc v situaci, kdy programu Omega byly před lety dány do vínku směšně malé rozpočty. A proč to alespoň nevadí někomu za věc zodpovědnému? Odpověď je snadná. Za věc u nás žádný úřad necítí primární zodpovědnost. Ani MŠMT, ani Rada vlády, ani nikdo jiný. Rada vlády odbyla svou zodpovědnost nejednoznačným doporučením hraničícím s úvahou svého bývalého sekretáře. TAČR se potom stylem já nic já muzikant odkazuje na definice vládní Metodiky. Metodika se zase odkazuje na certifikace a certifikační procesy, které ovšem v praxi nefungují. Ministerstva si s procesy certifikace neví rady a bojí se jich. Schválně se poptejte po certifikaci nějaké metodiky vyvinuté výzkumem či vývojem v oblasti společenských věd například na ministerstvu školství, úřadu vlády, či ministerstvu místního rozvoje.Vlastně ani nikdo neví, kam se jít zeptat.

Absurdnost věci podtrhuje další skutečnost. Teoreticky se očekává, že certifikace budou dělat ministerstva. Jenomže podstatou grantového programu Omega je, že projekty a nápady na výzkum a vývoj vznikají procesem bottom-up, tedy odspodu. To je zásadní rozdíl proti programu Beta, kde konkrétní zadání padají shora (top-down), z úrovně státní správy, potažmo ministerstev. Je potom pochybné očekávat, že certifikace metodik vyvinutých v projektech Omega, budou certifikovat ministerstva, od nichž zájem ani myšlenka nevzešla. Zde si musíme uvědomit jednu velmi důležitou skutečnost. Česká státní správa pohrdá (až na vzácné výjimky) evidencí z empirických a aplikovaných výzkumů, výzkumy si nezadává, zadat neumí a když už se o to někdy pokusí, výzkum si jako zázrakem i dobře zadá a dokáže i úspěšně vysoutěžit solidního zpracovatele, výsledek takového výzkumu nakonec stejně většinou skončí v šuplíku. Paradoxně přitom státní správa chrlí stále větší počet zákonů a jejich novel. Přitom není v důvodových zprávách schopná doložit jejich potřebnost a vhodnost solidnějšími analýzami řešeného problému, dopadovými studiemi a odhady dopadu. Velmi úrodná půda pro vládu smyšlenek, omylů a hloupých a nefunkčních či dokonce škodlivých nařízení a regulací.