(reakce na článek "Charisma" Jiřího Hanáka, který vyšel v deníku Právo 29.8.)

Předpokládám, že přít se s Jiřím Hanákem je zhruba stejně těžké, jako bylo se přít s mým tátou.
Nemůžu ale jinak. Jednou z věcí, které mě otec naučil, je stát si za svým názorem a využívat každou příležitost k jeho prosazení. Také proto jsem souhlasil s nominací do prezidentského klání.
Podle Jiřího Hanáka šéfem štamtyše nebudu. Moje rozhodnutí prý svědčí o tom, že „ani rozhled, ani charisma se po otci dědit nedá“ (Právo 29. 8.). S tím si netroufám polemizovat. Jasně ale vím, že coby kandidát voličům rozhled ani charisma nenabízím. Sám Jiří Hanák ostatně uvádí, že charisma nic nezaručuje a že takový byl i Adolf Hitler. Naopak úplně necharismaticky působí francouzský prezident Hollande, jehož názory a kroky jsou mi blízké.
Co naopak nabízím, je jasný politický názor a vyhraněný politický program. Tady přece nejde o jednotlivé kandidáty. Ti můžou být takoví nebo makoví. Podstatné je, k čemu se kdo hlásí a co hodlá prosazovat. Koneckonců i v pelotonu mých protikandidátů snadno naleznete takové, kteří se k ožehavým společenským tématům, jako jsou církevní restituce nebo zvyšující se daně, raději nevyjadřují.
Z četných rozhovorů s lidmi zjišťuji, že jim snad nejvíc ze všeho schází pocit spravedlnosti. Mají dojem, že se jim odcizil stát, že neexistuje rovnost před zákonem, že sociální nespravedlnost snižuje jejich šance na uplatnění v běžném životě. Samy mne kontaktují oběti lichvářů, exekutorů, všelijakých podvodníků. Nechápou, proč je dost peněz na předražené zakázky na různé dopravní podniky, proč se nabízí velkorysý byznys penzijním fondům, proč se chystá nadstandardní odškodnění církví. Tuší, že se různým lidem a různým skupinám měří dvojím metrem. Právě jim se spolu s ostatními sociálními demokraty snažím dodat naději, že jiná politika je možná. Není nutné zbožšťovat ratingové agentury a není nutné likvidovat veřejné služby. Sociální stát nezatěžují občané v obtížné životní situaci, ale tuneláři a korupčníci, mnohdy napojení na politický establishment, kteří odčerpávají peníze, jež by mohly sloužit těm potřebným.
Sám prezident v tom hraje jen dílčí roli, to uznávám. Ale přímou prezidentskou volbu ČSSD prosazovala také proto, aby se prohloubil kontakt mezi voliči a politiky a aby se též posílila osobní odpovědnost volených zástupců. Program, který prosazuji, vychází z osvědčeného programu, idejí a principů sociální demokracie. A vím, že mi jej sociální demokraté, ať už budu v jakékoli pozici, pomohou prosazovat. Říká se tomu týmová práce. A do ní bych rád zahrnul všechny občany sdílející totožné či aspoň příbuzné hodnoty.
Kdyby se prezidentská volba zredukovala jen na to, kdo je hezký, mazaný, charismatický nebo zdatný v hraní golfu, bylo by to s námi zlé. Důležité jsou myšlenky, nápady a pak také skutky. Za tímto pojetím politiky se musí jít přímo, poctivě a vytrvale. Myslím, že jak můj otec, tak Jiří Hanák, kterého o čestný post šéfa štamtyše rozhodně připravit nechci, by se přihlásili k zásadě: Když máš pocit, že něco udělat můžeš, tak to udělat musíš.

Vyšlo 3.9. v deníku Právo