Padesátá léta byla hrozná doba. Ještě horší doba byl předchozí protektorát. Šlo o vládu strachu. Na stupnici hrůzy stojí nacistická okupace o něco výše než následný Stalinův protektorát. Nacisti zavraždili více lidí a strach byl všudypřítomný. Padesátá léta byla taková mírnější odnož. Lidé měli plné právo se oběma režimům postavit a to i se zbraní v ruce.

Atentát na říšského protektora byl hrdinský čin, který ukázal, že se obyvatelé bývalého Československa nemíní teroru vzdát. Z tohoto pohledu jsem hodně rozpačitý z aktivit bratří Mašínů, ze kterých Topolánek dělá hrdiny. Podle mě měli určitě právo se tehdejšímu režimu postavit i se zbraní v ruce. Kdyby třeba připravovali či dokončili atentát na Gottwalda, nebo na sovětské poradce z KGB, tak by si zasloužili obdiv.

Režim by to sice nezměnilo, ale byl by vyslán signál, že se naši lidé nemíní jen tak poddat. Místo toho podpálili pár stohů a při tom vystřelili jednomu hasiči oko. Ten člověk neměl s režimem nic společného, dělal svoji práci – hasil oheň. Mohl to být klidně příbuzný pana Topolánka, nebo kohokoliv z nás. Představa, že pár zapálených stohů poškodí komunistický režim je na úrovni hospodského, který bojuje se státem tím, že hostům močí do piva.

Pak taky přepadli pokladníka a při rvačce ho zastřelili. K jakému odboji použili ukradené peníze? Upláceli úředníky, aby se dostali k vysokým funkcionářům režimu a ty zlikvidovali? Nakoupili drahé odstřelovací pušky, aby mohli likvidovat architekty totality? Dočetl jsem se, že je vlastně nijak zvlášť nepoužili. Byl civilní zaměstnanec- pokladník tím tyranem na kterém je možné spáchat beztrestně vraždu? Určitě nebyl. Stejně jako zraněný hasič byl obyčejným chlapem co dělal svoji práci.

Dalším hrdinským činem bylo zabití – vražda? vesnického policajta, který už byl odzbrojen a omámen. Mašínové vedli svoji občanskou válku, dobrá, ale to neslyšeli o ženevských konvencích? I ve válce se zajatci nesmí zabíjet – pokud k tomu dojde, je to válečný zločin.

Co udělali dál pro pád nenáviděného komunistického režimu v naší zemi. Utekli a až do listopadu 89 o nich nebylo nikde slyšet. Topolánek z nich za to vše dnes udělal hrdiny. Měl by odpovědět, zda by byli hrdinové, kdyby ho, jako studenta komunistického vojenského gymnázia – pilíře režimu, zabili když chodil ve školní uniformě Československé lidové armády. Nebo kdyby mu třeba vystřelili oko, kdyby jako dozorčí voják – student stál ve vrátnici komunistických kasáren. Chápu, že Topolánek chce odvést pozornost od svého klopotného vládnutí plného skandálů, korupce, zdražování – poklesu životní úrovně.

Chápu, že chce, aby se diskutovalo o Mašínech a ne o tom, že slíbil radar bez toho, aby se ptal našich lidí, vlády, natož opozice. Chápu, že jediný program a jediná myšlenka, která mu zbyla je boj proti komunistickému režimu, který je , chvála Bohu, trvale poražen. O to vášnivějším je bojovníkem – teď mu už nic nehrozí! To se to bojuje! V době, kdy mohl podepsat Chartu, tak držel krok, mlčel a chodil volit kandidáty Národní fronty. Teď si hraje na hrdinu. Opět po Topolánkovsku – hřmotně, nemotorně a na zcela nesprávném místě. Jsem jen zvědav, čím nás statečný „komunistobijce – lampasák junior“ překvapí příště….