Kritizuji-li prezidenta, nejsem hodna označení dáma. Kdo tedy jsem? Mohu si vybrat z bohatého hradního slovníčku.

Politika Made in China

Z inspirativní návštěvy Číny český prezident dovezl skutečnou bombu – nový politický nástroj, jak „stabilizovat společenský řád“. Hned v prvních Hovorech z Lán ho vyzkoušel: zaútočil proti těm, kdo měl tu drzost vyjadřovat odlišný názor a odporovat vrchnosti, ať už v „pražských zběsilých kavárnách“, v českém parlamentu nebo v Putinovém vězení. Prezidentova agrese sice byla pouze verbální a střílelo se místo ostrých nábojů jadrnými vulgarismy, ale Český rozhlas zajistil plošné pokrytí, děti nevyjímaje.

Jak to vidí svět

Ohlas byl celosvětový. Bohužel západní novináři (na rozdíl od čínských a ruských) nedocenili rafinovanou strategii ani vysoké cíle pana prezidenta, o kterých tolik spekulují jejich čeští kolegové. Místo toho, aby vyzdvihli zásluhy českého prezidenta, jak prozíravě vidí nikoliv za jeden roh, ale rovnou za dva, usoudili, že jednoduše vidí občas dvojmo a ztrácí sebekritiku. Prostořeký plátek The Washignton Post vysvětlil počínání Zemana zálibou v alkoholu a připojil rozsáhlou videoreportáž o viróze:

http://www.washingtonpost.com/blogs/worldviews/wp/2014/11/04/the-expletive-filled-presidential-interview-that-has-all-of-the-czech-republic-embarrassed/

S tímto vnímáním českého prezidenta jako „opilce z Pražského hradu“ se musíme vyrovnat nejen v americkém tisku, ale i v německých, rakouských nebo britských novinách. Všechno špatné je pro něco dobré - svět alespoň má vysvětlení pro absurdní fakt, že prezident ČR, členského státu EU a NATO, doufá ve světlo z východu, podporuje autoritářské režimy v Rusku a v Číně, popírá ruskou agresi na Ukrajině, odsuzuje protiruské sankce, devalvuje havlovskou tradici ochrany lidských práv a celý náš polistopadový vývoj.

Jak to vidí Hrad

Kritika světových medií nelíbí se Hradu. Poté, co jsem citovala The Washignton Post v pořadu Partie na TV Prima a zdůraznila, že světová media skutečně vnímají českého prezidenta jako „opilce“ a spojují jeho konání s nadměrnou spotřebou alkoholu, prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček na moji adresu prohlásil, že jsou to „výroky, které by z úst dámy padat neměly“.

Mám tomu rozumět tak, že dáma má mít nejvýš klobouk, ale nemůže mít svůj vlastní názor na jednání prezidenta? A pokud nějakým nedopatřením (třeba po poslechnutí Hovorů z Lán) si vlastní názor vytvoří, tak by si ho měla nechat pro sebe?

Hradní doporučení mi připomínají příručky naších praprababiček. Podle nich správná žena měla míti pohromadě všechna „Pé“: Poctivost, Pokoru, Poslušnost, Plachost, Přívětivost, Pracovitost, Pilnost, Pobožnost a spoustu dalších, ale žádné kritické myšlení. Žádné myšlení, žádné názory, žádné výroky. Už jsem tato moudra někde slyšela. Naposledy od filmového hrdiny jménem Borat. Proslavil Kazachstán po celém světě a měl skoro stejně květnatou mluvu, jako ta, co zaznívá z lánského zámku.